Ulice není řešení

Segregace bují, vaše etnická příslušnost za vás určí v jakých podmínkách budete žít a kolik vám za ně naúčtují. Připadá vám to přehnané? Pro mnohé je to ale každodenní realita.

Naplno se o tom můžeme přesvědčit v Ústí nad Labem, kde mají dvě ubytovny, Klíšská a Modrá, ukončit svůj provoz a ohrozit celé rodiny bezdomovectvím.  Za tuto tristní situaci může existence dvou bytových fondů, v důsledku institucionálního rasismu. Jeden, ve kterém najdeme veškeré atributy důstojného bydlení, cenově okolo 7000-8000 Kč za pěkný byt 3+1. Pak ten další pro chudé Romy, kteří se musí spokojit s mnohdy nevyhovujícími podmínkami, odkázáni na obchodníky s chudobou, kterým platí až 15 000 Kč. Boj s těmito obchodníky je nutný, ale bez poskytnutí alternativy lidem z ubytoven, nadělá více škody než užitku.
Obyvatelům z Klíšské bylo přáno i díky snahám místostarosty městské části Ústí nad Labem, Karla Kariky, který pomohl najít náhradní ubytování pro všechny rodiny.
Modrá bohužel nespadá do jeho kompetence, a tak více než 60 lidí neví, co s nimi na konci měsíce bude. Jedná se o celé rodiny s dětmi, matky samoživitelky, seniory, o jejichž osudy Magistrát Ústí nad Labem, nejeví zájem. Zatím našly tyto rodiny dočasné ubytování v místní tělocvičně, ale dá se očekávat, že na ně bude vyvíjen tlak, aby si rychle něco našly bez ohledu na kvalitu nového ubytování. 
Bezmoc lidí, ocitnuvších se znenadání na ulici, dokládá méně medializovaný případ z Lovosic. Radní a zastupitel František Sedláček (ANO) pronajal budovy Martinu Červeňákovi, s tím že měly sloužit jako ubytovna pro zahraniční dělníky.
Místo toho vznikla ubytovna pro lidi v nouzi nejen z Lovosic, ale i z dalších měst, kde byly zavedeny bezdoplatkové zóny. Za hygienicky závadné prostředí si pan Červeňák účtoval až 14 000 Kč. Protože neplatil nájem, pan Sedláček mu smlouvu vypověděl, aniž by vzal v potaz, co bude s jejími obyvateli, kteří se o vystěhování dozvěděli den předem. Zde skutečně došlo k nejhoršímu a nemalá část obyvatel ubytovny, kteří neměli prostředky nebo možnosti si v tak krátkém časovém horizontu najít alternativu, skončila na ulici. To vedlo zoufalé matky k tomu, aby skrývaly své děti před Odborem sociálně-právní ochrany dětí, aby jim nebyly odebrány. Liknavost zastupitele Sedláčka je skoro učebnicovým příkladem ilustrujícím běžné praktiky pronajímatelů a provozovatelů ubytoven pro nejchudší.

Ostrava

V podobné situaci jsou i obyvatelé osady Bedřiška v Ostravě. Starostka obvodu Mariánské Hory a Hulváky, Liana Janáčková, je rozhodnuta prosadit zbourání 20ti dvojdomků a vystěhování téměř stovky jejich obyvatel, z toho 39 dětí. Na přání místních zůstat, nehledí a už rozmýšlí, co postavit na parcelách, které tím chce uvolnit.
Na naléhání primátora města Tomáše Macury (ANO), by mělo posečkat konečné rozhodnutí o osudu osady Bedřiška do komunálních voleb. Boj tedy pokračuje a je jen na nás jakou měrou se do něj zapojíme.
Namítnete, že přece žijeme v právním státě a vláda nenechá své občany na holičkách, ale výsměch prezidenta do očí lidí, kteří se ocitli v nouzi, připravované škrty na příplatky a doplatky na bydlení, bezdoplatkové zóny, naprostá absence empatie a asociální politika poslanců, vás vyvede z omylu.
Ne, odtud pomoci očekávat nemůžeme. Musíme se za tyto lidi postavit my sami. Pojďme společně ukázat, že nedopustíme takové zacházení. Romové ani další chudí lidé nejsou občané druhé kategorie. Začněme konečně vnímat bydlení jako základní lidské právo, ne jako výsadu jen pro ty, kteří si to mohou dovolit.

Sdílejte
  • 7
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
    7
    Shares