Louka

V posledních zhruba dvou letech lze v českých médiích zaslechnout zprávy o tom, že v přírodě dramaticky ubývá hmyzu a spolu s ním i zpěvného ptactva.  Zběsilým tempem mizí z krajiny motýli, čmeláci, divoké včely, kobylky, sarančata, ale také skřivani, strnadi, koroptve a mnoho dalších.

Vysvětlení tohoto fenoménu však bývá poměrně strohé. Často slýcháme odkazy na (dávno neaktuální) rozorávání mezí v 50. letech, v lepším případě pak o zemědělských postřicích. Ale podrobnější vysvětlení většinou chybí.

V loňském roce se však na českém trhu objevila kniha od německého dokumentaristy a předního odborníka na luční ekosystémy Jana Hafta, která čtenáři přináší komplexní odpověď na otázku, čím je toto vymírání způsobeno a co se vlastně v současné středoevropské krajině odehrává.

Kniha se jmenuje “Louka”, s podtitulkem “Vábení do tajuplného světa”. A jak už sám název napovídá, ústředním tématem knihy jsou louky a jejich ekosystémy. Hlavní příčinu vymírání hmyzu, ptactva a dalších organismů vidí autor jednoznačně v dramatické změně způsobu obhospodařování luk. 

Ve střední Evropě jsou to právě louky, s nimiž jsou spojeny nejpestřejší a druhově nejbohatší společenstva rostlin, živočichů i hub. Mnoho prostoru věnuje autor detailnímu popisu nepřeberného množství druhů rostlin, hmyzu a ptáků, ale také hadů, ještěrek a vzácných hub, které jsou na loukách závislé. Rozebírá i komplikované vztahy mezi jednotlivými druhy organismů a názorně vysvětluje, proč jsou tyto hodnotné biotopy tolik ohrožené moderními postupy intenzivního zemědělství.

K poněkud překvapivým, i když mezi odborníky delší dobu známým, závěrům patří i to, že k záchraně lučních ekosystémů nestačí jen “nechat přírodu na pokoji”, ale že je naopak nezbytné, aby člověk do krajiny specifickým způsobem trvale zasahoval.

V této souvislosti se autor zamýšlí také nad evolučním původem lučních ekosystémů, a odkrývá tím celou řadu netušených souvislostí.

I když autor nejednou poznamenává, že stav lučních ekosystémů byl ještě v nedávné historii mnohem lepší než dnes, nevolá po návratu do minulosti, ale naopak hledá způsob, jak zkloubit moderní technologie a současný způsob života s potřebami našich tradičních rostlinných a zvířecích souputníků.

Současnou zemědělskou krajinu autor charakterizuje jako “průmyslovou zónu potravinářského průmyslu” a vyzývá k její radikální přeměně.  Jeho ideálem je krajina kypící životem, plná cvrkajících kobylek a trilkujících ptáků. 

Fascinující na této knize je také to, že dává čtenářům návod, jak mohou k záchraně lučních ekosystémů přispět na individuální úrovni, avšak současně s tím volá po politické akci a k radikální změně evropského zemědělského systému politickou cestou.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •