Virus a kapitalismus – Časopis Solidarita

COVID-19 ukazuje, v jakém systému žijeme: Honba za ziskem už v souvislosti s aktuální pandemií stála desetitisíce životů po celém světě. Dalo se jí zabránit, kdyby ale nešlo více o peníze než o lidské životy. Levice a hnutí pracujících musí právě v době krize bojovat za ochranu lidí před nákazou, bezprostřední finanční pomoc a opatření k posílení demokratické kontroly.

Nového viru jsou plné zprávy, všude a každý den. Nelze se vyhnout číslům o nových nakažených, o nedostatku ochranných prostředků pro zdravotníky, pracovníky v obchodu, pečovatele a pečovatelky atd. V této každodenní záplavě nových a nových informací zaniká samotná podstata pandemie: totiž že soukromý zisk opět zvítězil nad lidskými životy.

Samozřejmě, nyní za všechno může virus a na první pohled můžeme nabýt dojmu, že rozsah současné krize nemá s naším ekonomickým systémem nic společného. Hospodářská krize, která už je nyní na horizontu, je přeci způsobena něčím, co nikdo nemohl vědět – říkají mezi řádky komentátoři, analytici a jiní mudrlanti. Jenže opak je pravdou. Finanční trhy se začaly hroutit, protože už dlouho byly ve špatném stavu.^[1] Investoři lákali akcionáře na velké high-tech firmy, takže jste mohli koupit akcie Tesly za neuvěřitelných 1000 dolarů za akcii. Ale i když opustíme silně spekulativní oblast akciových trhů, vidíme, že už řadu let se globální ekonomická aktivita nemůže vymotat ze stagnace. Na to soustavně upozorňuje ekonom Michael Roberts, který na svém blogu říká, že „ještě dlouho předtím, než nás zasáhla pandemická krize, docházelo ve všech hlavních kapitalistických ekonomikách, ať už tzv. rozvinutých, nebo těch z globálního jihu, ke zpomalování a někde dokonce ke smršťování, co se hospodářského výsledku a investic týká. Ostatní země se k tomuto stavu blíží.”^[2] COVID-19 byl jen poslední kapkou, která spustila lavinu.

Jenže k rozsáhlým ztrátám na lidských životech vůbec nemuselo dojít. V únoru 2018, tedy před dvěma lety, vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) zprávu, že mezi priority ve výzkumu a prevenci chorob by se měla kromě SARS, viru zika nebo eboly zařadit také tzv. nemoc X.^[3] Toto onemocnění mělo být způsobeno novým patogenem, který dosud není přítomen v lidské populaci. Nemoc X měla mít s největší pravděpodobností kořeny v říši zvířat a objevit se tam, kde hospodářský rozvoj k sobě tlačí lidi a divoká zvířata. Nemoc X bude, podle zprávy, z počátku zaměňována za jiné choroby a rozšíří se tak tiše a nenápadně. Díky obrovskému propojení skrze turismus a mezinárodní obchod zasáhne nemoc řadu zemí a překoná snahy o zamezení šíření. Nemoc x bude mít vyšší smrtnost než sezónní chřipky, ale bude se šířit stejně snadno. Otřese finančními trhy dříve, než dosáhne stavu pandemie. Jinými slovy, v roce 2018 popsali vědci z WHO to, čemu čelíme v dnešní krizi způsobené virem COVID-19.

Socialista a evoluční biolog Rob Wallace, autor knihy Big Farms Make Big Flu: Dispatches on Infectious Disease (Velké farmy plodí velké chřipky: Zpráva o infekčních nemocech)^[4] popisuje, jak kapitalistický způsob produkce potravin, zejména velkofarmy a masový chov zvířat, přispívá ke vzniku nových mutací nemocí, které se poté epidemiologové snaží zastavit. Podle zkušeností, které dosud máme, je podle Wallace naprosto iracionální věřit v nové formy vakcinace, protože chřipka má neobvykle silnou tendenci překonávat kategorizační hranice a patogeny pravidelně užívají procesy získané na jedné úrovni biokulturní organizace k vyřešení problémů, kterým čelí na úrovních jiných, včetně těch molekulárních.^[5] Proto jsou pokusy o řešení v podobě genetických úprav jen doháněním pravděpodobně nedohnatelného, protože rychlost mutací a množství variant je téměř nekonečná. Změna musí přijít ve způsobu produkce potravin a obecně vztahu přírody a hospodářství.

Tak jsou ebola, SARS, MERS a nyní COVID-19 bezprostředně spojeny s kapitalistickým výrobním způsobem a začínají přenosem nemoci ze zvířete na člověka. Šance, že se tak stane, se zvyšuje s tím, jak se stále více dostáváme do kontaktu s divokou přírodou, a jak jsou divoká zvířata přivážena do velkých městských center. Dosud nevídaný rozvoj cest, odlesňování, mýcení a zemědělství, spolu s globalizovaným obchodem a cestovním ruchem nás činí vysoce zranitelnými tváří v tvář patogenům jako je koronavirus.

Špatná vládní opatření

Asi nemá cenu zdůrazňovat, že vládní opatření přišla pozdě a byla a jsou činěna opožděně a nesystematicky, navíc s důrazem nikoli na ochranu lidských životů, ale zachování co největší části výroby v provozu navzdory tomu, že tím bylo ohroženo tisíce lidských životů. K zásadnímu omezení došlo až 12. března 2020 vyhlášením nouzového stavu a až o téměř 14 dní později s uzavíráním velkých provozů jako je Škoda Auto nebo TPCA (17. a 18. března 2020). Jiné provozy ale dále fungují a to i přes to, že pracující v nich nemají řádné ochranné pomůcky. Příkladem je jihlavský závod Bosh. Jeho pracovnice Eva Nováková popsala situaci takto: „Stav nouze v Boschi, den 13. Dostali jsme roušky (každý 1)… Od včerejška jedou o hodinu kratší směny a častější přestávky. S rouškou a v rukavicích je to na dílně peklo.”^[6]

„Choďte do práce,” vyzýval premiér Andrej Babiš všechny občany, a zároveň jeho vláda každým dnem více a více zpřísňovala opatření, která v sobě zahrnovala uzavření hranic, zákaz cestování, zákaz shromažďování a zároveň se rozhodla zachránit akumulaci kapitálu: umožnila výhodné půjčky podnikatelům a částečné převzetí nákladů na pracovní sílu státem, tedy zavedla příspěvky na platy. Sám nynější šéf Ústředního krizového štábu Roman Prymula ještě 24. března 2020 prohlásil, že „ my bychom mohli epidemii zastavit, ale za cenu velmi nákladných ekonomických opatření.”^[7] Problematický je přístup vlády z několika důvodů: Zaprvé očividně nezvládla včasné zajištění ochranných pomůcek pro lékaře, hasiče, pracovníky sociální služeb, obchodu a další klíčové profese pro ochranu lidských životů a základní fungování společnosti. Ať už to bylo kvůli podcenění rizik, nebo neschopností zajistit objednávku, bylo to fatální selhání, které dodnes není vyřešeno a v mnoha oborech řeší situaci jen doma ušité látkové roušky.

Navíc ona první podpůrná ekonomická opatření pro OSVČ a malé a střední firmy, které stát realizuje přes Českomoravskou rozvojovou a záruční banku, jdou přesně podle logiky neoliberalismu. První program COVID I měla spravovat banka sama, ale protože se do něj přihlásilo najednou příliš mnoho zájemců (přes 3200), tak byl program rychle uzavřen. Navíc žadatelé o tuto bezúročnou půjčku měli povinnost připravit projekt, který bude dále vyhodnocován. Když proti tomuto byrokratickému řešení protestovali, přišel stát s tím, že nyní v rámci programu COVID II nabídne nikoli půjčky, ale záruky, které poskytne komerčním bankám za půjčky, které si od nich drobní podnikatelé vezmou. Banky jsou tedy v klidu, protože i na krizi vydělají a možná se nechají přemluvit k odložení splátek za hypotéky a jiné půjčky.

Stejně tak se vláda neobtěžovala se zajištěním nejzranitelnější skupiny obyvatelstva: seniorů a lidí se závažnými onemocněními, kterým by nařídila preventivní sociální izolaci, ale zajistila by jim veškerou pomoc spojenou s nákupy potravin, výpomoci v domácnosti, léků atd. Tento krok měl být doprovázen masivním plošným testováním, aby bylo v co nejkratším čase zjevné, kdo už je nakažený, a mohl by zůstat bezodkladně v karanténě. Bohužel v době psaní tohoto článku stále platí, že na výsledky čekají lidé, kteří mají příznaky nákazy, i týden.^[8] Do té doby se mohou buď chovat extrémně zodpovědně a zůstat pro jistotu doma, nebo mohou či musí do práce, kde nevědomky nakazí další lidi. Kombinace plošného testování a ochrany nejzranitelnějších by znamenala rychlé podchycení epidemie – jenže jako už tolikrát v tomto případě, nikdo se na ni nepřipravoval a nikdo nezjišťoval zkušenosti jiných zemí.

Neodkladným opatřením, které ale stále není dostatečné, musí být zajištění ochrany všem sociálním pracovníkům a otevření nouzových ubytovacích prostor pro lidi bez domova. Právě oni jsou po seniorech další nejohroženější skupinou, protože často trpí i dlouhodobými nemocemi spojenými s pobytem na ulici. Se skokovým úbytkem turistů zůstalo jen v Praze několik tisíc volných bytů a někteří makléři očekávají pokles nájmů až o 20%.^[9] O tom se bohužel dá velmi dobře pochybovat vzhledem k tomu, že velká část nově postavených bytů byla tzv. na investici, tedy jako způsob zhodnocování peněz. Nově uvolněné prostory by mohly sloužit nejen jako prevence před dalším šířením koronaviru mezi lidmi bez domova, ale vůbec jako vyřešení otázky bezdomovectví. Zbylé byty by mohly sloužit k rozšíření (a někde znovuvybudování) bytového fondu jednotlivých měst či městských částí.

V návaznosti na uzavření škol a později i školek měla vláda přijít s garancí 100% mzdy všem, kteří se o děti budou starat. Po vyhlášení nouzového stavu pak měla také garantovat 100% mzdy pro všechny, kterým by hrozilo snížení mezd z důvodů karantény, nebo omezené poptávce po jejich službách. Pracující v provozech, které byly uzavřeny z nařízení vlády, dostanou 100% mzdy, u těch ostatních to zatím vypadá jen na 60%, což je pro mnoho lidí stejně likvidační. Jak ukazují nedávné výzkumy,^[10] máme zde až ¼ obyvatel, kteří vydrží stěží měsíc. K tomu stačí připočítat ty, kteří nemohou pracovat a byli v režimu OSVČ a ohroženy mohou být statisíce lidí.

V neposlední řadě by pak měla vláda zasáhnout proti exekutorům a zastavit vymáhání exekucí. Ať už by tak učinila dohodou s exekutory, nebo ještě lépe tím, že by tento parazitický způsob podnikání úplně zakázala. Konec konců Exekutorská komora ČR si o nějakou formu účasti sama řekla, když na svém twitterové účtu vyhlásila mezi exekutory sbírku na postižené koronavirem. Sama Komora do ní vloží 100 000 Kč,^[11] což není ani celý měsíční mediánový zisk exekutora z roku 2016.^[12] Stejně tak by mělo být odloženo splácení hypoték a půjček, a to nejméně na rok, aby se lidé nedostávali do dluhové pasti. To jsou bezprostřední opatření, které ale vláda neučinila, a bohužel zdá se ani neučiní.

České zdravotnictví

Největším bolavým místem ale zůstává české zdravotnictví. To už před pandemií trpělo akutním nedostatkem prostředků a zejména ošetřujících sester. Ty jsou v průměru nuceny starat se každá o 30 pacientů, někdy i daleko více. Stejně tak jsou nesmyslné výroky ministra zdravotnictví Adama Vojtěch (ANO), že sestry berou 43 000 Kč.^[13] Ta částka vypadá na první pohled solidně, ale nesmíme zapomínat, že jde zaprvé o částku hrubou a jsou v ní zahrnuty přesčasy, práce v noci a o víkendech a platí jen pro státní nemocnice.

Financování zdravotnického systému v ČR je dlouhodobě pod průměrem EU. Jak ukazuje studie Českého statistického úřadu, situace se příliš nejlepší: „Zatímco v absolutních hodnotách každoročně výdaje na zdravotní péči v Česku rostou, v případě jejich podílu na hrubém domácím produktu (HDP) došlo po letech stagnace, kdy se tento poměrový ukazatel pohyboval kolem hodnoty 8,4 % HDP, v roce 2014 poprvé k meziročnímu poklesu z 8,41 % na 8,08 %. Klesající trend pokračoval i v dalších letech, a to až do roku 2016, kdy výdaje na zdravotní péči ve vztahu k HDP dosáhly 7,58 %. V těchto letech tak výdaje na zdravotní péči rostly pomalejším tempem, než rostla celá česká ekonomika. V posledních dvou letech výdaje na zdravotní péči rostou rychleji než HDP. V roce 2018 meziročně vzrostly o 0,4 procentního bodu a po třech letech tak opět překonaly hranici podílu 8 % na HDP.”[14] Průměr EU je okolo 10% a nejde samozřejmě jen o výši plateb, ale celou strukturu systému, ve kterém by měla existovat síť krajských nemocnic a ambulantních zařízení, která by garantovala dostupnou a vysoce kvalitní péči pro všechny. Musel by se také zvýšit dohled státu nad nákupem materiálů, vybavení a léčiv, který by se u strategických nákupů dělal centrálně. V systému by měla existovat jen jedna zdravotní pojišťovna, která by zajišťovala platby za výkony a měla by přísně zakázáno vyvádět přebytky mimo zdravotní systém.

Přežijí jen silní

Krize a debata o možných opatřeních ukázala opět, jak výrazně doprava je posunuta česká debata a jak je naprosto v pořádku vést starý dobrý třídní boj proti chudým a ještě to považovat za něco, co je morálně správné. Že je to přehnané? Stačí se podívat na vyjádření předsedy Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého: „Výzvu OS KOVO považuji za velmi nešťastnou. Nabádat manažery, aby se vzdali odměn, a společnosti, aby se vzdaly zisků, pro ochranu zdraví a života zaměstnanců, je nevkusně populistické a na hraně zdravého rozumu.”^[15] Ještě dál šli ve svém “uvažování” bývalí guvernéři ČNB Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl. Ti se v Hospodářských novinách ptají, zda máme na to zachraňovat životy za každou cenu. Ve svém vážně míněném sloupku pak přepočítávají cenu lidského života, který je zachráněný v boji s koronavirem proti hospodářským nákladům. A co jim vychází? Je to moc drahé. A při chřipce se také nevyhlašuje stav nouze, i když každý rok na ni umře přibližně 3000 lidí.

Nechme stranou vůbec tu absurditu, že můžeme uvažovat o vyčíslení lidského života. Ano, každý systém má svoje limity, a to jediné, co v článku má smysl, je závěrečná otázka, která se ptá vlády, za jakých podmínek restrikce uvolní (tedy hospodářské restrikce, protož o svobodu shromažďování a cestování nejde, to je jen bonus ke kapitalismu). Autoři však úplně pomíjejí skutečnost, že na chřipku existuje tzv. kolektivní imunita, tedy že každý z nás nějakou už ve svém životě prodělal, takže ona smrtnost je násobně nižší, než u koronaviru. Na ten není ani kolektivní imunita, ani žádné očkování. Pokud by se tedy k ochraně zdraví nepřistoupilo tím, že se omezí hospodářská aktivita a koncentrace lidí, tak by následky mohly být katastrofální, jak vidíme v Itálii.

Úvaha Dlouhého a Tůmy s Hamplem nás mají umravnit a říci nám, že ne všichni si zkrátka zasloužíme zachránit. Obdobně mluvil i britský premiér Boris Johnson, když říkal, že musí upřímně říct britskému lidu, že mnozí přijdou o své příbuzné. S takovou logikou se ale nemůžeme smířit. Nemůžeme nikdy přistoupit na to, že lidský život se dá měřit přírůstkem, nebo úbytkem HDP. Už jen proto, že všeobecná zdravotní péče slouží většině populace. Ono pověstné 1% nejbohatších si vždycky dovede zaplatit zvláštní zacházení a péči, která je jim poskytnuta. Pro nás ostatní existuje jen jediné řešení a to je vzájemná solidarita a podpora.

Šoková doktrína proti klimatu

Jenže nejde jen o protofašistické vážení života na miskách ekonomického výkonu. Další oblastí, kde pandemie koronaviru odhaluje skutečné úmysly, je hospodářská politika. Ministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) jako by četl knihu alterglobalistky Naomi Klein Šoková doktrína. Kleinová v ní dokládá, že neoliberální vládnutí vhodně doplňuje šok. Nějaký výjimečný stav, který znejistí a otřese společností, která následně bude ráda za jasné, hmatatelné a důrazně prosazené opatření. Kleinová k tomu píše: „Přesně tak funguje šoková doktrína: prvotní katastrofa – převrat, teroristický útok, kolaps trhu, válka, tsunami, hurikán – uvede obyvatelstvo do stavu kolektivního šoku. Padající bomby, teroristické útoky a burácející vichr pomáhají zpracovat celé společnosti, podobně jako ohlušující hudba a rány v mučírně zpracovávají vězně. Stejně jako terorizovaný vězeň prozradí jména svých kumpánů a zřekne se své víry, šokované národy se často vzdají věcí, které by jinak bránily zuby nehty.”^[16]

V souvislosti s hospodářskými opatřeními vyhlásil ministr Havlíček konec snahám o zabránění alespoň té největší klimatické krize: „Natvrdo říkám, že musíme přestat myslet na ambici naplňování green dealu, tedy zeleného údělu, a zdroje, které na něj chce Evropská komise poskytnout. Vraťme se všichni zpátky na zem a opusťme představy, které stejně nebyly naplnitelné. My to budeme dělat naprosto brutálně a nebudeme Evropské komisi ustupovat.”^[17] Plán Evropské komise, Zelený úděl, stojí na principu ozeleňování kapitalismu. To nefunguje, protože je to příliš pomalé. Velké ropné společnosti sice plánují přechod, ale budou se držet produkce ropy tak dlouho, dokud to bude ziskové. Na druhé straně EU ani jednotlivé vlády nejsou ochotny zavést uhlíkovou daň tak vysokou, aby to firmy nutilo k “ozelenění”. Místo toho se platí v zásadě drobné za emisní povolenky. Ochrana klimatu se tak skládá jen z velkých slibů bez lhůt a sankcí jako je tomu u Pařížské deklarace (COP21), nebo z drobného šetrnějšího zacházení se zdroji či recyklací. Oboje má ale příliš malý vliv na vypouštěné emise CO2.

Jenže ani tento přístup “v mezích normálu” není pro Havlíčka a starý fosilní průmysl, kterému naslouchá, dost dobrý. Naopak, teď je možné se vymluvit na koronavirus. Veřejnost, vděčná za záchranu, to pochopí, a všichni ostatní budou umlčeni křikem, že chtějí nezaměstnanost výměnou za nějaké abstraktní cíle uhlíkové neutrality.

Tento cynický pohled má v sobě racionální jádro, kterému je potřeba vzdorovat. Jedním z návrhů, je Zelený nový úděl pro Evropu, který představilo před časem hnutí DiEM25. Ten se snaží spojit hospodářský rozvoj a klimatickou ochranu a nově také přechod k postkapitalistické ekonomice. Zejména poslední část pilíře bude důležitá. Pokud totiž ekonomickou aktivitu lidí nepodřídíme logice naplňování lidských potřeb, místo logiky zisku, nemůžeme se sociální a ekologické katastrofě vyhnout.

Solidarita pracujích

Koronavirová epidemie ukázala ještě jednu věc. Obrovskou vlnu lidské solidarity jak lokálně, tak mezinárodně. Bamberští obyvatelé sídliště nazpívali pro Italy uzavřené v karanténě partyzánskou píseň Bella Ciao.^[18] Lidé šijí roušky, nabízejí je neznámým lidem nebo dávají na sběrná místa na radnicích. Provozovatelé vietnamských večerek nabízejí kávu a čaj zdarma pro hasiče a zdravotníky, jinde vaří zdarma nebo za náklady pro ty, co to potřebují. Fungují příspěvky na obědy pro samoživitele. Všechny tyto iniciativy vznikají zdola, nebo na základě organizací sociální podnikání. Je to nadějná, i když stále nedostatečná alternativa k neschopné vládě.

Na druhou stranu nouzový stav a velké množství nuceného pobytu doma znamená pro pracující oslabení toho zásadního, co mají: kolektivní síly. Kolektivní síla vychází ze vzájemné solidarity na pracovišti. Jenže pokud nejsou společně na pracovišti, jakou mají sílu?

Na jedné straně dnes vidíme např. v Itálii obranné stávky proti tomu, aby byli lidé nuceni zůstávat v práci. To je určitě správně a je potřeba podporovat tyto iniciativy. Podobné kroky by koneckonců měli přijmout i v podnicích v ČR, pokud se tamní pracující cítí ohroženi. V těch oborech, kde dočasně neexistuje žádná, nebo velice malá poptávka (letecká osobní přeprava, pohostinství, cestovní ruch), jsou pracující naopak ohroženi ztrátou svojí vyjednávací síly.

Pak jsou tu samozřejmě oblasti, kde poptávka roste. Těmi oblastmi, které jsou nabíledni, jsou pečovatelství, úklid, skladové práce, doručovatelské služby, produkce hygienických potřeb, respirátorů atd. Ačkoli je riziko nákazy vysoké, některé firmy nabírají nové zaměstnance.^[19] To dává pracujícím v těchto oborech dokonalou příležitost zlepšit svoje podmínky a zvýšit svoji vyjednávací sílu. Riskují však to, že budou obviněni z toho, že zneužívají krize ve svůj prospěch. Majitelé firem se určitě rádi postarají o to, aby se všichni dozvěděli o hamižných zaměstnancích, kteří chtějí přidat, či zvýšit bezpečnost práce na úkor ostatních – a ještě v době krize!

Krize, jako je ta aktuální, a krize, jako bude pravděpodobně ta ekonomická, která nás čeká, jsou pro levici a hnutí pracujících velkou výzvou, zda dovedou posílit svou pozici. Proti nám stojí zastánci starých pořádků i konzervativní reakcionáři, a obě skupiny budou chtít prosadit právě svou představu o tom, jak by měl svět po koronaviru vypadat. Neměli bychom se proto ostýchat ani dnes mluvit o tom, že řešením kapitalistické krize je jen překonání systému, který ji produkuje.

^[1] https://www.ft.com/content/657b9f00-646b-11ea-b3f3-fe4680ea68b5

^[2] https://thenextrecession.wordpress.com/2020/03/15/it-was-the-virus-that-did-it/

^[3] https://edition.cnn.com/2018/03/12/health/disease-x-blueprint-who/index.html

^[4] https://monthlyreview.org/product/big_farms_make_big_flu/

^[5] https://climateandcapitalism.com/2020/01/29/coronavirus-a-deadly-result/

^[6] https://www.facebook.com/eva.adams.1840/posts/10157819215696885

^[7] https://www.lidovky.cz/domov/prymula-zdravotnici-by-mohli-mit-karantenu-jen-deset-dni.A200324_091038_ln_domov_ele

^[8] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/testovani-testovani-testovani/r~cbf141906d1711eaa6f6ac1f6b220ee8/

^[9] https://www.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/byznys-s-pronajmy-bytu-pres-airbnb-se-zhroutil-makleri-cekaji-pokles-najmu-1367963

^[10] https://www.novinky.cz/finance/clanek/ctvrtine-cechu-by-pri-ztrate-zamestnani-uspory-stacily-jen-na-mesic-349018

^[11] https://twitter.com/exekutori_cr/status/1239843538709381125

^[12] https://ekonom.ihned.cz/c1-65289630-pelikan-hodla-snizit-odmeny-exekutorum-o-tretinu-zpomali-se-tim-nase-prace-a-odnesou-to-matky-i-zivnostnici-namitaji