Jak ODS zachraňuje „normální svět“

Dnes, kdy změnu klimatu může každý z nás fyzicky pocítit, a z médií se na nás valí informace o tom, že ledovce v Arktidě tají rychleji, než se předpokládalo, a na Sibiři řádí obrovské požáry, může zůstávat v klidu jen málokdo. Pochybovat o tom, že se klima mění, a o tom, že na to má rozhodující vliv vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší způsobované lidskou hospodářskou činností, může snad jen ten, kdo nedisponuje žádnými informacemi. A říkat, že situace nepotřebuje začít být neprodleně řešena, může jen nihilista. Přesto se v řadách (nejen) pravicových politiků najdou konzervativní zastánci „normálního světa“, kteří nás poučí, že je třeba bojovat za zcela jiné hodnoty.

Svobodou, vzděláním a umírněností ke zkáze

27. června napsal Jan Skopeček, poslanec a ekonomický expert ODS, na svůj facebookový profil: „Automobil byl svého času symbolem svobody. Stejně tak snížení cen letenek otevřelo širokým vrstvám společnosti možnost svobodného pohybu. Svobodný člověk je ale pro levici nepřítel. Proto bursíkovské a pirátské návrhy na zdanění letenek a zákaz aut “zatím jen” v centru Prahy.“ Jelikož se článek, na který tento komentář reaguje, týká zejména nahrazení aut se spalovacími motory elektromobily, můžeme se ptát, proč by elektromobily měly být méně svobodnou variantou, než klasická auta. Zužovat svobodu na svobodu vypouštět emise, to je myšlenka pravého experta, která nás zanáší do naivně individualistického pojetí svobody 90. let. Panu Skopečkovi kromě svobody záleží také na vzdělání, post z 21. července: „Aktivistka Thunbergovová oceňuje mladé, že obětují vzdělání boji za klima. To nepřekvapuje. Vzdělání, racionálně uvažující lidé, jsou překážkou pro novodobé šiřitele apokalyptických vizí a novodobé mesiáše, kteří nás chtějí zachraňovat před domnělými hrozbami za cenu, že nám vezmou svobodu, prosperitu, dosavadní život. Potřebují ovce, ne vzdělané lidi.“ Když ekonomický expert nemůže operovat fakty, zbývá mu jen strašení a vytváření konspirační teorie o novém klimatickém náboženství.

ODS má přitom ochranu životního prostředí mezi svými 5 prioritami, a hlásá např. toto: „Domýšlet a věcně kriticky hodnotit důsledky našich činů“, „Pro přítomný prospěch neztratit právo na budoucnost“, „Dbát na to, aby náš rozum stále spolupracoval se svědomím“. Senátor za ODS Miroslav Vystrčil pak zdůrazňuje, že ochrana životního prostředí je konzervativním tématem a snaží se vyvrátit představu, že ODS toto téma opomíjí poukazováním na lokální ekologická opatření starostů za ODS.¹ Zajímavé je, že pro tuto oblast, na rozdíl od dalších 4 priorit, nejsou uvedena žádná konkrétní opatření.

Otázkou pak je, do jaké míry se samotní zástupci ODS s uvedenými myšlenkami ztotožňují – např. Martin Cibulka, zastupitel za ODS na Praze 8, na svůj Facebook 25. července napsal, že za Karla IV bylo ještě tepleji, než dnes, ale samozřejmě, to že nedovzdělaní stávkující studenti nevědí. Evidentně, je možné si cokoli vymyslet, jen aby člověk dokázal svou vědomostní nadřazenost.

Jeho i další „populární“ političku ODS Alexandru Udženiju evidentně popudilo, když Praha 7 vyhlásila stav klimatické nouze. Udženija na to reagovala textem², v němž dává do kontrastu konkrétní opatření, která se realizují na Praze 2, kde je místostarostkou, s pouhou politickou proklamací, jíž je vyhlášení stavu klimatické nouze. Kromě toho, že Praha 2 nedávno zbytečně vykácela dvě desítky stromů v ulici Na Smetance, je z této argumentace znát, co vlastně představitelům ODS vadí – ochrana životního prostředí je pro ně přijatelná, dokud se jedná o „obhospodařování vlastní zahrádky“, avšak jsou schopni jakýchkoli rétorických kliček, aby nemuseli přiznat celoplanetární rozměr problému (který nutně žádá zásadní změny v organizaci produkce i společnosti).

Martin Cibulka byl ve svém postu z 28. května ještě ostřejší: „Boj s klimatem se stal novým náboženstvím, a jak z historie známo, o náboženství se nesmí diskutovat, protože kdo pochybuje, patří na hranici suchého dříví. Boj s klimatem se současně stal skvělým kšeftem. Co na tom, že bilance této svaté války je spíše negativní. Biopaliva škodí více než paliva z ropy, elektromobilita škodí životnímu prostředí, ale není to na první pohled tak vidět. Německo se svojí zelenou udržitelnou koncepcí stojí na prahu energetické propasti. To vše by šlo rozebírat a popisovat dál, ale co je pro mě nejděsivější, je ta sveřepost, fanatičnost a zloba, která se obrátí proti každému, kdo si dovolí jen polemizovat s klimatickými alarmisty a říct „tohle není dobře“.“ Podobně jako Jan Skopeček, i Cibulka se snaží ukázat klimatické hnutí jako semeniště fanatismu, zcela překrucuje jeho argumenty a sám se staví do role racionálního a umírněného člověka. Co na tom, že zatímco klimatické hnutí se opírá o vědecké poznatky, on sám se opírá jen o svou víru, že svět může pokračovat beze změny.

Těžká váha: Saša Vondra

Alexandr Vondra, bývalý disident a člověk, který se díky tomu těší celospolečenské známosti a uznání, se dostal do hledáčku mediální pozornosti v souvislosti se svým zvolením europoslancem a tuto pozornost využil i k vyjadřování se ke klimatu. Už v lednu prohlašoval, že „klima se měnilo vždycky“ a že „představa, že my teď najednou budeme řídit klima, je šílené vyústění arogance dnešní společnosti“³. Takto naprosto nesmyslně je schopen argumentovat člověk, který se zároveň označuje za „ochranáře přírody“, a kritizuje kácení deštných pralesů. Sice trvá na tom, že na změnu klimatu má lidská činnost zanedbatelný vliv, ale jedním dechem také říká, že opatření v boji proti změně klimatu mají negativní dopad (kácení deštných lesů kvůli pěstování palmy olejné, jejíž olej je využíván jako biopalivo)⁴. Nejen, že si Alexandr Vondra v podstatě protiřečí, protože najednou mluví jak o tom, že špatně nastavená opatření mají negativní dopad i o tom, že člověk klima stejně neovlivňuje (tak co z toho je pravda?), ale dopouští se i další oblíbené pravicové zkratky: jakmile se někdo pokouší nějaký problém řešit, je to vždy ke škodě věci, protože to nabourává fungující řád. A co hůř – každá taková změna dopadá jako zátěž na každého z nás, zejména pak ty nejslabší („Němci najednou začali prosazovat revoluci, jejíž následky teď každý uvidí na účtech za elektřinu.“) – to je logika i praxe našich pravicových politiků.

Pokud říkají nesmysly o klimatu řadoví politici, je to neradostné, avšak mnohem děsivější je, pokud to říká člověk těšící se společenské autoritě, disponující rétorickými schopnostmi, a ještě k tomu označující se za „ochranáře přírody“.

Nechme to pánu Bohu

Snad nejpeprnější příspěvek do diskuse přidal Jan Zahradník, místopředseda poslaneckého klubu a expert na problematiku životního prostředí ODS (nejvíc ze všeho člověka překvapuje, koho všeho je ODS schopna nazvat svým expertem), v pořadu 90´ČT24⁵. I on užívá náboženská přirovnání – „klimatičtí džihádisté“. To, co následně v pořadu zaznělo, byla snůška vzájemně si odporujících nouzových argumentů – od toho, že je třeba hledat celoplanetární řešení (protože emise EU nejsou v porovnání s jinými tak významné) přes to, že každý má začít sám u sebe, až k tomu, že přeci jen pořád tak docela jistě nevíme, zda jsou na vině klimatických změn emise CO2, a už vůbec ne ty vyprodukované lidskou činností. Podobně jako pro Alexandra Vondru, i pro Jana Zahradníka znamenají snahy snižovat emise CO2 zejména hrozbu pro životní úroveň lidí – straší tím, že zdraží energie, letenky, že budeme muset „omezit své životy“, že tím bude bráněno pokroku. Hlavní perlou jeho vystoupení je však myšlenka: „Příroda nás nebude poslouchat, je to v rukou božích“.

Člověk, který zaplní své vystoupení množstvím vzájemně si odporujících tvrzení, se nakonec odvolává k pokoře před Bohem, a k pokoře vyzývá též stávkující studenty. Větší pokrytectví si snad ani nelze představit.

Představitelé ODS, kteří se k tématu veřejně vyjadřovali, nemají ani jednotný názor na to, zda jsou klimatická opatření potřebná. Zato jsou jednotní v tom, že by nejradši viděli klimatické aktivisty a aktivistky umlčené a hnutí poukazující na vědecké poznatky neváhají přirovnávat k fundamentalistickým náboženským skupinám. Svobodně se organizující a spolupracující lidé, stejně jako možnost změny, která by nedopadla negativně na běžné lidi, jsou zcela mimo jejich mentální schéma. Přitom jejich vlastní víra v to, že dnešní systém může donekonečna beze změny fungovat, je výrazem nikoli náboženské víry, ale naprosté zkostnatělosti myšlení – pokud by měli trochu politické imaginace, mohli by přicházet s tržními řešeními problému, zeleným kapitalismem, a snažit se nám dokázat, že trh problémy vyřeší. Místo toho se drží prapodivného kličkování, strašení poklesem životní úrovně a vytváření zdání, že největším problémem, který máme, je, že si nemůžeme dát pivo před řízením, nebo máme v peněžence příliš mnoho průkazů.