V době psaní tohoto článku vycházejí najevo detaily puče. Spiklenci, jednající mimo linii velení, zatkli velitele armády.
Stíhačky F-16 bombardovaly parlament, sídlo tajných služeb a stanice policie, o nichž se vědělo, že jsou loajální vládě.
Byly připraveny seznamy generálů, kteří měli nahradit ministry a místní guvernéry.
Je jasné, že se čekalo, že zbytek sil armády se připojí, jakmile se bude zdát, že je puč úspěšný. To se nestalo.
Chyby
Spiklenci učinili dvě chyby. Za prvé, nepodařilo se jim zadržet Erdogana. Za druhé, nepočítali s obyčejnými lidmi, kteří se jim postaví. To se v předchozích pučích nikdy nestalo. Erdogan přiletěl z prázdnin do Istanbulu a vydal na letišti výzvu lidem, aby vyšli do ulic a kladli odpor.
To udělali, a byly jich tisíce.
To pro armádu složenou z branců znamenalo velké komplikace.
Není to tak, že davy bojovaly s vojáky. Ukázaly zbytku armády, že puč může uspět jedině tak, že budou zmasakrovány tisíce lidí..
To bylo na jejich žaludek moc a většina velení ozbrojených sil se odmítla přidat ke spiklencům. Pokus o puč se pak rychle zhroutil.
V pondělí zveřejnila média fotografie zatčených předních představitelů spiklenců, svázaných a zjevně zbitých. Byl na nich mimo jiné vysloužilý velitel vzdušných sil Akuna Ozturka, který se měl stát novým náčelníkem generálního štábu.
Nyní se diskuze na levici i všeobecně zaměřuje na to, co se stane dále. Vláda se v posledních letech stávala stále autoritářštější.
Barbarství
Nebere zřetel na demokracii, vládu práva a svobodu tisku. V posledním roce vede barbarskou válku proti Kurdům.
Po odraženém puči se Erdogan bude cítit silnější. Jeho instinktem bude bezpochyby nebrat žádné ohledy na demokracii, lidská práva a kurdské požadavky na uznání a rovné občanství.
Je nás, abychom zajistili, že se mu to nepovede. Musíme lidi přesvědčit, že to byla demokracie, ne Erdogan, která zvítězila nad generály.
Ron Margulies je členem Revolučně socialistické dělnické strany (DSiP) v Turecku.
Ze Socialist Worker přeložil Martin Šaffek
Originál zde
