Vyprávění uprchlíků ze zakázané zóny na polsko-běloruské hranici a aktivistů působících mimo tuto zónu připomínají hrůzy, které se v Evropě odehrávaly před desítkami let.
Lidé se potulují po lesích a bažinách. Jsou extrémně vyhublí, promrzlí, hladoví a žízniví. Když uvidí uniformované policisty, utečou. Zranění od ostnatého drátu je činí nedůvěřivými ke každému, koho potkají, dokonce i k těm, kteří jim spěchají na pomoc. Umírají v tragické pasti, v bolesti, osamělosti a temnotě.
Z četných zpráv dobrovolníků a aktivistů působících v této zóně nebo v její blízkosti se dozvídáme, že uprchlíci, kteří se snaží překročit hranici, jsou chytáni, zastrašováni, obtěžováni a biti pohraničníky na obou stranách hranice.
Na polské straně hranice jim pohraniční stráž odmítá mezinárodní ochranu a azylové řízení a tlačí je do Běloruska, často opakovaně, včetně dětí, těhotných žen a starých lidí, jakož i osob ve špatném fyzickém stavu. V Bělorusku slyší: Polsko, nebo smrt!
V týdnu od 16. do 22. října obdržela Hraniční skupina, která sdružuje nevládní organizace na podporu lidských práv, uprchlíků, migrantů a lidí dobré vůle, žádosti o pomoc od téměř tisíce lidí. Kaczyński a Lukašenko si v současnosti zahrávají s životy uprchlíků z Iráku, Sýrie, Afghánistánu, Jemenu, Demokratické republiky Kongo, Kuby, Turecka, Súdánu, Libanonu, Palestiny, Egypta, Senegalu, Etiopie a Guineje a dalších.
Zvěrstvo v rámci majestátu vnitrostátního práva a práva EU
V důsledku praktik polských a běloruských služeb na hranicích zemřelo již deset lidí, včetně 16letého chlapce z Iráku a 19letého Syřana, jehož tělo bylo vyloveno z řeky Bug. Obavy, že budou v lese nalezena další těl, jsou oprávněné.
Prezident Andrzej Duda mezitím podepsal takzvaný vývozní zákon, který zavádí sankce za pushback. Podle jeho ustanovení budou moci zůstat žádosti o mezinárodní ochranu nevyřízené v případě osob, které nelegálně překročily vnější hranici EU. Těmto osobám bude nařízeno opustit území Polska a bude jim dočasně zakázán vstup do Polska a zemí schengenského prostoru.
Nevládní organizace zabývající se migračním právem poukazují na to, že zákon je v rozporu s právem EU a že jej Soudní dvůr EU posoudí stejně. Opoziční politici vkládají do institucí EU ještě více nadějí. Jednotně vyzývají vládu, aby na hranice vyslala operační síly Frontexu, Evropskou agenturu pohraniční a pobřežní stráže, kterou v médiích důrazně propagují jako kompetentní v otázkách „utěsňování“ hranic.
Neinformují však veřejnost – ať už cynicky, v zájmu ad hoc politického střetu se stranou Právo a spravedlnost, nebo kvůli pěstovaným iluzím o politických zájmech Evropské unie – o tom, jak ochrana pevnosti Evropa, a zejména Frontexu, ve skutečnosti vypadá.
Události na polsko-běloruské hranici jsou jen posledním dílem dramatu násilí, ponižování a nesmyslné smrti, které se již několik let odehrává na vnějších hranicích Evropské unie.
V říjnu 2020 novináři při vyšetřování zjistili, že úředníci agentury Frontex a řecká pohraniční stráž používají proti migrantům nátlakové prostředky (pushback) – vracejí jejich lodě zpět do Turecka a odmítají je zachraňovat na moři.
Ochrana hranic EU znamená desetitisíce obětí pohlcených Středozemním mořem, uprchlické tábory s podmínkami, které jsou pod lidskou důstojnost, a politické palivo pro pravicové vlády a domácí rasisty. V této souvislosti není překvapivé, že na nelidské zacházení s uprchlíky na polsko-běloruské hranici úředníci EU jednoznačně nereagovali.
Místo toho ministři zahraničí EU prohlásili, že „Evropská unie bude reagovat na pokusy využít nelegální migraci k politickým účelům a na další hybridní hrozby.“
A komisařka EU pro migraci Ylva Johanssonová zopakovala nesmyslné tvrzení polské vlády, že situace na východní hranici EU není problémem migrace, ale součástí Lukašenkovy agrese proti Polsku, Litvě a Lotyšsku, jejímž cílem je destabilizovat EU.
Toto vyprávění nápadně mlčí o destabilizaci Iráku, Afghánistánu a Sýrie v důsledku imperiálních válek či okupací, které tam probíhají za účasti armád Spojených států a evropských zemí, včetně polské armády. Otázky politické odpovědnosti se ztrácejí ze zřetele.
Rasismus a antirasismus
Pro účely rasistické propagandy jsou však uprchlíci zobrazováni nejen jako jev bez jakékoliv původu.
Vládní propagandisté, ale i takzvaná liberální média, používají jazyk bezpečnostních hrozeb, aby popsali lidskou tragédii odehrávající se na hranicích a vytvořili atmosféru hrůzy. Například se rozšířilo neověřitelné prohlášení mluvčí pohraniční stráže o dvou vojácích, kteří byli převezeni do nemocnice.
Jednoho z nich údajně „cizinci udeřili kamenem do obličeje, druhého větví.“ Mluvčí byla již dříve přistižena při lži ohledně deportace dětí na „bezpečné místo.“
Takové snahy mají ochromit naši schopnost vcítit se do lidí v nouzi a být s nimi solidární. Jsme však schopni vzdorovat i tomuto aspektu systémového násilí.
V neděli 17. října prošel ulicemi Varšavy pochod solidarity pod heslem „Stop mučení na hranicích“. Několikatisícový dav protestujících požadoval okamžité zastavení nezákonných deportací. Skandovalo se: „Přijměte uprchlíky, deportujte rasisty“, „Chlebem a solí, ne dráty a zbraněmi“, „Uprchlíci vítejte“.
Tíživou situaci mrznoucích lidí připomínaly ve větru rozvěšené záchranné pokrývky z termofólie. Jednalo se o dosud největší demonstraci v rámci kampaně solidarity s uprchlíky, která probíhá již několik měsíců.
Již dříve se protestující několikrát sešli před velitelstvím pohraniční stráže ve Varšavě a před Sejmem. Rozhořčení obyvatelé Krakova, Kielců a Lodže také vyšli do ulic, aby demonstrovali před sídlem Pohraniční stráže nebo Práva a spravedlnosti.
Naopak 22. října se několik stovek lidí z celého Polska vydalo na pochod s pomocí a podporou uprchlíkům k velitelství Pohraniční stráže v Michałowě na Podlasí.
Návštěvníci a místní obyvatelé požadovali, aby do uzavřené zóny byl povolen vstup humanitárním organizacím, a skandovali „Místo dětí není v lese“, „Svlékni uniformu, zahřej dítě“ nebo „Nikdo není nelegální“.
Na protestu byli přítomni také aktivisté z nevládních organizací, kteří již řadu týdnů poskytují skutečnou pomoc na místě. Hlídkují v oblastech mimo zónu, poskytují uprchlíkům lékařskou a právní pomoc, sledují a dokumentují jejich osud a neustále trvají na jejich náležité právní ochraně a lidském zacházení.
Tyto organizace lze finančně podpořit darováním peněz do některé ze sbírek pořádaných na internetu.
Organizátoři pomoci se však shodují, že vzhledem k očekávanému poklesu teplot bude jejich úsilí nedostatečné.
Ti, kdo žijí na hranicích, otevírají své domovy uprchlíkům nebo se se záchrannými balíčky vydávají přes lesy a bažiny, nemusejí být schopni pomoci všem.
Bude zapotřebí více protestů. Ještě početnější než ty, které se odehrály doposud. Kampaň solidarity s uprchlíky musí pokračovat!