Konference OSN, o které nikdo neslyšel

V čínském Kunmingu se právě v tomto týdnu odehrála konference OSN označovaná zkratkou COP15. Zmínky o ní by jste však v českých médiích hledali marně. Že by šlo o něco nepodstatného? Právě na této konferenci se jedná o tom, jak se má svět postavit k akutní hrozbě šestého masového vymírání!

Připomeňme si, že podle hodnotící zprávy panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby z roku 2019, jsou světové ekosystémy na pokraji zhroucení. Za posledních padesát let se lidská populace zdvojnásobila, světová ekonomika zečtyřnásobila a objem světového obchodu zdesetinásobil. Ztrojnásobila se rovněž produkce zemědělských plodin, zatímco těžba dřeva vzrostla o 45%. Pod tímto tlakem rychle mizí deštné pralesy, které jsou domovem 50% druhů rostlin a živočichů. Vlivem intenzifikace zemědělství a vysoušení krajiny prudce klesají stavy hmyzu, ptactva a lučních bylin. Masivní rybolov decimuje populace mořských ryb. Tempo současného vymírání přesahuje 10-krát až 100-krát průměrnou rychlost vymírání za posledních 10 milionů let a stále se zrychluje. Nedojde-li k zásadní změně, vyhyne v nejbližších desetiletích 1 milion z celkem 8 milionů druhů rostlin a živočichů.  

Zmíněný dokument upozorňuje rovněž na to, že vymírání se týká také opylovačů, na kterých závisí úroda řady zemědělských plodin. Ničení lesních ekosystémů vede k degradaci půdy, rozšiřování pouští a odráží se na kvalitě vody a ovzduší. Ekologická krize se tak obrací i proti svému původci – člověku. 

Loni v září, necelý rok po vydání hodnotící zprávy, proběhl na výzvy vědců, ekologů a ochranářů vůbec první summit OSN o biologické rozmanitosti. Účastníci se zde shodli na tom, že dosavadní Strategický plán pro biodiverzitu skončil úplným fiaskem a dohodli se na přijetí nového plánu, tentokrát s jasně definovanými cíli a robustními mechanismy, zajišťujícími jeho plnění. A tento plán, tzv. „globální rámec ochrany biodiverzity“ by měl být přijat právě na nynější konferenci OSN (tzv. konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti). 

Předpokládá se, že hlavními cíli nové dohody, by mohl být závazek všech zemí legislativně chránit alespoň 30% území své země a 30% svých moří a oceánů, v nichž by se mohlo hospodařit pouze ekologicky šetrnými postupy. Dalším navrhovaným cílem je, aby 1/3 takto chráněných území, tedy 10% rozlohy států a moří, byla chráněna striktně, což by znamenalo přestat tato území hospodářsky využívat a vrátit je přírodě. Dále jsou navrhovány cíle jako snížení využívání pesticidů, zprůchodnění řek, ap. Zda však budou tyto cíle skutečně schváleny, zůstává nejisté. 

Mezinárodní dohody o ochraně biodiverzity nelze přeceňovat. Podobných dohod bylo v minulosti přijato hned několik a prakticky žádný z jejich cílů nebyl naplněn. Přesto však existují i důvody k opatrnému optimismu. Ve společnosti sílí povědomí o ekologické krizi. Pozornost, kterou si v posledních letech získala hrozba klimatických změn, dává naději, že by obdobným způsobem mohl vzrůst zájem o záchranu zbylých biotopů a zažehnání hrozby masového vymírání. Témata ochrany přírody se stále častěji objevují v politických programech a zdá se, že i samotní lídři států berou tuto hrozbu přeci jen o něco vážněji než dříve. 

To se projevilo i na současné konferenci. Čínský vůdce Si Ťin-pching se chlubí svou vizí ekologické civilizace a vlastní environmentální politikou, která skutečně dosáhla dílčích úspěchů. Ohlásil také, že Čína přispěje částkou 233 milionů dolarů do nově vytvořeného „Kunmingského fondu pro biodiverzitu“, jež má podporovat ochranu biodiverzity v rozvojových zemích. Evropská unie zase dává za příklad svou „Strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030“, která již dnes zavazuje všechny členské země k tomu, aby předpokládaná opatření globální dohody provedly, a to dokonce bez ohledu na to, jak konference OSN dopadne. 

Poznamenejme k tomu ještě, že cíle zmíněné evropské strategie zavazují i ČR k přijetí takových opatření, jako např. zvětšit rozlohu přísně chráněných území na pětinásobek současného stavu! Asi netřeba zdůrazňovat, že všechna tato území jsou hospodářsky využívaná firmami a jedinci, kterým se to nebude zrovna zamlouvat. I proto by bylo na místě o těchto plánech a mezinárodních iniciativách informovat, vysvětlovat souvislosti a připravovat na ně širší veřejnost.  

Samotná konference byla kvůli covidovým opatřením několikrát odložena a nakonec rozdělena na dvě části. Tato první říjnová část se věnovala spíše hodnocení dosavadního přístupu a obecnějším tématům. Jejím hlavním výstupem byla tzv. „kunmingská deklarace“, v níž se země sice zavazují k zavedení účinných opatření a zastavení ztrát biodiverzity, ale bohužel v ní opět chybí jakékoli konkrétní závazky.  Klíčová však bude především druhá část konference COP15, která proběhne na přelomu dubna a května krátce před obdobnou konferencí zaměřenou na klima (COP26). Toto načasování není náhodné. Svou roli zde hraje snaha přenést část publicity věnované klimatu také na problém biodiverzity, který je dosud médii systematicky ignorován. 

Doufejme, že se do jara situace zlepší a že přijatá dohoda bude ambiciózní a široce akceptovaná. I když je jasné, že boj za záchranu planety tím teprve začíná.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •