Otázky týkající se změn klimatu i ekologická problematika byla dlouhá léta v ČR poměrně upozaďována. Svůj podíl na této skutečnosti má bezesporu tristní postoj politiků k občanským spolkům a ekologickým organizacím, Václavem Klausem počínaje a Andrejem Babišem a Milošem Zemanem konče.
V posledních měsících se zdá, že postoj české veřejnosti, zvláště pak mladých lidí, se k této problematice proměňuje. Nejvíce je v této souvislosti skloňována aktivita mezinárodního hnutí Fridays for Future – středoškoláci za klima, jehož akce z poslední doby media zajímala nejvíce.
Jaké jsou ale ostatní spolky a organizace na české klimatické a ekologické scéně? Jaké jsou jejich aktivity a cíle? Jaký mají vztah s veřejností a jak hodnotí přístup vlády k ekologickým otázkám?
Následující řádky by tedy měly představit zástupce těchto organizací a jejich názory.
Již existující ekologické organizace např. Hnutí Duha, Greenpeace, Centrum pro dopravu a energetiku, Ekumenická akademie a další se podařilo sdružit v Klimatickou koalici, kterou nám přestavuje její koordinátorka, sociální geografka Michaela Pixová. S novým hnutím Vzpoura proti vyhynutí nás v druhé části seznámí Arne Springorum.
„Potřebujeme, aby téma klimatické změny bylo úplně všude“
Jaký je cíl Klimatické koalice, co je jejím úkolem?
Společně se koalice snaží zvyšovat povědomí o změně klimatu. Když koalice vznikala, hodně se poukazovalo na dopady změny klimatu v rozvojových zemích. Jenže jsme se mezitím dostali do fáze, že už se změna klimatu dost citelně projevuje i v Česku. Přestože to je viditelné, stále se o tom v médiích, v politice a mezi lidmi mluví mnohem méně, než by mělo, vzhledem k závažnosti problému a chmurným vyhlídkám do budoucnosti. Dále také Klimatická koalice společně prosazuje různá opatření na snížení emisí skleníkových plynů a usilujeme o to, aby česká vláda přijala skutečně ambiciózní a společensky odpovědnou politiku na ochranu klimatu, a začala jí co nejrychleji uplatňovat. Teď naposledy se např. snažíme ovlivnit záměr české vlády vytvořit uhelnou komisi, která by měla určitě způsob, jakým Česko ukončí svou závislost na uhlí. Máme totiž obavu, že se vláda snaží komisi vytvořit jen na oko, aby to vypadalo, že nějak klimatickou krizi řeší. Ještě co se týče těch rozporů – my v koalici vidíme jako hlavní příčinu změny klimatu především produkci emisí skleníkových plynů. To je ten největší a nejdůležitější faktor způsobující oteplování Země. Nyní se někteří přírodovědci nebo neziskovky snaží poukazovat na důsledky změny klimatu jako na lokální problémy, způsobené např. špatným způsobem zemědělství a správou českých lesů. Jakkoliv je špatné hospodaření s půdou, vodou a lesem zásadním problémem, který přispívá k odvodnění české krajiny, my v koalici tvrdíme, že nelze zapomínat především na globální příčiny sucha – a těmi je právě vzrůstající koncentrace CO2 v atmosféře, kvůli kterým se zcela mění atmosférické proudění, globální redistribuce srážek i jejich síla a intenzita atd. Jinými slovy – i kdybychom v Česku vysadili miliardu stromů a obnovily mokřady, remízky a další přírodní retenční prvky, dokud budeme do vzduchu dál pouštět to neskutečné množství skleníkových plynů jako nyní, situaci nikdy nevyřešíme. Dalším rozporem ještě možná může být formální organizace. Třeba studentské hnutí Fridays For Future, nebo Limity jsme my či české Extinction Rebellion jsou také ekologické organizace zabývající se klimatem, ale jsou především hnutími zespoda, která jsou postavená na horizontálním nehierarchickém rozhodování, síťování co nejširších skupin, a vytváření mobilizačního potenciálu pro společnou akci, kdežto v Klimatické koalici jsou především profesionální neziskovky, ve kterých pracují různí experti na daná témata, a systém se snaží změnit především z pozice odborné expertízy.
Jak hodnotíte přístup kabinetu Andreje Babiše k ekologické problematice?
Je to naprosto tragické. Andrej Babiš je pro českou ekologii naprostou pohromou. Andrej Babiš se stal politikem jen proto, aby v rámci exekutivy českou politiku a legislativu formoval tak, jak se hodí jeho byznysu. Pochopitelně, že lže, když tvrdí, že Agrofert už není jeho firma. Ze svěřeneckého fondu si může Agrofert kdykoliv vzít zase zpátky. Agrofert vydělává pohádkové sumy na řepce, na evropských dotacích, a také na chemii, kterou tu řepku stříká. Doslova a do písmene nám decimuje životní prostředí, naši půdu a naše vodní zdroje chemií, přispívá k velké degradaci a devastaci půdy a biodiverzity, a neskončí s tím, dokud nebude vyhnán z politiky. Je nyní v pozici, kdy může nastavovat českou legislativu podle svých přání a taky vyjednávat v EU o dotacích a evropské politice. Naposledy např. v EU vystoupil proti záměru přetransformovat evropskou ekonomiku a energetiku do roku 2050 tak, aby měla nulové netto emise. Prý by to poškodilo český průmysl. Tak nevím, pan premiér si asi neuvědomuje, že při katastrofální změně klimatu mu ten byznys moc nepokvete ani kdyby se v pálení uhlí nemusel nijak omezovat. Nedávno také vyjednával s českými uhlobarony o tom, že by jim nezvyšovali těžební poplatky. Zároveň si také všimněme, že celé ANO se v Poslanecké sněmovně vyhýbá jakékoliv diskusi o změně klimatu. Až pak za pár let začnou lidé umírat v řádech tisíců, statisíců, nebo milionů v důsledku změny klimatu, budeme moct Andreje Babiše označit jako jednoho ze zločinců, kteří mohli této genocidě zabránit, ale kvůli vlastním ziskům tak neučinili.
Vyzdvihla byste v současné politické situaci někoho, kdo se podle Vás tímto tématem reálně zabývá a koresponduje nějak s Vašimi názory?
Mezi poslanci to upřímně řeší asi jenom Dana Balcarová (Piráti), ta mi ale připadá v rámci vlastní strany pořád dost osamocená a v prosazování svých názorů nedostatečně razantní. Piráti se sice k ochraně klimatu hlásí, ale pořád mám dojem, že moc nechápou, co to vlastně přesně znamená. Nelze například chránit klima, a přitom dál navyšovat počet leteckých spojení mezi Prahou a zbytkem světa. Pár lidí, co řeší klimatickou změnu lze také najít v ČSSD, či v KSČM, ale není to žádná sláva, někteří z nich dnes už chápou, že je změna klimatu problém, a přitom bychom u nich našli různé ekologické prohřešky z minulosti, které jim lze jen těžko odpustit. Úplně nejlepší lidé jsou ale samozřejmě ve Straně zelených, kteří jsou ale nyní v Česku ve velmi tristní situaci. V situaci, v jaké se nacházíme, by to mělo být přesně naopak. Já si velmi vážím toho, co Zelení nadále pro klima dělají i přesto, že nejsou vládní stranou. Někteří z nich mají reálnou moc něco ovlivňovat alespoň na úrovni Prahy. Velmi činorodý je především Vítek Masare, který nyní neúnavně lobuje za změnu klimatické politiky na úrovni Prahy, nebo třeba Petra Jelínková a Michaela Trtíková Vojtková, také členky Strany zelených, které podporují veškeré grassrootové kampaně a některé i samy organizují. Část nadějí vkládám do pražského hnutí Praha sobě. Jan Čižinský nedávno na pražském magistrátu přiznal během zastupitelstva, že se nacházíme ve stavu klimatické nouze. Ale nakolik bude Praha sobě schopná cokoliv prosadit v rámci pražské koalice, to je otázka. Piráti až na pár světlých výjimek klimatu nerozumí a Spojené síly pro Prahu představují neoliberální protržní sílu, které se ochrana klimatu nehodí do krámu. Tím spíš bych čekala, že se nějaké reální změny budou dít na Praze 1 a na Praze 7, kde má Praha sobě vládní většinu a disponuje velmi kvalitními zastupiteli se silně ekologickým smýšlením. Některé z nich znám osobně a vkládám v ně velké naděje, že alespoň na své úrovni něco dokáží reálně změnit
Co je podle Vašeho názoru nejdůležitější ve vztahu klimatického hnutí a české veřejnosti? Jaký je vztah Klimatické koalice a české veřejnosti? Jak chcete přibližovat ekologické problémy širší veřejnosti? Jaké konkrétní kroky jste pro to podnikli/podnikáte?
Pro mě osobně je klíčová především spolupráce s médii. Já sice sama spravuji stránky a sociální sítě Klimatické koalice, ty ale čte jen omezený počet zájemců. My potřebujeme, aby to téma bylo úplně všude. Běžného českého občana těžko přinutím, aby na internetu sledoval aktivity ekologických organizací. Toho tématu si ale všimne, pokud mu bude denně předkládáno v médiích. I proto také Klimatická koalice nejen vydává různé tiskové zprávy, které se pak tu a tam objeví v mainstreamových médiích, ale také podporuje či spoluorganizuje nejrůznější veřejné akce, ať už jsou to diskuse, happeningy, protestní pochody, výzvy atd., kterými se mimo jiné snaží přilákat pozornost médií a dávat jim tak obsah, který tu problematiku zviditelní. I proto třeba Klimatická koalice nabízí pomocnou ruku kupř. studentskému hnutí Fridays For Future. Zde bych ale ráda zdůraznila, že studenti se zorganizovali zcela sami a my jim pouze pomůžeme, pokud sami něco potřebují.
Do budoucna se také chystám zorganizovat workshop zaměřený na otázku, proč média o změně klimatu tak málo, nebo špatně informují, a také na to, proč u nás do médií promlouvá jen poměrně omezený počet českých vědců, zatímco naprostá většina z nich spíše mlčí a dál se snaží vědu provozovat jako neutrální objektivní vědu bez jakýchkoliv závazků vůči společnosti. I to bych ráda, aby se změnilo, ale zatím nevím úplně přesně, jak toho docílit. V zahraničí je pro vědce zcela běžné, že fungují v roli tzv. veřejných intelektuálů.
Podle mě je zásadní, aby lidé konečně přestali ekologii vnímat jako zábavu pro pár broučkařů, ale aby si konečně uvědomili, že když zničíme veškeré podpůrné systémy života na Zemi, zničíme tím i sami sebe. Na to, aby lidé k tomuto uvědomění přišli však samotná Klimatická koalice nestačí, změnu vnímání musí podpořit co nejvíce lidí ve všech sférách společnosti.
Z dalších aktivních organizací stojí za připomenutí Rebelie proti vyhynutí, tedy česká odnož mezinárodního hnutí Extinction Rebellion. I její zástupce jsme požádali o odpovědi na některé zásadní otázky.
„Musíme změnit lidské myšlení, změnit svět, není jiná alternativa“
Můžete popsat ExR a jak se dostalo do ČR?
Zhruba v polovině listopadu r. 2018 vznikla v ČR FB stránka XR. Stalo se tak tedy nedlouho poté, co toto hnutí vzniklo v Anglii. Z českých organizací asi nejblíže máme k Limity jsme my, tzn. že se vnímáme jako radikální nenásilné ekologické hnutí. Jdeme jinou cestou než např. Fridays for Future, protože podle našeho názoru demonstrace a petice nejsou efektivní. Chceme se zaměřit na nenásilné přímé akce a mobilizaci občanů.
Jaké přesně by se podle Vás měly v ČR podniknout kroky ke zlepšení ekologické situace?
Systémově jsme na tom podobně jako ostatní evropské země, avšak s tím rozdílem, že samotná ekologická situace je u nás horší. Máme tu, vedle Polska a Německa, nejvyšší mírů emisí na hlavu, což je zapříčiněno obrovskou koncentrací CO2 v ovzduší v důsledku spalovaní hnědého uhlí. Tato energie je tak levná, že si veřejnost neuvědomuje konkrétní dopady na ovzduší a vlastně celou budoucnost. Obdobně je to se vztahem Čechů k hospodářské půdě. Platí tu heslo vycucat z půdy co se dá a na budoucnost nehledět.
Liší se podle Vás zásadně ekologická situace v ČR od zbytku Evropy? A co přístup veřejnosti k této problematice?
Veřejnost tuší, že ne vše je v pořádku, ale je zatím spíše v roli pasivního pozorovatele.
Bývalý prezident Václav Klaus bohužel napáchal v obecném povědomí obrovské zlo svou knihou o globálním oteplování (Modrá nikoli zelená planeta, pozn. VŽ). Tak se stalo, že česká veřejnost přistupovala ke klimatické problematice velmi liknavě. V poslední době se však situace naštěstí mění, začíná celospolečenská diskuze i media více informují o této problematice.
Jaké chystáte nejbližší akce?
Upřímně – děláme, co se dá, mobilizujeme, kde to jen jde. Přednášky a workshopy probíhají každý týden v Praze i Brně. Chystáme další buňky v Ostravě, Olomouci, Liberci a v Ústeckém kraji. Největší akcí, která nás čeká je Rebellion week, který začne 27.9.2019.
Musíme změnit lidské myšlení, změnit svět, není jiná alternativa. S láskou, pokorou a respektem k lidem i přírodě. Jinak to nejde.
V rámci českého klimatického hnutí je třeba zmínit také hnutí Limity jsme my, v České republice jedno z nejvýraznějších. Brojí především proti prolomení těžebních limitů uhlí v severních Čechách, ve kterých vidí jednu z hlavních příčin změn klimatu a podařilo se mu do české diskuse napevno vnést pojem klimatická spravedlnost.
Celé klimatické hnutí je značně různorodé. Některé organizace fungují už dlouho, jiné jsou mladé, jedny jsou profesionální nevládní organizace, jiné jsou založené na aktivismu, je ale jasné, že se v tom nejdůležitějším shodují – mají odhodlání a vůli změnit současnou neuspokojivou situaci. A to nejdůležitější. Popřejme jim tedy hodně zdaru a co je hlavní, zapojme se i my při každé možné příležitosti do boje za klimatickou spravedlnost. Je to přirozená součást boje za svět, který bude sociálně spravedlivý. Chtějme proto změnu systému, a ne změnu klimatu. Budoucí socialistická společnost se bez udržitelného rozvoje neobejde.
