I přes jeho silácká prohlášení jsou dny Donalda Trumpa v úřadu amerického prezidenta sečteny. Co se dá očekávat od Bidena? Především návrat k transatlantickému intervencionismu, který ale ještě více prohloubí krizi, kterou současné Spojené státy trpí. Šanci tak budou mít sociální hnutí za klimatickou a sociální spravedlnost.
Donald Trump potvrdil ve svém úřadu to, co se od něj čekalo. Předváděl twitterové eskapády a politicky pomáhal velkému byznysu a superbohatým. K růstu počtu miliardářů přispěla jistě Trumpova daňová reforma. Ta sice snížila daně všem, ale největší podíl daňové úlevy ve vztahu k příjmu po zdanění získali ti nejbohatší (podobně jako to vypadá v ČR se zrušením superhrubé mzdy).
Stejně tak se navzdory tomu, co říkal o Obamově administrativě, nestáhl z žádného válečného konfliktu. Pokud se podíváme na počet amerických vojáků v zahraničí, tak zjistíme, že se jejich počet příliš nezměnil. Za Obamy jich bylo přibližně 198 000. Trumpova administrativa uvádí, že nyní je jich 174 000, ale to je jen početní trik. Počínaje prosincem 2017 začalo americké ministerstvo obrany vyřazovat vojáky umístěné v Afghánistánu, Iráku a Sýrii z oficiálních zpráv o počtu nasazených z důvodu „ochrany našich sil“. Pokud bychom provedli kvalifikovaný odhad, dostali bychom se podle časopisu Foreign Affairs na počet 194 000 vojáků v zahraničí. Tedy na téměř stejný počet, jaký zde byl za Obamy.
No a nakonec je tu zdravotní a ekonomická krize způsobená pandemií covid-19. Nemá cenu se příliš pozastavovat nad nápady bývalého prezidenta Trumpa na vstřikování desinfekce pacientům do žil, nebo okázalé chození bez roušky, které ho přivedlo na jednotku intenzivní péče. Problém je v tom, že USA mají téměř 300 000 mrtvých, což znovu otevřelo debatu o tom, jak vypadá americké zdravotnictví. To je stále z drtivé většiny soukromé a téměř 30 milionů Američanů nemá ani to. Obama sice prosadil zákon o dostupné péči, tzv. Obamacare, ale Trump tuto legislativu opět revidoval a počet nepojištěných zase stoupl. USA tak zůstávají jedinou průmyslově rozvinutou zemí na světě, kde všeobecné zdravotní pojištění neexistuje.
Oslabení krajní pravice
Konec Donalda Trumpa ale znamená především oslabení krajní pravice, která jeho vládnutí používala jako příklad boje „za národ“ a proti „liberálnímu globalizmu“. Jak už jsem naznačil výše, ani Trump, ani jeho následovníci v Evropě jako je Marie LePenová, Matteo Salvini či nově slovinský premiér Janez Janša, nehodlají globálnímu kapitalismu zkřivit vlásek na hlavě. Konec konců i Tomio Okamura přišel do politiky jako zástupce podnikatelů v cestovním ruchu a obchodník s japonskými specialitami, a ani on nehodlá na politickém a ekonomickém systému nic měnit.
Přesto bylo Trumpovo působení silnou symbolickou podporou rasistické a krajně konzervativní agendy. Zejména v první polovině svého vládnutí vytáhl do nejvyšších pater americké politiky Stephena Bannona, provozovatele oblíbeného portálu tzv. alternativní pravice (alt-right) Breitbart, který později v Evropě podporoval jak Frageovu Brexit Praty, tak Salviniho Ligu. Bannon dokonce na čas usiloval založit akademii alternativní pravice v jednom katolickém klášteře poblíž Říma. Tento pokus však nevyšel a sám Banon skončil v srpnu 2020 za mřížemi za zpronevěru peněz, které vybral v kampani na podporu výstavby zdi s Mexikem. Na darech měl pro osobní účely zpronevěřit milion dolarů.
I bez Bannona, kterého se na začátku roku 2018 zbavil, dokázal Trump díky svým vyjádřením posilovat rasovou nenávist a posilovat pozici krajní pravice. Příkladem za všechny bylo jeho vyjádření k vraždě, kterou spáchal jeden z příslušníků krajně pravicového shromáždění. To se sešlo v srpnu 2017 v Charlottesville, aby protestovalo proti odstranění sochy otrokářského generála Lee z dob občanské války v USA. Došlo ke střetu s antifašistickou demonstrací a jeden z příslušníku krajní pravice najel do protestujících antifašistů. Výsledkem byla smrt 32 leté Heather Heyer a zranění dalších 19 lidí. Trump událost okomentoval slovy, že k násilí došlo na obou stranách.
Korporátní demokraté
Co můžeme čekat od demokratického prezidenta Bidena? Zaprvé je jasné, že na rozdíl od Obamy postrádá i ten nejmenší kousek nadějí na nějakou hlubší změnu. Biden je v politice od roku 1973 a za tu dobu proslul jako člověk kompromisů, což má podle liberálních komentátorů zajistit, že dokáže překlenout příkopy, které Trump zviditelnil (vykopala je totiž léta ignorování požadavků obyčejných Američanů). Jak navíc poukazuje levice v Demokratické straně vedená Alexandrou Occasio-Cortez, byla právě nedostatečná důraznost demokratů důvodem, proč se nekonalo tolik avizované drtivé vítězství nad Trumpem. Místo toho se jí a její politickým stoupencům dostává ostouzení a útokům, že právě oni jsou za nedostatkem podpory pro demokraty. Co se avizovaného personálního složení nového Bidenova kabinetu týká, podrobně jej rozebírá Matěj Schneider ve svém podcastu Redneck, a zde stačí zmínit, že je složen z lidí, kteří už byli v Obamově administrativě a mají velmi blízko k Silicon Valley, tedy velkým technologickým gigantům. Podívejme se spíše na to, jak Bidenovo vládnutí vypadá v kontextu politického jednání Demokratické strany.
Demokraté i během koronakrize potvrdili, že jsou jen lehce odlišnou stranou velkého byznysu. Jak ukazuje Robert Brenner v New Left Review č.123, obě strany nabídly velkým firmám nový balík peněz na pokrytí výdajů spojených s krizí. Americká centrální banka FED převzala Kongresem schválených 454 miliard, které měly pokrýt případné ztráty a vynásobila tuto schválenou pomoc deseti. Vznikl tak balík 4,54 bilionu dolarů, který je určený na „půjčky, záruky za půjčky a další investice“. A tyto prostředky potečou ze své drtivé většiny do kapes těch největších společností a demokraté při jejich obhajobě říkali, že s tím vlastně není možné nic dělat. Ve srovnání s pomoci nezaměstnaným, jejichž počty rapidně narostly, došlo k uvolnění 603 miliard dolarů, z čehož na přímých platbách jednotlivcům a rodinám bude vyplaceno 300 miliard, na zvláštní podpoře v nezaměstnanosti 260 miliard a na studentských půjčkách 43 miliard dolarů. Jak je zřejmé z vyjádření demokratického předsedy výboru Kongresu pro daně (Ways and Means Committee) Richarda Neala, který úzce spolupracuje s přední demokratkou Nancy Pelosi, jednalo se o návrh obou stran, který byl konzultován s členy stále téže politicko-ekonomické elity, která už má za sebou různé záchranné balíčky pro korporace, které představily administrativy Clintona, Bushe i Obamy: „Není to z mé strany nějaký pochybný pokus. Obrátil jsem se na jednotlivce, kteří mají dlouhou legislativní zkušenost a reputaci v tom, jak rozumí věcem tohoto rozsahu. Okamžitě jsem vyhledal Roberta Rubiniho, ministra financí Billa Clintona… Janet Yellenovou, bývalou předsedkyni FEDu, Hanka Paulsona, který radil Bushově administrativě po finančním kolapsu v roce 2008, Stevena Rattnera, který řídil automobilový záchranný balíček… a Jacka Lew (ministra financí v Obamově administrativě).“ Proti štědré korporátní pomoci se postavila už jen výše zmíněná Ocasio-Cortez, která ji nazvala „největším balíkem pro korporace v amerických dějinách,“ který našim rodinám dává jen drobky. A do onoho zákona byly navíc doplněny ještě daňové úlevy pro největší firmy a na nejbohatší jednotlivce ve výši 174 miliard dolarů. Jak demokraté, tak republikáni se nadále podíleli a podílejí na přerozdělování bohatství směrem zdola nahoru.
Levice
Ačkoli vyšla skupina okolo Ocasio-Cortez z voleb posílena (tzv. The Squad se pravděpodobně rozšíří od 3 – 4 další členy), stala se okamžitě terčem útoků ze strany demokratického establishmentu a spřízněných medií. Není však bez zajímavosti, že všichni kandidáti a kandidátky, kteří ve své kampani podporovali Madicare for All (tedy všeobecné zdravotní pojištění) a/nebo Green New Deal, byli zvoleni, zatímco středoví demokraté většinou s republikány prohráli. Veškerá sociální témata jsou tak umlčována a demokraté se děsí toho, že by se měli konfrontovat s republikánskou rétorikou, která je všechny označuje za šílené levičáky, kteří chtějí v USA zavést socialismus. The Squad je zatím příliš malý na to, aby to mohl změnit, ale může pomoci posilovat hnutí v ulicích tím, že bude aktivně působit jako tlumočník jejich témat, a jak to například fenomenálně předvádí Ocasio-Cortez, budovat levicové povědomí i mezi dosud nepolitizovanými lidmi.[1]
Budování nejrůznějších hnutí je pak prvořadým úkolem radikální americké levice. Ať už je to posilování hnutí jako Black Lives Matter, nebo boje za zvýšení minimální mzdy ze 7,25 dolarů na 15 dolarů na federální úrovni. To už se v některých státech či velkých městech podařilo prosadit. S důsledky koronavirové krize, obrovské nezaměstnanosti (dosahující zhruba 10,7 milionů lidí) a dalším posilováním nerovností, bude role levice v ulicích nezastupitelná.
[1] Ocasio-Cortez proslula mimo jiné tím, že se účastní hraní populárních her, které je vysíláno živě přes platformu Twitch. Jednou tak podpořila práva transgender osob, podruhé vybrala na potravinové banky a další sociální organizace přes 200 000 dolarů.