Stanovisko Mezinárodních socialistů (IST) k pandemii koronaviru

  1. Pandemie koronaviru Covid-19 se většinou prezentuje jako „přírodní katastrofa“, „externí šok“, postihující jinak normální fungování kapitalistického systému.  To je ale naprostá lež. V minulosti propukla řada onemocnění nového koronaviru a chřipky (SARS, MERS, HSN1), přičemž epidemiologové varovali, že mohou způsobit globální pandemii. Jak ukázaly práce marxistických biologů jako je Rob Wallace, vznikly podmínky pro vypuknutí těchto epidemií tím, jak se rozšířilo intenzivní průmyslové obdělávání půdy a jak pronikal trhu a kapitál do vzdálených oblastí, kde mezi populacemi divokých zvířat a ptáků nové viry vznikaly.[1] To je dobrým příkladem toho, co Marx nazval „nenapravitelnou trhlinu v procesu společenské výměny látek“, vytvořenou kapitalistickým zemědělstvím – a šířeji pojato, ničením přírody, které posiluje klimatickou změnu. Jedná se o skrz naskrz kapitalistickou pandemii, která, pokud se jí nebude čelit, bude stát životy přibližně 40 miliónů lidí (odhad Imperial College v Londýně).
  2. Rovněž to, jak státy na pandemii reagovaly, odráží upřednostňování zájmů kapitálu. Ve vyspělých kapitalistických ekonomikách znamenala neoliberální politika škrtů minimální krizového plánování (nebo dokonce, jako v případě Trumpova Bílého domu, rozpuštění týmu zodpovědného za přípravu na pandemii) a zdravotnické systémy, které byly ořezány až na kost. Vlády váhaly mezi minimalistickou odpovědí, určenou k tomu, aby ekonomika fungovala (jako v případě nechvalně proslulé „strategie kolektivní imunity“, podle které se nechá infekce šířit mezi populací, s tím, že se hazarduje s životy zranitelných. Tato strategie byla původně propagována Borisem Johnsonem v Británii a stále se praktikuje v Holandsku a Švédsku) a izolací, nařízenou za pomocí autoritářských opatření. Selhání ve včasné přípravě a plánován znamenalo, že bylo mnohem obtížnější prosazovat strategii „trasuj, testuj a leč“, kterou prosazovaly některé asijské země, což stálo mnoho tisíců životů, včetně životů pracovníků ve zdravotnictví, kteří bojovali o to, aby přetížené jednotky intenzivní péče mohly fungovat.
  3. Pandemie také uspíšila velkou ekonomickou recesi – pravděpodobně větší než byla Velká recese z let 2008-9. Také v tomto případě na tom není nic přirozeného. Odráží to povahu ekonomického systému, kterému vládne logika zisku. Izolace nevyhnutelně narušuje výrobu – uzavření čínské ekonomiky na počátku roku způsobilo řetězovou reakci skrz naskrz globálními dodavatelskými řetězci, a šíření pandemie uzavírá další sektory ve zbytku světa. V v odlišené společnosti by to ale nevedlo k prudce stoupající nezaměstnanosti, jakou vidíme ve světě. Extrémní panika na finančních trzích ukazuje křehkost světové ekonomiky, která byla v posledních deseti letech držena nad hladinou ultralevnými penězmi centrálních bank a ohromnou akumulací korporátního dluhu (což bylo zintenzivněno rozhodnutím Ruska a Saudské Arábie rozpoutat cenovou válku o ropu). Stejný prodej investic za peníze (především dolary), který jsme viděli při vrcholení krize 2007-8 zmrazil trhy a způsobil stálý pokles cen aktiv. Státy se nyní do situace vložily ještě ve větší míře než tehdy, zaplavily finanční systém likviditou a nabídly nesčetně forem podpory byznysu, obzvláště velkých korporacím. Tato opatření často zahrnovala formy příjmové podpory pracujícím, kteří byli propuštěni, ale ty byly omezeny jak co do výše částky, tak pokrytí. Často vyjímaly pracující v rostoucím odvětví neformální ekonomiky (například v platformové ekonomice, kde jsou prekarizovaní pracující často nuceni pracovat jako „živnostníci“) a migranty bez dokladů. Ještě jednou zdůrazňujeme, že prioritou byla obrana zisků, ne životů a živobytí obyčejných pracujících lidí.
  4. Vlády, které čelí pandemii, často používají rétoriku války a apelují na údajný společný národní zájem. Ale břemeno krize dopadá na záda pracujících. Pracující ve zdravotnictví jsou často nuceni riskovat své životy bez řádného osobního ochranného vybavení. Zatímco jsou některé skupiny pracujících schopny pracovat on-line z domova, velké skupiny obzvláště manuálních pracujících jsou nuceny pokračovat v práci, často intenzivněji a ve větším měřítku, obvykle za podmínek, kdy je nemožné udržovat bezpečnou sociální vzdálenost – na farmách a v továrnách, v supermarketech a lékárnách, velkoskladech, v dodávkách a nákladních automobilech, v kamiónech, autobusech a vlacích. Pracující v neformálních sektorech ekonomiky, kteří převažují mezi městskou populací ve velké části globálního Jihu, jsou těžce postižení izolací, která je připravila o příjem, jak jsme viděli v případě zoufalého úprku miliónů pracujících migrantů z indických měst. Covid-19 byl pro nás neúprosným připomenutím, že globalizovaný kapitalismus 21. století je stále založený na pracujících – na pracujících, kteří jsou nyní vystaveni novým nebezpečím.
  5. V sebeobraně se systém uchýlil k vyzkoušeným a ověřeným ideologickým mechanismům „rozděl a panuj“. To, že Trump soustavně mluvil o „čínském viru“, legitimizovalo nespočet rasistických útoků a urážek, směřovaných vůči lidem z východní Asie. Obzvláště zranitelní jsou migranti a uprchlíci, jak se ukázalo v hrozivých scénách na hranici mezi Tureckem a Řeckem. Státy jsou zaneprázdněné obstaráváním si dalších represivních pravomocí a po ukončení bezprostřední krize nebudou ochotny se jich vzdávat. A hra na obviňování mezi Spojenými státy a Čínou a paralýza v rámci Evropské unie prohloubí vzájemnou imperialistickou rivalitu.
  6. Jinými slovy, koronavirová krize vyvstává z podmínek vytvořených současnými formami akumulace kapitálu a její následky jsou zprostředkovány skrze třídní antagonismus a soutěžení mezi kapitály, které tvoří kapitalistickou společnost. Ale oficiální vůdci levice a hnutí pracujících propadli voláním vlád po národní jednotě. Politici sociální demokracie a šéfové odborů většinou tvořili ozvěnu oficiální politice a vítali opatření pomoci ekonomice, ačkoliv byla vytvořena na obranu zisků, nikoliv životů. Navzdory demobilizujícím účinkům tohoto postoje se skupiny pracujících chopily akce, zejména ve Francii, Itálii a USA, a prosadily si uzavření provozů, které nebyly klíčové, a dodání ochranných pomůcek pro ty, kde je nutné nadále pracovat. Tuto základní odpověď pracujících je třeba podporovat širší akcí a zevšeobecnit ji do programu, který se stane osou zápasu.
  7. Tento program by měl obsahovat následující požadavky:
    – Státní řízení ekonomiky, které by zajistilo zvýšení příjmů do zdravotní péče, na výrobu vybavení k léčbě pacientů a ochranných pomůcek pro jejich ošetřovatele, a k zajištění základních potřeb obyvatelstva
    – Trvalé zajištění zdravotní péče zdarma pro všechny, kteří ji potřebují, řádně financované z progresivního  zdanění;
    – Tyto zdroje by měly být získány   drastickými škrty ve vojenském rozpočtu;
    – Pracující, kteří jsou bezprostředně potřeba, by měli být ti, kteří skutečně zásadně přispívají k blahobytu obyvatelstva; měly by jim být zajištěny bezpečné podmínky k cestování do práce a k jejímu vykonávání;
    – Všichni pracující, kteří nejsou bezprostředně potřeba a nemohou pracovat z domova, by měli dostávat, nehledě na jejich status, plnou mzdu;
    – Státní finanční podpora všem, kteří s podporou svých místních radnic organizují podporu zranitelných a zajištění adekvátní distribuce jídla, léků a dalších nezbytných náležitostí;
    – Zestátní firem, které jsou zapojeny do šmeliny, bez náhrady;
    – Žádné rasistické hledání obětních beránků: zavřete uprchlická centra a dejte jejich obyvatelům byty, ve kterých mohou být v izolaci; následujte (ale lépe) příkladu Portugalska a dejte migrantům a uprchlíkům právo zůstat;
    – Braňte občanské svobody: žádné zvláštní pravomoci pro policii – restrikce pohybu má být zajištěna místními samosprávami;
  8. Pandemie Covid-19 nemilosrdně odhalila limity kapitálu. Pravicové vlády, kterým šéfují lidé jako Trump, Merkelová a Johnson byly přinuceny k invazi do oblastí, ke kterým v neoliberalismu stát nemá přístup, odepsat velkou oblast ekonomické aktivity a byly pověřeny ekonomickou produkcí, aby zajistily vybavení vyžadované stavem zdravotní nouze. Ačkoliv je nedostatečná, je vykonávána pro to, aby chránila kapitalismus a je prosazovaná shora, ukazuje tato politika alternativu k dominantní formě neoliberálního kapitalismu. To přichází v době, kdy pandemie sama – stejně jako záplavy ve východní Africe, požáry Amazonie minulý rok a požáry v Austrálii na počátku roku 2020 – odhaluje, jak obrovsky kapitalismus ničí přírodu. Jinými slovy, skutečný socialismus, ve kterém pracující lidé přebírají demokratickou kontrolu nad světem a jeho zdroji a vyrábějí pro svou potřebu a nikoli pro zisk, je jak možný, tak nutný. Neměli bychom se vracet k normálnímu stavu, který plodí takovéto katastrofy. Pandemie je hrozivá událost, která ukazuje pravé destruktivní síly kapitalismu. Ale silná politická odpověď levice může položit základnu jinému světu, takovému, ve kterém má lidstvo budoucnost.

Koordinace Mezinárodních socialistů (IST)
1.4.2020


[1] Viz například  Rob Wallace, Alex Liebman, Luiz Fernando Chaves a Roderick Wallace, “Covid-19 and the Circuits of Capital”, Monthly Review (27 března 2020), Rob Wallace, “Coronavirus: ‘Agribusiness would Risk Millions of Deaths’” (11 března 2020) a Joseph Choonara, “Socialism in a Time of Pandemics”, International Socialism 166 (jaro 2020)

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •