Demonstrace proti turecké invazi

Demonstrace proti turecké invazi

Až 500 lidí se v Praze zúčastnilo středeční demonstrace proti turecké invazi. Akci pořádal Výbor na obranu revoluce v Rožavě, které sdružuje několik organizací a jednotlivců. Podobné demonstrace se ve stejný den konaly také v Brně, Ostravě, Třebíči či Bratislavě.

Na pražské demonstraci vystoupila řada řečníků, kteří odsoudili tureckou invazi i zbabělost některých českých politiků, zejména ministra průmyslu a obchodu Havlíčka (nestr. za ANO) a premiéra Andreje Babiše.

Své slovo dostali také Kurdové žijící v České republice, zazněla zpráva českého dobrovolníka v Rožavě a také projev Jana Kavana, bývalého předsedy valného shromáždění OSN.

Demonstrace proti turecké invazi budou dále pokračovat, další se koná už v pondělí 21.10. od 17h na Palackého nám. v Praze.

Text letáku „Zastavme tureckou invazi do Rožavy“:

Na severovýchodě Sýrie probíhá válečná agrese, kterou vyvolal režim tureckého prezidenta Erdogana. Jde o invazi vojsk diktátora, který již léta brutálně potírá svou domácí opozici a Kurdy. Ti jsou na předním místě na seznamu nepřátel současného tureckého režimu.

Jde o útok druhé největší armády NATO, která přes těžké boje postupuje na území Sýrie a dobývá ho. Nabízí se srovnání snad pouze s tureckým dobytím oblasti okolo Afrínu, ke kterému došlo před rokem a půl.

Logika této války je zvrácená. Kurdové byli zásadní silou v boji proti tzv. Islámskému státu (IS) a přispěli k jeho pádu. Nyní proti nim stojí jak turecká armáda, tak v první linii oddíly bojovníků z poraženého IS.

Zvráceně dnes také dávají od Kurdů ruce pryč jak evropské členské státy NATO, tak USA – halasná prohlášení o obraně demokracie a lidských práv v praxi neznamená nic. Autonomní oblast Rožava představovala pro Blízký východ jedinečný region. Přes ohromné válečné škody se tam dařilo obnovovat život v míru, navíc v podmínkách demokratického konfederalismu, rovnostářského zřízení založeného na náboženské, etnické a genderové rovnosti.

Cynismus západu tak vehnal Kurdy do spojenectví s diktátorem Assadem, který nejen že kurdskou autonomii neuznává, ale sám má na rukou krev syrských občanů. Ti se v roce 2011 rozhodli pro nenásilné protesty proti jeho režimu, které armáda násilím potlačila a dala tak vzniknout syrské občanské válce. Na té nejvíce získaly nejrůznější náboženské sekty a velcí zbrojaři, kteří rádi prodali každému, kdo zaplatil.

Kurdové jsou dnes nuceni vzdát se vlastní autonomie, jen aby získali alespoň malou naději na přežití. Už nyní můžeme zaznamenat hlasy, že se tak stávají spojencem Ruska a Íránu. To je druhá strana téže cynické mince, kterou byla nevšímavost vůči tureckým plánům na invazi i vůči již proběhlému útoku na město Afrín v roce 2018. Kurdům ale mnoho možností nezbývá, zejména tváří v tvář brutalitě tureckých vojsk a jejich spojenců. Příkladem může být i poprava kurdské političky Hevrin Chalaf, která byla protureckými silami vyvlečena z auta a chladnokrevně zastřelena.

Krvavé imperiální politice je třeba se postavit. Musíme žádat zásadní změnu postoje české i dalších evropských vlád. Turecký režim musí přijít o veškeré dodávky zbraní a vojenského vybavení z Evropy a USA. Musí být také podroben dalším sankcím, pokud nezačne dodržovat lidská práva jak místních Kurdů, tak uprchlíků ze Sýrie. Je potřeba odmítnout násilné vystěhovávání a přesouvání lidí, které má Erdogan v plánu – v plánu, který veřejně chválil premiér Andrej Babiš.

Největší silou jsou ale lidé v samotném Turecku, kteří mohou zastavit vojenské běsnění tím, že odmítnou Erdoganův režim. Situace je zde obtížná, neboť denně dochází k zatýkání a represím opozičních představitelů – ať už se jedná o Kurdy nebo Turky. Na nás je poskytnout všem, kteří usilují o mír a spravedlnost svou podporu a zastavit společně co nejdříve tureckou invazi.

Ne válce v Sýrii! Za demokratickou revoluci! Rise up for Rojava!