Americké primárky Demokratické strany se dostaly ke svému cíli a začíná být jasné, zda bude zvolen kandidát, nebo kandidátka. K získání kandidatury je v současné době blíže Hillary Clinton, především po úterních vítězstvích ve státech Kalifornie a New Jersey, v nichž byl rozdělován největší počet delegátů. Clinton získala v celkovém součtu o více jak 3,7 milionu více hlasů než Sanders. Navíc má také převahu v počtu přislíbených superdelegátů. Je však otázkou, zda se jejich názor nezmění, na což Sanders spoléhá. I z toho důvodu vyhlásil pokračování kampaně až do konání Národního konventu vybírajícího na konci července kandidáta či kandidátku Demokratické strany. Sanders je kandidátem stavícím se spíše proti vedení Demokratické strany, nelze tudíž očekávat přílišnou podporu z strany superdelegátů. Právě do Sanderse vkládá americká progresivní levice naděje na změnu směřování domácí politiky. Proč je na jedné straně třeba Sanderse podpořit a na druhé straně přistupovat k jeho kandidatuře kriticky?
Bernie Sanders se narodil v roce 1941 židovským uprchlíkům, kteří utekli z Polska před nacisty. Své mládí prožil mezi nižší střední třídou v Brooklynu, což formovalo jeho pohled na svět. V 60. letech se na univerzitě v Chicagu zapojil do hnutí za občanská práva a organizoval protesty proti segregaci. Jeho politická kariéra poté začala v 80. letech, kdy se stal starostou Burlingtonu. V roce 1985 Sanders podpořil svou návštěvou Nikaraguu při sedmém výročí Sandinistické národně osvobozenecké revoluce. Sanders byl v této době hlasitým kritikem Reaganovy politiky a politiky jeho předchůdců vůči státům Jižní Ameriky, jejich podpory diktátorských režimů v Chile, Guatemale a dalších zemích. V roce 1990 se za stát Vermont dostal jako nezávislý do Sněmovny reprezentantů a v roce 2006 byl zvolen do Senátu. Pojďme se však podívat na některé body, které ve svém programu navrhuje.
Ekonomika a životní prostředí
Jedním z hlavních témat Sandersovy kampaně je ekonomika. Sanders rád srovnává úspěchy skandinávského modelu sociálního státu s nerovnostmi v americké společnosti. V souladu s tím navrhuje vytvoření lépe placených pracovních míst, reformu justičního systému, či bezplatné školství. Sanders poukazuje na odliv příjmů nižších a středních tříd americké společnosti směrem k nejbohatším. Proto navrhuje zvýšení minimální hodinové mzdy ze sedmi na patnáct dolarů, zdanit Wall Street a z těchto zisků zajistit bezplatné školství.
V současné době je ve Spojených státech celková nezaměstnanost kolem 6,6 % obyvatelstva, zatímco nezaměstnanost bílých Američanů dosahuje 5,7 %, tak nezaměstnanost afroameričanů se pohybuje kolem 12 %. Vysoká nezaměstnanost je poté především mezi mladými lidmi mezi 16-19 rokem, celkový počet nezaměstnaných v tomto věku je necelých 21 %, u bílých Američanů je to 17,5 %, ale u mladých afroameričanů se toto číslo zdvojnásobuje a dosahuje 38 %. Jedním z návrhů, jak chce tuto situaci Sanders řešit, je zlepšení přístupu k veřejnému vzdělávání. Sanders navíc předkládal zákon, který měl vydat čtyři miliardy dolarů na vytvoření milionu pracovních míst pro mladé lidi, stejně tak žádal poskytnutí 1,5 miliardy dolarů na to, aby mladí lidé po vystudování získali pracovní praxi.
V otázce TTIP, dohody mezi EU a USA o liberalizaci trhů, má Sanders jasně negativní postoj. Podle něj z ní budou těžit především nadnárodní korporace, jejich vlastníci, nikoliv obyčejní občané. Bernie Sanders bojoval již v 90. letech proti dohodě NAFTA spojující Kanadu, Spojené státy a Mexiko, kdy říkal, že tato dohoda bude výhodná pro lidi, kteří vlastní americké korporace, ale ne pro dělníky, farmáře nebo životní prostředí. Obdobně tvrdil, že NAFTA bude mít vliv na snížení mezd. Hillary Clinton má k TTIP nejednotný postoj, v roce 2012 ji podporovala kvůli jejímu údajnému vlivu na vytvoření pracovních míst a růst ekonomiky. Tři roky poté se v prezidentské kampani staví proti TTIP. Z jejích výroků je jasné, že se jí nelíbí pouze současná podoba dohody z informací, které o ní známe. Je však otázkou, zda jakkoli dobře míněná a nastavená mezinárodní dohoda usilující o liberalizaci trhu bude mít takové důsledky. Z historie dohod, jako byly NAFTA, CETA a další, se nezdá, že by tomu tak bylo. Nejen u TTIP předvádí Hillary Clinton veletoče v proměně názorů. Již v kampani v roce 2007 Barack Obama upozorňoval na to, že Clinton mění názory, tak aby získala co největší počet voličů. V Sandersovi však narazila na soupeře, jehož předností je právě ukotvenost a názorová stálost.
V otázce ekologie a klimatických změn zdůrazňuje Sanders přechod od neobnovitelných zdrojů energie na obnovitelné. Přitom je však podle něj důležité změnit systém, jehož je klimatická změna důsledkem. Je tak třeba změnit systém, který na první místo staví hromadění statků, konzumerismus a do nekonečna jdoucí rozvoj, na systém trvale udržitelný. Bernieho Sanderse v prezidentské kandidatuře podporuje i ekolog a zakladatel organizace 350.org Bill McKibben. Jedno z ekologických témat, na kterém se Sanders a Clinton rozcházejí, je těžba surovin frakováním. Sanders se jasně postavil proti tomuto způsobu těžby a vyjádřil se ve smyslu jeho zákazu ve Spojených státech. Naproti tomu Reuters píše o tom, že Bill, Hillary and Chelsea Clinton Foundation a Clinton Global Initiative přijaly vysoké dary od energetických společností Exxon Mobil a Chevron. Během vedení Hillary Clinton Ministerstvo zahraničních věcí blízce spolupracovalo s energetickými společnostmi na rozšíření těžby frakováním v dalších zemích světa.
Kritika
S kandidaturou Bernieho Sanderse se však objevují i určité problematické body. Často se píše o tom, že Sanders díky své kandidatuře proti Clinton dokáže její názory posunout více doleva, je však otázkou, zda Sandersova kandidatura v rámci Demokratické strany neposune jeho názory blíže ke středu. Pokud se bude chtít stát vítězem demokratických primárek, bude muset v očích vedení strany odstranit nálepku radikálního kandidáta, ať už jde o jeho podporu Fidelu Castrovi nebo národně osvobozeneckému hnutí v Guatemale, je pro vedení Demokratické strany v těchto tématech nepřijatelným kandidátem. Sanders tak nemůže získat kandidaturu navzdory vedení Demokratické strany.
Dalším z problematických bodů Sandersovy kandidatury je jeho kritika podpory Clinton válce v Iráku. Přitom sám Sanders podpořil po jedenáctém září Bushův návrh na užití síly v Afghánistánu. Částečnou omluvou může být, že se tomu stalo právě po teroristických útocích, kdy hlavním diskurzem americké politiky byl boj proti terorismu. Navíc v roce 2008 odmítl podepsat zákon umožňující použít 69 miliard dolarů na válku v Iráku a Afghánistánu.
Zajímavý je postoj některých levicových organizací k Sandersově kandidatuře. Část podporovatelů z Occupy Wall Street se aktivně zapojila do jeho kampaně a v Zucotti parku se podílela na přímých akcí pro jeho podporu. Tato část aktivistů OWS zdůrazňuje blízkost programu Bernieho Sanderse s cíli OWS, především v otázce kritiky ekonomických nerovností v americké společnosti nebo větší odpovědnosti Wall Street. Další skupina aktivistů OWS poukazuje na prohlášení, které přijali v roce 2011, v němž deklarují, že nechtějí být spojováni s žádnou politickou stranou nebo kandidátem. Tito aktivisté mluví o OWS jakožto sociálním hnutí, které má stát mimo dvoustranický systém. Obávají se také toho, aby Sandersova kampaň a Demokratická strana OWS nekooptovala.
Výsledky po posledním supervolebním úterý
V úterý se konaly poslední volby ve větším počtu států. Sanders v nich měl poslední šanci výrazně snížit rozdíl delegátů, který je mezi ním a Clinton. Ve dvou nejdůležitějších státech, Kalifornii a New Jersey, zvítězila Hillary Clinton. V Kalifornii získala Clinton 55,8 % hlasů, zatímco v New Jersey dokonce 63,3 % hlasů. Počet rozdělených delegátů mezi Clinton a Sanderse je tak v současnosti 2191 delegátů pro Clinton a 1816 pro Sanderse. Pokud se podíváme na počet přislíbených superdelegátů, tak Clinton má nad Sandersem převahu 526 superdelegátů. Poslední nadcházející primárky Demokratické strany se budou konat 14. června v Kolumbii, zde však nebude rozdělen počet delegátů, který by mohl zvrátit současné rozložení sil. Vzhledem k posledním vítězstvím se Clinton označila za kandidátku Demokratické strany na prezidentku. Bernie Sanders se přesto rozhodl i po posledních neúspěších neukončit svou kampaň před uskutečněním demokratického Národního konventu.
Často se v médiích objevuje otázka, který z kandidátů má větší šanci na vítězství, pokud by republikánskou nominaci získal Donald Trump. Z tohoto pohledu se zdá, že Bernie Sanders má větší šanci na zvolení proti Trumpovi než Clinton. Důvody toho jsou ty, že Trump je protestním kandidátem stejně jako Sanders, naproti tomu Clinton ne. To by byla hlvní Trumpova výhoda proti Clinton, protože voliči, kterým se nelíbí její postoj k válce v Iráku, zapojení v Lybii, podpora frakování nebo její nejasný postoj vůči TTP a TTIP, budou raději volit Trumpa. To zaznívá i od některých voličů, kteří v současnosti podporují Bernieho Sanderse. Na rozdíl od Clinton Sanders cílí na stejný typ elektorátu jako Trump, avšak s odlišným poselstvím, což zvyšuje jeho možnosti zvolení. Někteří američtí komentátoři tvrdí, že určité skupiny obyvatel chodí jak na mítinky Sanderse, tak Trumpa, a právě tyto skupiny obyvatel by mohl Sanders získat na svou stranu na rozdíl od Clinton. Těmito skupinami jsou například nezaměstnaní nebo lidé ve venkovských oblastech, kde kampaň Clinton tolik nerezonuje.
Kampaň Bernieho Sanderse měla na svém počátku za cíl posunout Clinton více doleva, málokdo tak očekával, že bude Sanders vyrovnaným soupeřem. Přitom by však Sandersova kampaň neměla pohltit americké aktivisty v prezidentské politice a ti by k ní neměli napínat všechny své síly, protože podobně důležitá, ne-li důležitější je každodenní práce na ulicích. Přílišná důvěra ve volební systém je problematická, k reálným změnám totiž musíme přispět všichni a to nejen u volebních uren. Důležité tak bude, zda se Sandersovi podaří vytvořit kampaní hnutí, které zůstane fungující i po jeho možné (ne)nominaci na prezidentského kandidáta Demokratické strany.
