Vzpomínková akce v Žatci: smutek i nenávist tváří v tvář rasismu

dscf0109Vyrazila jsem do Žatce, na shromáždění ohlášené jako vzpomínková akce za Miroslava Demétera, člena romské komunity, který zahynul 18.10. v pizzerii Panamera za dosud nevyjasněných okolností. Vyrazila jsem do Žatce, protože ve státě, kde beztrestně umírají lidé s tmavou pletí, tam je radno si klást otázku, kdo bude další? A historie má odpověď na tuto otázku. Další v řadě jsou lidé z LBGT komunity a po nich levice a odboráři a nakonec každý, kdo se odváží zdvihnout hlavu. Tak daleko sice nejsme, ale není radno si myslet, že tam nemůžeme dojít. Zdaleka nešlo o prvního Roma, který zemřel údajně bez cizího zavinění. Podobných případů, kdy došlo k důkladnému zbití ať už ze strany policie, nebo samozvaných ochránců pořádku je více, a tudíž bylo jasné, že žal nebude jedinou emocí rezonující shromážděním. Tou druhou bude hněv. Oprávněný hněv lidí v postavení občanů druhé kategorie, kteří nemohou doufat ve spravedlivé vyšetření smrti jednoho z nich.

Už na příjezdu jsem byla svědkem scén, které znám z nenávistných pochodů ze Šluknovského výběžku. Policisté u zátarasů lustrovali cíleně ty posádky přijíždějících automobilů, které tvořili Romové, barva pleti řidičů a pasažérů byla pro policii bezpečným vodítkem. Po městě se potloukaly skupinky neonacistů dvacet či třicet z nich drželo plácek před pizzerií, další pak seděli uvnitř. Věděli, že až dorazí průvod Romů, budou moci provokovat, urážet a popásat se na hněvu ponížených. To vše bezpečně za kordonem těžkooděnců, kteří už se šikovali opodál. Není bez zajímavosti, že monitorovací vůz policie natáčel romské shromáždění na náměstí Svobody a nikoliv tuhle sebranku.

dscf0093Na náměstí Svobody se kolem půl čtvrté odpoledne shromáždilo na pět set Romů, místních i z jiných míst České republiky. Přijeli a zdravice za své komunity přednesli Romové z Brna, Krumlova, Teplic a Chomutova a také ze Šluknovského výběžku. Hojně bylo i policistů v civilu, svým úborem a zjevem by spíše zapadli mezi nácky, mezi Romy působili asi tak nenápadně jako příslovečné tarantule na dortu. Hned zpočátku Romové vypískali starostku Hamousovou, která shromážděné napomínala, aby se neodvažovali dělat výtržnosti a zopakovala policejní verzi události, že „k úmrtí došlo bez cizího zavinění.“ Projevy romských řečníků jako by plynuly v několika proudech. Hovořili místní Romové, prostí lidé zasažení hněvem i žalem. Ti žádali dílem spravedlivé vyšetření smrti Miroslava Demétera, dílem mluvili o tom, že jiné spravedlnosti, než jakou si zjednají sami, se nedočkají. Dále mluvili Romové, které bychom mohli nazvat elitami a ti byli, pokud mohu soudit, dvojího druhu. Autentičtí, kteří mluvili o potřebě komunitní soudržnosti a o potřebě znovu nabytí lidské důstojnosti a rovnoprávnosti ve vztahu k majoritě a speciálně pak o potřebě odstranění prasečáku z místa romského koncentráku v Letech. Takto mluvil např. Jozef Miker. A pak mluvili tací, jejichž hlavní starostí bylo deeskalovat konflikt s majoritou, případně se připomenout svou politicko-podnikatelskou agendou (pánové Gorol, Tancoš a Čonka). V tomto ohledu nemám o Romy strach, protože to vypadalo, že spíš než šíbrům popřejí sluchu muži, který nosí po kapsách samolepky Antifa a domů nezamířil bavorákem, ale vlakem poté, co mu na lístek půjčili kamarádi.

dscf0099Mezi přítomnými Romy zazněla myšlenka, že ani gadžové nejsou s to zjednat si spravedlnost, pokud se stanou obětmi policejní zvůle. Ovšem hned bylo připomenuto, že gadžové čelí policejnímu násilí relativně zřídka, na rozdíl od „nás“, kteří mu čelíme denně. Mladý Rom, který se představil jako Jan, mluvil o svých zkušenostech s policií: „Dvanáctkrát možná patnáctkrát týdně jedu přes Žatec autem a desetkrát mě kontroluje policie. Jistě to není rasismus, kdepák, jak by mohl být, vždyť moje auto je zelené a ne černé.“ Smích, který se přelil shromážděním po tomto bonmotu byl hodně trpký. Dále se mluvilo o tom, že není možno důvěřovat místní policii pro množství rasistických přešlapů, které se dennodenně dějí, a že je nutné svěřit vyšetřování policejnímu útvaru z jiného kraje. V projevech zaznívala obecná skepse, že ani tak se nic nevyšetří, a vzpomínal se případ Ludovíta Kašpara zbitého policisty, který následně rovněž zemřel oficiálně bez cizího zavinění.

dscf0210Po modlitbě, kterou přednesl známý evangelický farář Mikuláš Vymětal, a po zpěvu a projevech, se shromáždění vydali k místu tragédie. Tam už je za kordonem těžkooděnců čekali náckové, obě shromáždění si vyměnila ostrá slova a salvu plastových lahví, vzduchem proletělo také pár kusů zeleniny. Náckové křičeli obligátní „Čechy Čechům“ a „Cikáni do práce.“ Policisté však udrželi oba tábory oddělené. Když se vřava částečně zklidnila, dovolili policisté těm Romům, kteří nesli svíčky a květiny, aby přistoupili až ke stěně pizzerie, a položili je na improvizované pietní místo. Když jsem město v půl šesté opouštěla, bylo v ulicích stále cítit značné napětí a neklid.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •