V pátek a v sobotu 7. a 8. července se konal summit skupiny nejvyspělejších ekonomik G20 v Hamburku. Hlavy dvaceti největších velmocí světa (USA, EU zastupovaná předsedou Evropské komise, Rusko Turecko, Brazílie, Saudská Arábie, Čína, Austrálie a další) se jeli radit jak dál v otázkách klimatu, situace na Blízkém východě a dalších aktuálních problémů současného systému.
Nakonec se hlavně v otázce klimatu z G20 stala spíše skupina G19 + USA. Ještě nikdy nebyla vydána závěrečná prohlášení, kde jeden člen výslovně odmítá podpořit drtivou shodu všech ostatních. Ale ať už se představitelé G20 bavili o čemkoliv, žádná spravedlivá řešení od nich nečekáme, a proto nás jejich projevy nezajímaly. Pro nás je zásadní, že všechna jejich rozhodnutí vedou k prodloužení bídy kapitalismu. Režimu, který vede k prohlubování rozporů ve společnosti, útlaku a vykořisťování. Režimu, který nemá morální právo dále existovat. Pravděpodobně ani sami organizátoři nevědí, proč se pestrá směsice korupčníků, pravicových populistů, technokratů i rodících se diktátorů (Trump, Erdogan, Temer, Macron Módí, …) sešla právě v Hamburku, jednom z nejlevicovějších měst v Německu se silnou radikální scénou. Jestli to měl být test policie nebo ukázka toho, jaké nás v budoucnu čekají represe i jinde ve světě, si můžeme jen domýšlet. Město bylo v očekávání masových protestů rozděleno na zcela nepřístupnou červenou zónu, vyhrazenou pouze vyvoleným, a další přechodné zóny se zákazem shromažďování nebo jinými mírnějšími omezeními.
Na protestech se očekávala až stotisícová účast, a i když řada, snad i většina z účastníků patřila k místním obyvatelům, bylo jasné, že ubytování tolika lidí nebude jednoduché. Věděla to i hamburská radnice, která se nejen to (viz např. pokus o zákaz plánované velké demonstrace, který zvrátil až soud) rozhodla co nejvíc zkomplikovat. Zmařit „veřejné shromáždění“ v největším městském parku se jí sice nepodařilo, alespoň však pobyt maximálně ztížila zákazem nejen spaní, ale i vaření, ačkoliv části parku jsou výslovně označené jako grilovací zóny. Každému, kdo si v parku navzdory tomu rozbalil spacák nebo stan, tak každou chvíli hrozil policejní zásah, i když vzhledem k velkému množství lidí by takový zásah nebyl jednoduchý. Dodejme (kromě dávno známého faktu, že vládnoucí oligarchie dodržuje demokratická pravidla, jen když se jí to hodí), že hamburská radnice je pevně v rukou SPD – kdyby snad někdo ještě pochyboval, že sociální demokracie je součástí nepřátelského tábora. Možností ubytování bylo nakonec po městě mnohem víc – ve squatech a levicově zaměřených podnicích, ale i v různých institucích jako např. divadlo (o převládající atmosféře ve městě vypovídá, že v tomto posledním případě mohli aktivisté prostory nejprve obsadit a potom teprve usilovat o souhlas vedení divadla).
Poslední dva dny před summitem papalášů (5. a. 6. července) byly ve znamení kontrasummitu zdola, s rozmanitými panely na téma sociálních nerovností, sdílené ekonomiky, nebo i militarismu a války. Poslední souvisí s G20 těsněji, než by se mohlo zdát, vzhledem k tomu, že většina členů G20 je zároveň buď členy NATO, nebo s ním úzce spolupracují (pouze tří z nich se to netýká), a že jsou mezi nimi mimo jiné i Turecko a Saudská Arábie, jejichž brutalita je dobře známa. Můžeme z toho vidět, že vedle ekonomického násilí nepohrdnou „nejvyspělejší“ země světa ani starým dobrým násilím fyzickým. V rámci kontrasummitu probíhaly i workshopy – na jednom z nich („How do we fight the different faces of the far-right?“) vystoupila s příspěvkem o xenofobním a antixenofobním hnutí v ČR i členka Socialistické solidarity.
Vrcholem čtvrtečního večera byla demonstrace (zde) nazvaná „International anti-capitalist demonstration against G20 summit: G20 Welcome to hell“, jejíž účastníci se počítali minimálně na patnáct tisíc. Průvod byl policií zastaven již po prvních sto metrech, a po delším čekání a opakovaných výzvách k odmaskování části demonstrantů nebo oddělení „obyčejných“ demonstrantů od maskovaných „blackblocks“ v jeho čele oznámila policie rozpuštění demonstrace pro nedodržení zákonných podmínek. Z hlučné reakce davu bylo jasné, že se přítomní nebudou rozcházet ani náhodou. Pokusy policie vbíhat do davu a vyvádět z něj nepohodlné osoby vedly k eskalaci, zejména když někteří začali z vyvýšeného nábřeží vrhat na policisty láhve (podotkněme, že vrhání předmětů ze zadních řad, odkud je snadné bezpečně utéci a nechat napospas policejní reakci dav dál vepředu, je přinejmenším sprosté). Tváří v tvář masivnímu útoku těžkooděnců a vodním dělům se dav dal na ústup a rozdělil na menší skupiny. Zatímco někteří blackblocks se přesunuli do jiných částí, města, kde zahájili diverzní akce, většina ostatních se postupně znovu zformovala do průvodu o něco dál a pokračovala v pochodu po plánované trase. Demonstrace tak pomalu, za občasných policejních pokusů o její zastavení, pokračovala asi pět hodin. Až kolem půlnoci jí byl další postup znemožněn a demonstranti se postupně rozcházeli, i když řada jich nešla daleko: z pochodu se stala volná zábava v okolních hospodách a ulicích, s popíjením na chodníku a vysmíváním těžkooděneckým jednotkám, které čas od času procházely kolem. Ne všichni ovšem dopadli tak dobře: nejméně tří lidé skončili s vážnými zraněními, mezi nimi i demonstrant, kterého s otevřenou zlomeninou policie místo do nemocnice odvezla do cely, kde mu nebylo umožněno spojení s právníkem.
V pátek brzy ráno byla na programu blokáda hamburského přístavu. Naplánovaná byla ovšem i čistě nekonfrontační demonstrace, i když na české poměry tam byly hesla a projevy značně radikální a otevřeně antikapitalistické. Tato demonstrace byla fakticky studentskou stávkou. Množství účastníků byli studenti, kteří měli ten den jít do školy a místo toho šli podpořit protest proti G20. Na ni odpoledne bezprostředně (na témže náměstí) navazovala podstatně ostřejší akce (zde) („BlockG20 – colour the red zone!“) s černým blokem v čele. Vzhledem k tomu, že nebyla úředně hlášená, nesla se od začátku ve znamení obcházení policejních kordónů (i střetávání s nimi) a hledání alternativních tras, než se došlo naproti filharmonii, kde se za řekou právě probíhal summit G20. Na druhou stranu bylo nemožné proniknout, i když aktivisté Greenpeace se o to pokoušeli na lodích, v čemž jim nakonec po rozsáhlých vodních manévrech zabránily hlídkové lodě policie.
Různorodost protestních akcí můžeme ukázat na večerní cyklodemonstraci, které se účastnily tisíce lidí buď na svých kolech, nebo na červených bicyklech, které jsou na mnoha místech ve městě k vypůjčení.
Celé odpoledne a večer pak vznikala nehlášená shromáždění na různých místech. Nejtvrdší podobu asi nabylo srocení ve čtvrti Sankt Pauli, baště hamburského radikalismu (známé také svým fotbalovým klubem, kterému fandí radikální levice). Tady akce dospěla až k stavění hořící barikády a zapalování aut, zatímco o ulici dál tisícový dav hlasitě projevoval podporu, zaměstnával svým dorážením policisty (a jejich obrněnce, kterým chyběla jen hlaveň, aby z nich byl pravý tank) a až po dvou hodinách ustoupil vodním dělům a drobným výpadům těžkooděnců. Vše nakonec skončilo jako minulého dne: zábavou v ulicích.
Jak je tedy vidět, od začátku hrálo v protestech roli i násilí a je na místě se k tomu vyjádřit. Předně je nutno říct, že násilí, pokud jsme na místě mohli posoudit, jen málokdy bylo slepé. Hození láhve nebo kamene na policistu v těžkooděnecké výzbroji těžko může vážně ublížit (a přitom by nebezpečnější zbraně k dispozici byly!) a náhodným kolemjdoucím hrozilo zpravidla větší nebezpečí od policie než od demonstrantů. Pokud jde o škody na majetku, nebylo by možná od věci rozlišovat např. mezi útokem na samoobsluhu s potravinami a na prodejnu s drahými auty. Nežijeme tam ovšem, a tak raději suďme opatrně. Neznáme hamburské poměry, nevíme, co obyvatele nejvíc trápí (viz třeba pověstnou „gentrifikaci“), nechme tedy raději na nich, aby posoudili, co si zaslouží nebo nezaslouží hořet. Faktem je, že reakce kolemjdoucích během demonstrací i mimo ně nebo lidí v hospodách vyznívaly spíše jako podpora protestů – s podporou policie jsme se naopak za čtyři dny setkali jenom dvakrát.
Podobný závěr pro nás vyplynul i z další, největší demonstrace (zde a zde) následující den v sobotu („Solidarity without borders instead of G20!“). Počet účastníků rozhodně přesáhl osmdesát tisíc. Nechyběly ani rodiny s dětmi, což jasně ukázalo, na čí straně hamburská veřejnost stojí. Průběh dlouhého pochodu, kterého se účastnily nejrůznější organizace od parlamentní die Linke přes radikální organizace dál nalevo, anarchisty, nevládky až po kurdské a jiné blízkovýchodní politické organizace) byl poklidný (klid zachovávali rovněž blackblocks v jeho čele), a jediného násilí, ke kterému došlo, se dopustila policie, když poté, co demonstrace došla na náměstí a věnovala se převážně stánkům s jídlem nebo koncertům na pódiu, začala znenadání a bez zjevného důvodu sbírat lidi v davu.
K úplnému klidu bylo i po skončení summitu G20 ještě daleko. Na neděli byla naplánována demonstrace na podporu zdržených, a už v sobotu večer policie kontrolovala lidi odjíždějící z hlavního nádraží a hledala různé důvody k šikaně, jako například papírové vlaječky kurdských jednotek YPG/YPJ, považovaných německou vládou za teroristické, ačkoliv bojují proti Islámskému státu a nedopouštějí se atentátů.
Celé město žilo tímto summitem resp. protesty proti němu. Ať už se jednalo o velké množství plakátků podporujících protesty ve výlohách obchodů a hospod nebo třeba transparenty z balkonů různých domů po trase demonstrací. Jednou jsme i zažili situaci, kdy místní přinesli, kbelíky vody a kalíšky na osvěžení v horkém dni. I mezi samotnými demonstranty byla cítit velký míra solidarity a všechny dny působily zvnějšku jako velmi dobře zorganizované. K čemuž přispěli i dostupné mapy města a demonstrací s krizovými kontakty na právnickou pomoc, pomoc při zadržení policií, a nebo neméně důležitou emoční pomoc. Některá místa ve městě se vyhlásila jako safe space pro demonstranty, nabízela sprchování nebo např. internet.
Jak tedy celé protesty hodnotit? Demonstrantům se podařilo silně narušit začátek summitu G20 a na chvíli zastavit provoz v největším kontejnerovém přístavu v Evropě. Donald Trump přijel do kongresového centra pozdě a ministr financí Schäuble musel zrušit schůzku v centru města. Protesty proti společnému nepříteli spojily skupiny, které by se na mnoha jiných věcech pravděpodobně neshodly. Pro české, politikou otrávené prostředí by mohly posloužit jako inspirace, jak je taky možné stavět se na odpor oligarchii. Samozřejmě, summit G20 mohl být sice narušen, nikoliv však moc a rozhodování jeho představitelů, kteří vládnou dál. K tomu, aby byli moci zbaveni, bude třeba tyto metody kombinovat i s metodami dalšími.