V sobotu 26. června se v Teplicích před domem, kde zemřel Stanislav T. konalo pietní shromáždění, které nakonec přerostlo v demonstraci s pochodem k policejní stanici. Akce se zúčastnilo několik set lidí z celé České republiky.
Smrt Stanislava T. proletělo medii i sociálními sítěmi a nebýt ničivého tornáda na Moravě, diskutuje se o ní asi ještě dnes. Není se co divit, nad zákrokem i nad okolnostmi, za kterých se udál, panuje stále mnoho otazníků. Rasový kontext je důležitý, ale jen podtrhuje obecný sociální problém. Samozřejmě, že Romové patří k chudší části společnosti, jsou do ní odsouzeni už tím, že od dětství čelí masivní segregaci ve školství, a tím i menší šanci, že se dostanou ke kvalitnímu vzdělání na středoškolské či vysokoškolské úrovni. Platí pro ně ale to, co pro všechny, kteří v tomto systému žijí: pokud jste chudí a máte nižší vzdělání, je velmi pravděpodobné, že vaše děti na tom nebudou o moc lépe. Tak to alespoň dokazuje nedávní studie PAQ Reassearch a thin-tanku IDEA.
Nahromaděná frustrace jak ze smrti, o které měla policie okamžitě jasno, stejně jako tisíce mudrlantů na sociálních sítích, změnila povahu pietního teplického shromáždění. Ta se přelévala ze vzpomínky na zesnulého do naštvané demonstrace a zase zpět. Když po více jak hodině a půl skončili všechny projevy, vydala se část účastníků na spontánní pochod městem směrem k policejní stanici. Za skandování „konce rasismu“ došel pochod až přímo před jednu ze služeben, kde už byli nachystáni těžkooděnci. Po pár minutách skandování se protestující vrátili na výchozí místo a postupně se začali rozcházet do svých domovů.
Tato a další akce ukazují, jak je důležité projevovat solidaritu a držet se hesla „černí bílí, spojme síly“. Nejde totiž jen o jeden policejní zákrok a jeden lidský život. Jde o to postavit se společně nespravedlivému systému, kde je ekonomické vykořisťování často doplněno rasismem. A tomu se můžeme účinně postavit jen společně.
