Dlouho očekávaná revoluce?

Šokující informace o dění v Chile v rámci posledních týdnů odrážejí v mnoha případech pouze špičku pomyslného ledovce. Masivní protesty, které zachvátily v uplynulých dnech všechna velká města země, jsou totiž něčím více, než pouhým projevem občanské nespokojenosti. Počínající a dlouho očekávaná revoluce se nezvedla jen v souvislosti se snížením minimální mzdy či zdražením dopravy, tyto záležitosti byly daleko spíše jen onou poslední kapkou do poháru trpělivosti národa. Pod hladinou se totiž skrývají mnohem tíživější problémy.

Připomeňme si roky trvající protesty proti děsivé důchodové reformě, navržené bratrem současného prezidenta, a obírající v důsledku celoživotně  pracující o poslední zbytky  důstojnosti. Připomeňme si letité studentské demonstrace za reformu vzdělávacího systému, kruté represe vůči Mapuchům, požadavky na změnu ústavy (dodnes slouží ta z dob Pinochetovy diktatury), zneužívání moci ze strany armády a policie, které dosahuje obludných měřítek, privatizace vody, alarmující situace kvůli suchu, vyvolanému nekontrolovanou těžbou, vazby mnoha členů současné vlády na pinochetovskou garnituru.

To, že vláda Sebastiana  Piñery po celá léta požadavky občanů ignoruje, je dlouhodobě zřejmé. To, že nejčastější odpovědí na volání po základních sociálních a lidských jistotách jsou příslušníci ozbrojených složek státu v ulicích, jsme mohli vidět nesčíselněkrát. Tentokrát však všechno překročilo poslední možnou mez. Piñera nedávno v souvislosti s aktuálním děním prohlásil: „Jsme ve válce” a uchýlil se k vyhlášení výjimečného stavu, místo, aby situaci začal adekvátně řešit. Samozřejmě, toho není vláda schopna. Její strach z vlastních občanů zaplavujících veřejná místa a protestujících i navzdory brutálním represím, stále roste. Záběry a videa natočená v těchto dnech v ulicích chilských měst jsou naprosto srovnatelná se snímky z doby diktatury, se záznamy těsně po převratu. Lhostejno, že současné Chile se prezentuje jako demokratická republika. Opět jsou hlášeni mrtví, nezvěstní, ženy znásilněné příslušníky policie… Přesto však protesty Chilanů neochabují. Neoliberální moloch v Latinské Americe se hroutí.

Než byl v prezidentskem paláci armádou zmasakrován, zmínil 11. 9. 1973 ve svém posledním projevu Salvador Allende i vizi, podle níž se „spíše dříve než později opět otevřou široké ulice, po kterých bude kráčet svobodný člověk, aby vybudoval lepší společnost.“ V kontextu historického vývoje své země musel Allende předpokládat, že tento přerod bude bolestný a tvrdý. Uběhlo celých 46 let a nyní k němu, zdá se, konečně dochází. V našem čase a před našima očima.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •