Zemřela brilantní marxistická teoretička Ellen Meiskins Wood

Dne 14.ledna 2016 zemřela po dlouhém boji s rakovinou Ellen Meiskins Wood, americká marxistická teoretička.

wood

Ellen Meiskins Wood

Wood byla jednou z mála lidí, která si zachovala teoretickou nezávislost navzdory módním vlnám a převažujícím názorům své generace. Čerpala z intelektuálního kvasu 60. a 70. let, který po dlouhých letech stagnace znamenal novou vlnu promýšlení levicové teorie. Toto neobyčejně podnětné intelektuální podhoubí se po konci sociálních hnutí s ním spojených stále více uchylovalo ke konzervativismu, který se na jedné straně vyznačoval striktním dogmatismem, na druhé straně „útěkem od praporů“ socialismu. Intelektuálové a intelektuálky Nové levice se tak po několika letech, a mnohdy i na celý život, stali zarytými protivníky.

Wood zůstala věrná tradici historického materialismu oproti nastupujícímu módnímu post-marxismu. Ten se se zpožděním dnes uchytil také v českém prostředí. I proto jsou argumenty, které Wood shromáždila ve své knize Retreat from Class, cenné. Ellen M. Wood za ni mimochodem získala Pamětní cenu Isaaca Deutschera (http://www.deutscherprize.org.uk/). Debata mezi marxisty a post-marxisty není jen nějakým abstraktním sporem o pojmy. Jde o debatu strategickou, jak uvidíme níže. Navíc by byla škoda redukovat její dílo jen na jednu, byť zásadní knihu.

Nezávislá myslitelka

Wood trvala vždy na tom, aby byla třídní analýza doplněna o empirický výzkum. Pouštěla se tak do polemik i s kolegy, kteří jí byli po teoretické stránce velmi blízcí. Ve své knize Peasant-Citizen and Slave vyjádřila pochyby o argumentaci historika G.E.M de Ste. Croix, který ve svém slavném díle The Class Struggle in the Ancient Greek World tvrdí, že hlavním zdrojem bohatství v antickém Řecku a Římě byla práce otroků. Wood sice uznala argument de ste. Croix, že práce otroků byla důležitá, ale tvrdila, že autor přecenil její roli při produkci bohatství. Přišla tak s alternativní marxistickou analýzou struktury řecké demokracie, která je považována za jednu z nepřesvědčivějších.

Wood se stala jednou z hlavních postav tzv. politického marxismu. To je název pro soubor argumentů o struktuře a původu kapitalismu, které vycházejí z práce historika Roberta Brennera. Brenner a jeho kolegové tvrdili, že to, co definuje kapitalismus, je zejména uspořádání společenských vlastnických vztahů. Ty jsou podle nich jedinečné a tlačí všechny hospodářské aktéry do závislosti na trhu. Zatímco ve všech předchozích obdobích byla produkce zaměřena na přežití, kapitalismus je první hospodářský systém, který nutí prodávat producenty na trhu, a ti tak musí mezi sebou soutěžit na život a na smrt. Wood zdůrazňovala, že to má dva důležité důsledky.

Zaprvé, kapitalismus je prvním ekonomickým systémem, ve kterém hraje klíčovou roli trh. Zatímco trh existoval už tisíce let před kapitalismem, naše doba je první, ve které reguluje produkci a směnu, a tím pádem vytváří společenskou dělbu práce. To se nestalo samo od sebe. V trhu není zabudován žádný mechanismus, který by ho nutil narůstat do té míry, že by začal odstraňovat předkapitalistické formy výroby. Takový trh musí být vytvořen násilným vyháněním rolníků z jejich půdy. Místo nějakého „objektivního“ zákona je to tedy přímá politická vůle, co hýbe dějinami. Jakkoli si její aktéři vůbec nemusí uvědomovat, že jednají jakožto představitelé dějinného nástupu kapitalismu.

Zadruhé to znamená, že maximalizace zisku je producentům vnucena jako strategie přežití. Firmy se nesnaží vydělávat, protože by byly hamižné. Činí tak proto, že by jinak byly z trhu vytlačeny. Trh tak není instituce, která by vznikla na základě práce podnikatelského ducha, ale jedná se o vysoce donucovací instituci, která určuje životy jak pracujících, tak kapitalistů. To má jasné politické dopady. Pokud bude ekonomika založena na soutěžení na trhu, nemůže dojít k odstranění antagonismu mezi kapitalisty a pracujícími. Pokud totiž budou chtít kapitalisté přežít v této konkurenční bitvě, budou muset nemilosrdně tlačit na snižování svých nákladů. Jako součást své strategie přežití tak budou snižovat mzdy a odstraňovat další a další zaměstnanecké benefity. Trh takto nakonec staví zaměstnavatele proti zaměstnancům. Wood tedy uzavírá, že pokud budou existovat kapitalistické vlastnické vztahy, bude existovat také třídní boj jakožto ústřední osa, okolo které se budou točit politické boje.

Odhalený post-marxismus

Tento klasický marxistický argument však doznal velké kritiky právě od tzv. post-marxistů, teoretiků, kteří se nechali inspirovat teorií jazyka, a nebo i tak pro levicové autory neobvyklým zdrojem, jakým je Carl Schmitt. Základním postojem post-marxistů je to, že třída jakožto specifická kategorie nemá žádnou přednost před ostatními „identitami“. Jsem tak stejně dělník, jako gay, nebo Rom. V boji za emancipaci jsou si všechny tyto identity rovny.

Wood však tvrdí, že toto rozmělnění do všezahrnující kategorie „identita“ vede k upozadění a vlastně k úplnému opuštění pojmu třídy. Nastává tak problém, protože teorie, která nedokáže rozlišovat (ve smyslu kauzální či explanační priority) mezi různými institucemi a „identitami“, se nemůže kriticky postavit ke kapitalismu. Post-marxistický přístup zametá otázku kapitalismu pod koberec. A bez kapitalismu žádný socialismus nepotřebujeme, protože socialismus je právě alternativou jen kapitalismu. Můžeme si pohrávat s nejasnými a neurčitými pojmy demokracie, které nejsou v rozporu s žádným z identifikovatelných systémů společenských vztahů, nebo dokonce vůbec o nějakém takovém systému neuvažovat. Zůstává nám tak jen fragmentovaná pluralita útlaků (genderových, rasových, ekonomických a jiných) a fragmentovaná pluralita emancipačních bojů. Tato fragmentace je opravdu vážná. Kapitalismus je, jak říká Wood, založen na třídním vykořisťování, ale je mnohem více než jen systémem třídního útlaku. Je totalizujícím procesem, který utváří naše životy v každém myslitelném ohledu. Podřizuje veškerý společenský život abstraktním požadavkům trhu skrze komodifikaci života ve všech jeho aspektech. Je to výsměch všem snahám o autonomii, svobodnou volbu a demokratickou samosprávu.

Pro socialisty, zdůrazňovala Wood, je morálně a politicky nepřijatelné používat konceptuální rámec, který činí systém neviditelným, nebo ho redukuje na jednu z mnoha fragmentovaných realit v době, kdy je tento systém všudypřítomný a globální.

Nahrazení socialismu neurčitým konceptem demokracie (byť někdy s přívlastkem radikální), nebo rozpuštění rozličných a rozdílných sociálních vztahů do jedné všezahrnující kategorie, jako je „identita“ nebo „diference“, nebo vágní koncepce „občanské společnosti“, představují pro Wood kapitulaci post-marxistů před kapitalismem a jeho ideologickou mystifikací.

Nejde o to popírat pluralitu nebo mnohostrannost, ale mít zde pluralismus, který uznává historickou realitu a nepopírá systémovou jednotu kapitalismu, který umí rozlišit mezi konstitutivními vztahy kapitalismu a jinými nerovnostmi a formami útlaku s jiným vztahem ke kapitalismu a jiným místem v systémové logice kapitalismu. Tím pádem i jinou rolí, kterou v našem boji proti němu mají.

Na začátku 90. let Wood poznamenala, že socialistický projekt by měl být obohacen o poznatky nových sociálních hnutí, nikoli jimi ochuzen tím, že jimi bude omlouvat fragmentaci odporu proti kapitalismu. Neměli bychom zaměňovat respekt k pluralitě lidské zkušenosti a sociálních bojů s naprostým zrušením historické kauzality, kde neexistuje nic než diverzita, diference a kontingence, žádné jednotící struktury, žádná logika procesu, žádný kapitalismus, a tím pádem žádná jeho negace, žádný univerzální projekt lidské emancipace.

V posledních letech svého života pracovala Ellen M. Wood na analýze vývoje politického myšlení od antiky do moderní doby. Stačila dokončit dva ze tří svazků, které zahrnují období od antického Řecka do osvícenství. Třetí svazek zůstal bohužel nedokončený.

Český čtenář má možnost seznámit se jen s knihou Původ kapitalismu (http://nakladatelstvisolidarita.cz/index.php?id_product=19&controller=product), v budoucnu snad i s výše zmíněnou knihou Retreat from Class. Ellen Meisksin Wood bude radikální levici velice chybět, ale sílu a inspiraci můžeme čerpat z jejích knih a článků. Jak ve vzpomínce na ni napsal Corey Robin: „Teprve minulý týden jsem začal číst její knihu Citizens to Lords, a začal si pomalu dělat seznam otázek, na které bych se jí rád zeptal, pokud se někdy příležitostně setkáme. Teď odešla. Práce pokračuje.“

Jan Májíček

Sdílejte
  • 3
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
    3
    Shares