Realitní kanceláře aneb jak zajíček sežral vlka

Objedná-li si někdo nějakou komerční službu, musí za ni také zaplatit. Zákazník platí kadeřnici za stříhání vlasů, host platí v restauraci za vaření a obsluhu, cestující platí řidiči za odvoz, ap. Jak jinak by tomu také mělo být? Existují však služby, a to zcela mimo státní sektor, za které neplatí klient, ale někdo, kdo z nich nemá vůbec žádný prospěch. Které to jsou? Jedná se o služby, které poskytují realitní kanceláře pronajímatelům.

[1]

Jste-li vlastníkem bytu ve významném městě či v příměstské oblasti a chcete-li tento byt pronajmout, není pro vás nic výhodnějšího, než se obrátit na jednu z mnoha realitních kanceláří, působících v ČR. Většina realitních kanceláří (dále jen RK) bude váš inzerát propagovat na svých internetových portálech, sama si vezme na starost prohlídky bytu a komunikaci se zájemci, a ještě vám zhotoví “neprůstřelné” nájemní smlouvy, snižující vaše riziko na minimum. Mnohé z realitních kanceláří vám přitom veškeré služby poskytnou bezplatně.

Bytů k pronájmu je obecně nedostatek (vyjma periferních oblastí) a RK se proto perou o každého klienta. Počet RK je v ČR vysoký a konkurenční tlak snižuje ceny jejich služeb doslova na nulu. Většina z nich vás proto mile uvítá a poskytne vám kompletní servis zcela zadarmo.

Jste-li však naopak tím, kdo nájemné bydlení hledá, bude se vaše situace dramaticky lišit. Možná si řeknete, že to zvládnete i bez RK a zabrousíte např. na server bezrealitky.cz. Záhy však zjistíte, že počet zájemců o inzerované bydlení je tak vysoký, že takřka nemáte šanci na úspěch. Po několika neúspěšných “výběrových řízení” vám dojde trpělivost (nebo čas do kdy se musíte přestěhovat) a najdete si byt jinde.

Prakticky všechny internetové portály s nabídkami bytů k pronájmu však patří nějaké RK. V uvedeném inzerátu tak nikdy nenajdete adresu či kontakt na majitele bytu, ale vždy naleznete pouze kontakt na agenta RK. A ten bude trvat na tom, že vás k inkriminovanému bytu sám dovede. Za tuto “službu” , o kterou ovšem vy sami nikterak nestojíte, si pak naúčtuje tzv. provizi, která zpravidla dosahuje výše jednoho měsíčního nájmu + DPH!

Přestože jsou služby RK zcela evidentně určeny vlastníkovi bytu, RK je bez mrknutí oka předloží k zaplacení nájemníkovi. Namítnete-li, že přeci nebudete platit za službu, ze které nemáte žádný prospěch, dočkáte se sarkastické odpovědi. “Chcete-li tu bydlet, zaplaťte provizi. Jestli tu bydlet nechcete, tak provizi neplaťte a spěte si třeba pod mostem. Je to čistě na vašem rozhodnutí.” Vlastníkovi tento postup vyhovuje a navíc mívá často s RK podepsanou smlouvu o exkluzivitě (vlastník se zaváže, že svou nemovitost nepronajme bez souhlasu příslušné RK), takže obejít RK se vám ve většině případů nepodaří.

V situaci, kdy průměrná cena nájmu malého třípokojového bytu dosahuje i s poplatky 80% čisté průměrné mzdy [2], tak ještě nájemníci subvencují majitele bytu tím, že platí za jimi využívané služby.

Mezi nájemníky převažují studenti, absolventi, mladé rodiny a především sociálně slabé rodiny. Oproti tomu majitelé bytů jsou často současně vlastníky celých bytových domů a nezřídka se jedná o bohaté rentiéry. Je takovéto jednání spravedlivé?

Je třeba také říci, že nutnost platit provizi, představuje zásadní překážku pro přechod ze sdíleného nebo podnájemního bydlení na nájemní vztah. Podle posledního sčítání lidu v roce 2011 žijí ve 172 985 bytech 2 hospodařící jednotky a v 17 506 bytech žije dokonce 3 a více hospodařících jednotek. Ke sdílení bytu více domácnostmi vede lidi především finanční tíseň. Pro domácnosti, kteří si přejí tyto sdílené byty opustit a pronajmout si vlastní byt, bývá velký problém našetřit si při současných astronomických cenách nájmů současně na první nájem, na kauci a všechny poplatky. Když se k tomu ještě přidá provize RK ve výši měsíčního nájmu + DPH, stává se pro ně samostatné nájemní bydlení naprosto nedostupným.

Koncepce bydlení, vypracovaná ministerstvem pro místní rozvoj, deklaruje jako svůj 1. strategický cíl zajištění přiměřené dostupnosti bydlení. I když je pojem “přiměřená dostupnost” dosti vágní a není nijak přesně definováno co přiměřené je a co není, je evidentní, že nutnost nedobrovolně platit za cizí služby, je překážkou zjevně nepřiměřenou. Lze tedy tvrdit, že nutnost platit provizi RK, je v rozporu s cíli vládní koncepce bydlení.

Ministerstvo pro místní rozvoj, které má realitní činnost ve své kompetenci, pracovalo několik let na zákonu, který má činnost RK regulovat. Zamýšlenými cíli tohoto zákona, který by měl začít platit od příštího roku, je však pouze zamezit tomu, aby RK poskytovaly majitelům nemovitostí nekvalitní či neprofesionální služby. O jednání s nájemníky v něm není ani zmínka. Během přípravy uvedeného zákona zhotovilo ministerstvo také dotazník s 13 otázkami a vyzvalo veřejnost, aby na ně odpověděla a ohodnotila tak činnost RK. Žel, ani jedna z otázek nebyla určena nájemníkům.

Je zřejmé, že ministerstvo o tomto problému buďto neví, nebo jej záměrně ignoruje. V obou případech je však nutné, aby nájemníci začali o tomto problému mluvit a dožadovat se změny.

K zamezení těchto nekalých praktik by stačilo poměrně jednoduché opatření. V zásadě by stačilo přijmout zákon, který by říkal zhruba toto:

“Pronajímatel, který nabízí svůj byt k pronájmu na internetovém portálu, uvede v inzerátu rovněž své kontaktní údaje. Pokud na sebe kontaktní údaje neuvede, má se za to, že služby RK využívá pronajímatel. V takovém případě RK nesmí náklady za své služby, ani jejich část, účtovat nájemci.”

Pronajímatelé by tak i nadále mohli využívat služeb RK, avšak museli by si tyto služby sami zaplatit. Pokud by snad i nájemce upřednostňoval zprostředkování nájmu přes RK, nic mu nebude bránit v tom, aby zašel do realitní kanceláře a o tuto službu požádal. V takovémto případě si tuto službu zaplatí stejně jako každý jiný zákazník. Nikdo však nebude nucen platit za služby, o které nestojí a nedobrovolně platit za někoho jiného.

Ať už má být tento problém vyřešen tímto, či jiným způsobem, je třeba, aby se o něm začalo mluvit. Nutit někoho platit za služby, ze kterých nemá žádný prospěch, je nespravedlivé a je to v rozporu s dobrými mravy. Je načase s těmito praktikami skoncovat.

[1] PHILL, Judd. Cartoonstock [online]. [cit. 13.3.2018]. Dostupný na WWW: https://www.cartoonstock.com/directory/r/rental_property.asp

[2] Češi za pronájem dají až 80 procent svého příjmu [online]. ČT24, 2017 [cit. 2017-05-28]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/2050058-cesi-za-pronajem-daji-az-80-procent-sveho-prijmu

Sdílejte
  • 75
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
    75
    Shares