V článku Bytová krize a její společenské dopady jsme se věnovali vývoji cen nemovitostí a nájmů. Ukázali jsme si, že ceny bydlení jsou vzhledem k běžným příjmům obyvatelstva extrémně vysoké a postihují jak lidi s nízkými příjmy, tak i střední příjmové vrstvy. Všímali jsme se také toho, že rostoucí ceny bydlení posilují význam dědictví či darů a vedou k prohlubující se polarizaci společnosti. V článku Příčiny a řešení bytové krize jsme tuto situaci analyzovali a dospěli jsme k závěru, že příčinou drahého bydlení je především nedostatek volných bytů. Skutečným a dlouhodobým řešením bytové krize může být jedině rozsáhlá bytová výstavba, jejíž financování by mohlo být zajištěno zdaněním suverénních vlastníků nemovitostí a zrušením dědického práva k nemovitostem. V tomto článku se již budeme věnovat právě problematice bytové výstavby.
Urbanizace a suburbanizace
Od průmyslové revoluce dochází ve vyspělých zemích k procesu, kdy se lidé z venkova stěhují za prací do blízkých měst s rozvíjejícím se průmyslem. Během posledních dvou staletí se průmysl koncentroval postupně do stále větších měst, kam se v důsledku toho přesunula i velká část obyvatelstva. Je však důležité si uvědomit, že toto vylidňování venkova a současný růst velkých měst pokračuje dodneška.
Pokud však mluvíme o venkově, je nutné rozlišovat, zda je řeč o příměstských oblastech nebo o periferiích. Na obr. 1 jsou dobře vidět města, v nichž dochází k největšímu rozvoji průmyslu a k nejrychlejšímu nárůstu obyvatelstva. Těmi jsou především Praha, Brno, České Budějovice, Plzeň a několik dalších měst. Kolem těchto měst jsou šedě vyznačeny oblasti, které jsou těmito městy silně ovlivňovány. To je tzv. příměstský venkov. Mezi těmito oblastmi se pak nachází rozlehlá území, nazývaná periferní venkov. [1]
Obr.1 Zóny rezidenční suburbanizace roku 2010. [1]
Druhá mapa na obr. 2 ukazuje, že v periferních oblastech dochází dlouhodobě k úbytku či stagnaci obyvatelstva. Ve velkých městech a jejich okolí obyvatel naopak přibývá. Na obr. 3 navíc vidíme, že města a příměstské oblasti vykazují relativně vysoký přirozený přírůstek obyvatelstva, zatímco v periferních oblastech je tento přírůstek záporný. To je dáno tím, že obyvatelstvo v periferních oblastech stárne, zatímco ve městech a v jejich okolí žijí především lidé v produktivním věku. Svědčí to o tom, že mladí lidé z periferních oblastí se ve velkém měřítku stěhují do velkých měst a příměstských oblastí, kde rovněž zakládají rodiny. V periferních oblastech pak zůstává převážně starší obyvatelstvo.
Kromě toho se do velkých měst stěhují i lidé z okolních zemí, neboť proces urbanizace se samozřejmě neomezuje jen na území národního státu.
Tento příliv obyvatelstva vede k tomu, že se velká města neustále zvětšují a protože v samotných městech začíná být poněkud těsno, zalidňují se také příměstské oblasti. Města tak obrazně řečeno „přetékají“ do okolních vsí a městeček. V souvislosti s tím mluvíme o tzv. suburbanizaci, kdy se lidé i firmy vystěhovávají z velkých měst do jejich okolí, což výrazně ovlivňuje vývoj těchto příměstských obcí. [1]
Obr.2 Stárnutí obyvatel [1]
Obr.3 Hrubá míra přirozeného přírůstku [1]
Důsledkem těchto urbanizačních procesů je neustálý nárůst počtu obyvatel ve velkých městech a jejich okolí. Je tedy zřejmé, že pokud v těchto lokalitách nebude dostatečným tempem přibývat také nových bytů, povede to k bytové nouzi.
Bytová výstavba
Podíváme-li se na následující graf (obr. 4), zjistíme, že výstavba nových bytů dosáhla vrcholu v 70. a 80. letech, kdy se stavěly především družstevní, komunální a podnikové byty. Po sametové revoluci se však bytová výstavba téměř zastavila a a znovu stavět se začalo až zhruba koncem 90. let. Ani tehdy však výstavba zdaleka nedosáhla svého dřívějšího tempa a od krize v roce 2008 se počet nově stavěných bytů začal opět snižovat. [2]
Obr.4 Bytová výstavba [2]
Na obr. 5 vidíme, že zdaleka nejvíce bytů v bytových domech se staví v Praze, kde se např. v roce 2016 postavilo přes 52 % všech nových bytů. S velkým odstupem následuje Brno, kde se za stejné období postavilo 14,6% bytů v bytových domech. Bytová výstavba v ostatních regionech je velice nízká. [3]
Obr.5 Počet nově vystavěných bytových jednotek včetně nástavby, přístavby a vestavby ke stávajícím domům za rok 2016 (dostavěné byty). Graf byl vypracován na základě dat ČSÚ [3]
Problémem současné bytové výstavby však není jen nedostatečný počet nově stavěných bytů, ale také cenová struktura nabídky. Již z obr. 4 je zřejmé, že zhruba dvě třetiny nových bytových jednotek připadá na rodinné domy, které jsou z podstaty věci výrazně dražší než byty v bytových domech. Ty vznikají především v okolí Prahy (ve Středočeském kraji), v okolí Brna a dalších velkých městech a jejich výstavba souvisí především s vystěhováváním vyšší střední třídy do příměstských oblastí velkých měst.
Pokud jde o byty v bytovkách a panelových domech, i zde je struktura nabídky velice problematická. Developerská firma Trigema při příležitosti diskusního setkání časopisu Stavební fórum vypracovala graf, který ukazuje, jak se v posledních letech prudce snižuje počet tzv.“levných“ a středně drahých bytů [4]. V tomto grafu na obr. 6 jsou prodávané byty rozděleny do třech segmentů podle ceny za m2. Pro lepší představu tyto tři segmenty přepočítáváme v tabulce 1 na cenu malého rodinného bytu o rozloze 60 m2, což bývá obvykle byt 3+1.
Z tohoto grafu vidíme, že nejlevnější a středně drahý segment pražských bytů postupně mizí z trhu a většina prodávaných bytů tak patří do kategorie nejdražších bytů. Na konci roku 2016 tvořily tyto drahé byty takřka 3/4 všech prodávaných bytů. Jak přitom sami autoři zdůrazňují, důvodem propadu „levného“ a středně drahého segmentu rozhodně není nezájem ze strany kupujících [4]. Skutečným důvodem je naopak to, že „levné“ byty v Praze již došly a do jejich výstavby se nikdo příliš nehrne.
Obr.6 Vývoj struktury nabídky nových bytů v Praze [4]
|
Cenový segment dostupných bytů |
Cena rodinného bytu o 60 m2 |
Počet ročních čistých pražských průměrných mezd |
Počet ročních čistých pražských mediánových mezd |
|
do 45 000 / m2 |
do 2,7 milionu Kč |
do 8,3 let |
do 10,6 let |
|
45 – 60 000 / m2 |
2,7 – 3,6 milionu Kč |
8,3 – 11 let |
10,6 – 14,2 let |
|
nad 60 000 / m2 |
nad 3,6 milionu Kč |
nad 11 let |
nad 14,2 let |
Tab. 1 Cena malého rodinného bytu dle jednotlivých cenových segmentů
Lze tedy říci, že bytová výstavba v současnosti spočívá především ve výstavbě drahých rodinných domů a luxusních bytů. Bytů dostupných pro širší vrstvy obyvatelstva je naopak stále větší nedostatek.
Příčina nízké bytové výstavby
Samotní developeři mají vcelku jasno vtom, co stojí za nízkou bytovou výstavbou. A to státní byrokracie a zdlouhavá povolovací řízení, kvůli nimž developeři nemohou stavět. Tato kritika je do značné míry oprávněná, neboť Česká republika patří co do délky povolovacích řízení skutečně k těm nejhorším státům na světě. Např. podle každoroční zprávy Světové banky Doing business je Česko v délce vyřizování stavebního povolení na 127. místě ze 185 srovnávaných zemí.
Na druhé straně je však otázka, do jaké míry může za tyto zdlouhavé procedury stát. Územní a stavební řízení se totiž protahují především kvůli neustálému odvolávání dotčených subjektů a následným soudním sporům. Výstavbu bytů tak v mnoha případech blokují spíše majitelé domů a pozemků, kteří si ve svém sousedství žádnou další stavbu nepřejí.
Velký podíl viny na tomto stavu pak lze připsat i samotným developerům, neboť velmi přísná pravidla byla často přijímána jako reakce na bezohledný postup developerských firem zejména pokud jde o přístup k městské zeleni a industriálním památkám. Připomeňme například, že při stavbě obchodního centra Nový Smíchov developer navzdory protestům odborné veřejnosti kompletně vybagroval celý areál bývalých Ringhofferových závodů s ohromnou historickou hodnotou.
Přísná pravidla pro developerskou výstavbu vycházejí také z toho, že města musejí chránit svůj architektonický a krajinný ráz, městskou zeleň, industriální památky, musejí dbát o sociální soudržnost, ap. Zmírnění pravidel pro developerské firmy by mohlo vést k zastavení měst levnými betonovými sídlišti a ke zničení urbanistické hodnoty měst.
Skutečným řešením by byla spíše aktivnější participace měst v samotné bytové výstavbě. Pokud by si developerské projekty nechávaly zpracovávat např. sami radnice, mohly by usměrnit bytovou výstavbu tím směrem a do takových lokalit, jak by si sami přáli. Zároveň by již nerozhodovali jen o tom, zda si tu daný projekt přejí či nepřejí, ale museli by sami hledat konstruktivní řešení.
Problém nedostatečné bytové výstavby však nelze redukovat jen na zdlouhavé byrokratické procedury. Stejně významnou roli hrají ještě minimálně dva další významné faktory. Jedním z nich je nedostatek volných zastavitelných pozemků a druhým faktorem je nízká produktivita práce ve stavebnictví.
Stavební parcely a orná půda
V podstatě všechna velká města a jejich okolí trpí větším či menším nedostatkem vhodných stavebních parcel, což šroubuje jejich ceny do závratné výše. V mnoha městech, jako např. Kutná Hora [5], Olomouc [6], Žďár nad Sázavou [7], aj. je problém sehnat nějakou parcelu vůbec.
Kvůli nedostatku stavebních parcel se místní zastupitelstva často ocitají pod tlakem developerů a drobných stavitelů, aby změnili územní plán a převedli část zemědělské půdy na stavební pozemky. V důsledku toho dlouhodobě dochází k intenzivnímu zastavování zemědělské, a především pak orné půdy. Tento vývoj je dobře patrný na Obr. 7.
Obr.7 Vývoj rozlohy zemědělských půd [8]
V rozmezí let 2000 až 2016 se zemědělská půda (pokud do ní nezahrnujeme zahrady) zmenšila celkem o 74 917 hektarů. Odečteme-li vliv zalesňování, úbytek zemědělské půdy bude činit 42 356 hektarů. [8]. To zhruba odpovídá rozloze menšího okresu. Paradoxem však je, že i navzdory tomuto intenzivnímu zabírání zemědělské půdy se bytová krize stále více prohlubuje.
Příčina tohoto negativního jevu je zřejmá. Jak již bylo řečeno, bytová výstavba v současnosti spočívá především ve výstavbě rodinných domů pro vyšší střední třídu. Jedná se přitom zpravidla o velké domy a vily, často s rozlehlými zahradami, které se hladově zakusují do polí a luk kolem obcí. To však vede ke značnému plýtvání s prostorem, neboť rodinný dům, obzvláště má-li velkou zahradu, zabírá velký pozemek, ale počet bytových jednotek na něm je nízký.
Zastavováním zemědělských ploch přicházíme o drahocennou půdu, kterou naši předkové po tisíciletí zušlechťovali, a kterou není možné v krátké době znovu vytvořit. K přeměně zemědělské půdy na stavební je proto třeba přistupovat jen ve skutečně odůvodněných případech, kdy není možné zvolit vhodnější postup. A když už takovéto rozhodnutí padne, je třeba tuto plochu co nejefektivněji využít k vyřešení nejpalčivějších společenských problémů.
Brownfieldy a industriální památky
Mnohá města mají ve skutečnosti i jiné zdroje potenciálních stavebních pozemků, které by k výstavbě byly mnohem vhodnější. Jsou to tzv. brownfields, kterých má ČR nadbytek. Jedná se především o staré průmyslové areály, nevyužívaná nákladová nádraží a chátrající průmyslové či administrativní objekty bez větší historické hodnoty. Developeři však o ně nemají příliš velký zájem, neboť stavba na nich je dražší než stavba na „zelené louce“. Náklady na demolici, odvoz suti, dekontaminaci krajiny, ap. často nejsou ochotny vynaložit ani obce, a tak se mnohdy zemědělská půda zastavuje jen z finančních důvodů.
Poněkud jiným, ale stejně důležitým případem, jsou chátrající industriální památky. Staré tovární budovy, komíny a stavby mají často mimořádnou historickou a architektonickou hodnotu, kterou je třeba zachovat. Bylo by nanejvýš žádoucí tyto objekty chránit a pečovat o ně, a vnitřek těchto budov přizpůsobit novému využití. Na místo toho dnes většina těchto jedinečných památek chátrá, neboť jejich rekonstrukce vyjde dráž než výstavba nových budov. Mnozí developeři i političtí funkcionáři vědomě čekají, až objekty zchátrají natolik, aby je bylo nutno zdemolovat.
Tento přístup je nejenom hloupý, ale je nevýhodný dokonce i z ekonomického hlediska. Zatímco význam tradičního průmyslu značně upadá, stále narůstá význam turistiky. Pro řadu měst, a řadí se mezi ně i Praha, jsou příjmy z turistického ruchu stejně významné, jako z průmyslové výroby. A je prokázáno, že zájem lidí o industriální památky neustále roste [9]. Současná likvidace industriálních památek svědčí nejen o kulturním barbarství, ale také o ekonomické negramotnosti těch, kteří tento přístup obhajují.
Spekulace s pozemky
Protože pozemků, a zvláště pak těch, na kterých se smí stavět, je ve společnosti vždy určitý nedostatek, jejich cena soustavně roste. Parcely se proto, stejně jako nemovitosti, často využívají jako prostředku k ukládání a zhodnocování majetku. A protože s udržováním pozemků nemá jejich vlastník, na rozdíl od vlastníka domu, takřka žádné starosti, stávají se stavební parcely velice atraktivním prostředkem spekulace.
Nedávná studie IPRu uvádí, že v Praze zůstává nevyužito 55% rozvojových a 71% transformačních ploch, které byly platným územním plánem určeny jako zastavitelné pozemky [12]. Developerské firmy si přesto stěžují, že mají stavebních pozemků zoufalý nedostatek. Je pravděpodobné, že na vině jsou především pozemkoví spekulanti, kteří své pozemky nechtějí developerům prodat, nebo za ně požadují přemrštěné ceny.
Nízká efektivita výstavby
Další překážkou bytové výstavby je skutečnost, že byty dnes staví především developerské společnosti, které však nedokáží pracovat s dostatečnou efektivitou. Náklady na vybudování nových bytů dosahují mnoha milionů Kč, takže si nové byty může dovolit jen nejbohatší smetánka.
Na první pohled by se mohlo zdát, že při současných astronomických cenách se již výstavba bytů musí vyplatit každé stavební firmě. Ale opak je pravdou. Stavebnictví je odvětví, které je velice náročné na živou pracovní sílu. Pokud jsou ceny bytů ve městech taženy vzhůru rostoucími mzdami, značně tím rostou také náklady stavebních firem a s rostoucími cenami nemovitostí se tak zvyšuje i kritická velikost nákladů na jejich výstavbu. Jediným řešením tohoto problému je tedy nárůst produktivity práce ve stavebnictví.
Při hledání řešení tohoto problému se do jisté míry můžeme inspirovat tzv. komplexní bytovou výstavbou, která dosáhla vrcholu v 70. letech a během které stát vybudoval většinu sídlišť, jež tvoří dodnes základ našeho bytového fondu.
Velkým negativem „betonových sídlišť“ ze 70. a 80. let je jejich vzhled, který citelně narušuje ráz obcí i krajiny a nevytváří zrovna příjemné životní prostředí. Našla by se i řada dalších negativ jako nevzhledná bytová jádra, ap.
Zásadním problémem komplexní bytové výstavby bylo to, že o koncepci bytů a sídlišť rozhodovaly ústřední orgány bez dostatečné veřejné debaty, přičemž určující byla až bezohledná snaha šetřit.
Na druhou stranu je však třeba přiznat, že bytová výstavba byla tehdy (na rozdíl od ostatních průmyslových odvětví) nesrovnatelně produktivnější než dnes. A to především díky rozsáhlé dělbě práce, úspor z rozsahu a důsledné standardizaci a typizaci výroby. Pokud je zhotovováno pouze několik základních typů bytů a v nich jen několik standardizovaných druhů interiéru, je možné jednotlivé komponenty vyrábět velice levně v obrovských sériích. V 70. a 80. letech došel tento vývoj tak daleko, že se v továrnách hromadně vyráběly i jednotlivé dílce panelových domů, které se pak na stavbách již jen montovaly dohromady.
Výsledkem byl vysoký počet levných bytů pro nejširší vrstvy obyvatelstva. V roce 1965 činila cena průměrného nového bytu v rodinném domku 87 000 Kčs a bytu v bytovém domě 55 000 Kčs. Při průměrné měsíční mzdě 1463 Kčs to odpovídá zhruba 5-ti násobku ročního příjmu pro rodinný domek a 3-násobek ročního příjmu pro byt v bytovém domě. Náklady na výstavbu však byly zhruba o 10% vyšší neboť byty byly zpravidla dotované. [11]
Průměrné náklady na výstavbu bytu v bytovém domě o obytné ploše 38,3 m2 a užitkové ploše 57,1 m2 tak v témže roce představovaly 60 016 Kčs. Průměrné náklady na 1 m2 obytné plochy tak činily 1567 Kčs, zatímco 1 m2 užitkové plochy stál 1051 Kčs. Pro srovnání se současnými cenami zde předkládáme tabulku. [11]
|
Cena m2 |
Průměrná čistá mzda v ČR / v ČSR |
Cena bytu o 60 m2 |
Násobek roční mzdy |
|
|
Současný levnější byt |
45 000 Kč |
21 943 Kč |
2,7 milionu Kč |
10,3 let |
|
Současný dražší byt |
60 000 Kč |
21 943 Kč |
3,6 milionu Kč |
13,7 let |
|
Byty v 60. letech |
1051 Kčs |
1463 Kčs |
63 060 Kčs |
3,6 let |
Tab. 2 Ceny současných bytů (použity hranice tržních segmentů stanovených společnosti Trigema) a bytů v ČSR v 60. letech.
Podobná srovnávání jsou vždy poněkud problematická, neboť zde porovnáváme různé druhy údajů. I když však budeme toto porovnání brát jen jako orientační, rozdíl nás okamžitě udeří do očí. Z tohoto důvodu můžeme právem mluvit o tom, že současné nové byty jsou extrémně drahé.
Nová bytová výstavba
Ideálním řešením dnešní bytové krize by byl návrat ke komplexní bytové výstavbě, avšak s tím zásadním rozdílem, že by tato činnost podléhala účinné demokratické kontrole. O vnitřní struktuře bytů, o vzhledu bytových domů, o podobě sídlišť ap. nemohou rozhodovat úřady nebo firmy. Všechny tyto věci musí vyplynout ze široké veřejné diskuse.
Autor těchto řádků si je vědom toho, že tato navrhovaná řešení jsou v současnosti takřka nereálná a že neexistuje politická síla, která by je v dohledné době dokázala prosadit. Avšak v tuto chvíli mi jde především o formulaci jisté ideje – o nastínění principiálního řešení současné situace bez ohledu na to, jak velké překážky tomuto řešení stojí v cestě. Abych příliš nespekuloval, vyjmenuji na závěr několik obecných bodů, které by ke kýženému řešení mohly vést.
1. Komplexní bytová výstavba, rekultivace starých průmyslových oblastí, rekonstrukce a vnitřní přestavba industriálních památek, aj. bude, především v počáteční fázi, vyžadovat ohromné investice ze strany měst, krajů či státu. Svou představu o financování jsem podrobněji popsal v předchozím díle. Nyní jen stručně zopakuji, že jedním zdrojem financí by mohlo být výraznější zdanění suverénních majitelů nemovitostí, a to především těch nejmajetnějších. Druhým zdrojem by pak mohlo být zrušení dědického práva k nemovitostem, díky němuž by nemovitosti po smrti vlastníka přecházely na obce či kraje, které by je dále mohli prodat nebo pronajímat.
2. Je jasné, že obnovit komplexní bytovou výstavbu nelze přes noc. Již proto, že většina závodů, které v minulosti vyráběly prefabrikované dílce pro panelové domy, části interiéru, aj., již dávno zanikly. Ve skutečnosti by se jednalo o dlouhodobý projekt, jenž může trvat třeba i několik desetiletí. Obce a kraje budou muset bytovou výstavbu financovat a postavené byty prodávat zpočátku třeba i se ztrátou. Avšak vzhledem k tomu, že developerské firmy získají gigantické a dlouhodobé zakázky, budou moci zahájit rozsáhlé investice a rozšiřovat své výrobní kapacity. Dá se rovněž předpokládat, že obří veřejné zakázky okamžitě vzbudí pozornost všech firem a subjektů, kteří by na nich mohli participovat. Pokud budou veřejné developerské zakázky skutečně dlouhodobé a stabilní, a pokud se bude důsledně vyžadovat typizace a standardizace výroby, v ekonomice proběhnou rozsáhlé strukturální změny, které umožní stavět byty stejně produktivně, či ještě produktivněji, než dříve. Nové byty se tak výrazně zlevní a celý projekt bytové výstavby se stane samofinancovatelným.
3. Bylo by však skandální, kdyby tyto rozsáhlé investice z veřejných zdrojů měly jen obohatit velké korporace a soukromé developerské společnosti. Je třeba, aby obce a kraje využívali pozice hlavního investora také k tomu, aby získávaly a zvyšovaly vlastnické podíly ve všech firmách, které se na developerské činnosti budou podílet, či aby si zřizovaly vlastní firmy. Obce či kraje by se také měly stát hlavními věřiteli všech zúčastněných firem a tím posilovat také neformální kontrolu nad dotčeným průmyslem. Je totiž jasné, že firmy budou ke svým investicím potřebovat rozsáhlé úvěry. A bylo by nanejvýš výhodné, aby se na místo pochybných hedgeových fondů a spekulativního kapitálu, této role ujaly státní subjekty.
4. Tyto projekty však budou proveditelné teprve tehdy, až se do komunální i celostátní politiky začne více zapojovat veřejnost. Bude rovněž nutné odstranit spoustu legislativních bariér, jako jsou mezinárodní dohody o podpoře a ochraně investic, přemrštěná ochrana soukromého vlastnictví, ap., které z místních samospráv i národních států činí jen bezbrannou kořist dravých vlastníků a velkých korporací. Není důvod, proč by demokratické instituce měly být oproti soukromým vlastníkům jakkoli diskriminovány. Palčivé společenské problémy naopak vyžadují, aby se veřejný sektor stal ekonomickým hegemonem a začal řešit věci, které soukromé vlastnictví samo o sobě nevyřeší.
Zdroje
[1] Urbánní a regionální laboratoř. Atlas obyvatelstva [online]. Přírodovědecká fakulta UK, 2010 [cit. 2017-07-25]. Dostupné z: http://www.atlasobyvatelstva.cz/cs/1-1-suburbanizace
[2] Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva ČR. Deník veřejné zprávy [online]. Brno: Triada, spol., 2014 [cit. 2017-07-24]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6662787
[3] Tab. 4 Dokončené byty v krajích ČR. ČSÚ [online]. 2017 [cit. 2017-07-24]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/bvz_cr
[4] Byty a bydlení – Praha, regiony a zahraničí. Stavební fórum [online]. Praha 10: Trigema, 2017 [cit. 2017-07-19]. Dostupné z: http://www.stavebni-forum.cz/cs/wp-content/uploads/kmpg.pdf
[5] Nedostatek parcel pro výstavbu rodinných domů zvyšuje nespokojenost lidí. Euro portal [online]. Mladá fronta, 2012 [cit. 2017-07-25]. Dostupné z: http://www.euro.cz/byznys/nedostatek-parcel-pro-vystavbu-rodinnych-domu-zvysuje-nespokojenost-lidi-860307
[6] Nedostatek parcel šroubuje v Olomouci ceny. IDNES.cz [online]. Mafra, 2016 [cit. 2017-07-25]. Dostupné z: http://olomouc.idnes.cz/ceny-pozemku-olomouc-cenova-mapa-nemovitosti-parcely-vystavba-domu-a-bytu-1um-/olomouc-zpravy.aspx?c=A160607_2251754_olomouc-zpravy_stk
[7] Většina stavebních pozemků v okolí Žďáru je vyprodaná. Deník.cz [online]. 2013 [cit. 2017-07-25]. Dostupné z: http://www.denik.cz/bydleni/vetsina-stavebnich-pozemku-v-okoli-zdaru-je-vyprodana-20130810-r7is.html
[8] Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí ČR. 1. Praha: ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ, 2017. ISBN 978-80-86918-98-3.
[9] Zájem o industriální památky stále roste, v Praze vznikne moderní železniční muzeum. ČT24 [online]. ČT, 2008 [cit. 2017-07-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1445863-zajem-o-industrialni-pamatky-stale-roste-v-praze-vznikne-moderni-zeleznicni-muzeum
[10] CR_154_MZS: Mzdová sféra. ISPV Informační systém o průměrném výdělku [online]. Tr. T.Bati 299, 764 21 Zlín-Louky: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2016 [cit. 2017-02-27]. Dostupné z: file:///C:/Users/V%C3%ADt%C4%9Bzslav%20Lama%C4%8D/Downloads/CR_154_MZS%20(4).pdf
[11] FRANĚK, Jiří. Bytová výstavba v Československu. Praha: Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1967.
[12] Němec, M. Územní analýza aktuálních developerských projektů; IPR: Praha, 2017.