Ve čtvrtek 20. září se před Hlavním nádražím v Praze sešlo na 300 lidí, kteří se rozhodli protestovat proti politice cynismu, tj. odmítnutí přijmout alespoň 50 syrských sirotků. Premiér Andrej Babiš (ANO) odmítl jakékoli přijímání uprchlíků ze Sýrie už několikrát a v rozhovoru pro deník Právo potvrdil, že to platí i pro sirotky.
Akci uspořádala skupina RFK, za kterou promluvila Layla Bartheidi. Ta ve svém projevu na adresu českých politiků uvedla, že „solidarita a lidská vzájemnost jsou důležitější než populismus a politická vypočítavost.“
Druhým projevem byl pozdrav Ruth Hálové, jedné z tzv. Wintonových dětí, které uprchli z Československa těsně před jeho obsazením nacisty. Ačkoli syrské sirotky dělí od osudu Hálové 80.let, přesto mají společné to, že „žijí v nouzi, nejistotě a strachu.“
Za Iniciativu Hlavák, která vznikla po vypuknutí uprchlické krize v roce 2015 promluvila Anežka Polášková a připomněla, že ten, kdo „odmítne solidaritu válečným uprchlíkům, ji poskytuje válečným zločincům.“ V debatě o uprchlické krize se často hovoří o mladých, dobře živených mužích s IPhony, ale „tito muži jsou naši politici, kteří ničí naši kulturu solidarity,“ dodala Polášková.
Mluvčí za kolektiv Klinika Jan Trnka kritizoval politiku ČSSD a KSČM, která je politikou ustupování a nadbíhání rasismu, xenofobii a strachu. Trnka věří, že toto nebezpečné zahrávání si s ohněm nakonec zvládneme.
Novinářka z Deníku Referendum Fatima Rahimi připomněla svou vlastní rok trvající cestu do České republiky. „Bylo to právě tady, u vchodu na Hlavní nádraží, kde jsme se po roční cestě ocitli. Táta měl jen malý kufr, v něm rozbité brýle a jednu malou knížku, kterou nám během cesty četl pořád dokola.“ Situace uprchlíků, kterých je podle odhadů na světě asi 20 milionů, je tragická. Zejména v přeplněných uprchlických táborech v Řecku „trpí děti celou řadou psychických problémů, které je vedou až k pokusům o sebevraždu,“ dodala Rahimi.
Závěrečné slovo patřilo rozvojovému expertu Tomáši Tožičkovi, který zdůraznil, jak se v české veřejnosti desítky let budovala asociální nálada. „Pořád dokola se nám tvrdilo, že solidarita je nanic. To vedlo ke vzniku řady sociálních problémů. Nelze se pak divit frustrovaným lidem, kteří nemají žádnou perspektivu, že si tuto svou frustraci vybíjejí na někom, kdo je ještě slabší,“ řekl Tožička. Vyzval také k pomoci lidem v nouzi a vyjádřil naději, že lidé, kteří teď odmítají pomoc se za to budou za pět let stydět, ale že je proto nesmíme zavrhovat.
Dnešní demonstrace ukázala, že politice cynismu, strachu a pravicového populismu je možné se postavit. Doufejme, že bude více podobných akcí.