Frida Kahlo, osobnost uměleckého světa, žena, manželka, mučednice, světice, komunistka, feministka, atd.
Tyto nálepky a mnohé další, jí byly přiděleny, přestože některé ani nebyly pravdou. Její život byl vyprávěn tolika způsoby, že už se neví, jaká je pravda. Co se ví určitě? Frida byla žena, která se těšila svobodě. Nenechala se zdeptat životem a rozhodla se žít život naplno, i přes všechny útrapy, co jí život postavil do cesty.
Celým jménem Magdalena Carmen Frida Khalo y Calderón se narodila 6. července 1907 v Mexickém městě Coyoacána. Frida vždy tvrdila, že má z otcovy strany maďarsko-židovské kořeny, v roce 2005 bylo ale toto tvrzení vyvráceno. Otec pocházel z německé klenotnické rodiny a z důvodu špatných vztahů v rodině odcestoval do Mexika, kde se seznámil se svojí ženou / matkou Fridy, Matildou Calderón y González, která byla španělsko-mexicko-indiánského původu. Narodily se jim čtyři dcery, Matita, Adri, Cristina a Frida.
Dětství měla radostné, přestože onemocněla dětskou obrnou. Nemoc překonala a v patnácti letech nastoupila do léčebného programu. Tři roky nato v programu skončila po vážné autobusové nehodě, při které měla rozdrcené chodidlo, několikanásobně zlomenou nohu, zpřelámanou páteř, zlámaná žebra, k tomu jí konec zábradlí prorazil břicho a vyjel pánví. V důsledku takto těžké nehody skončila na několik měsíců na lůžku. Následky jí provázely po celý život. Neustálé bolesti těla, časté operace, časté potraty. Nikdy dítě nedonosila.
V období, které trávila upoutána na lůžku, začala malovat, byla sama se sebou tak dlouho, že se stala hlavním objektem své tvorby. Rané autoportréty se vyznačují strohým evropským stylem. Frida na obrazech vzpomíná na to, jak vypadalo její tělo před nehodou, a toužila po tom, co ztratila. Malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu a symbolismu. Říká se, že její tvorba ji řadí i mezi surrealisty, toto tvrzení ale vždy odmítala. “Nemaluju líbivé snové výjevy měšťanských krajinek. Maluji svpji vlastní realitu.” V jejích obrazech se často objevoval dualismus, pohrávala si s fikcí a skutečností, životem a smrtí. U některých obrazů hledala inspiraci ve votivním umění, které vypráví příběhy lidí. Malovala to, co zažila, a jak viděla svoji vlastní realitu.
Frida se po nehodě znovu učila chodit, krátce na to se vydala za mexickým malířem Diegem Riverou, aby posoudil, zdali jsou její obrazy dobré a může z ní být malířka. Fridu v ten moment uhranuly jeho drobné ruce a obrovské oči. V tu chvíli věděla, že ho bude milovat věčně. 21. srpna 1929 se i přes věkový rozdíl 20 let vzali. Díky rozložité postavě Diega a drobné postavě Fridy se mezi lidmi začalo říkat, že je to sňatek slona s holubicí. Manželství to bylo bouřlivé a provázely ho nesčetné mimomanželské vztahy na obou stranách. Frida s tím byla smířená, říkávala “Diego je takový, jaký je, takového ho miluju. Pokud bych chtěla, aby se měnil, už by to nebyl člověk, kterého miluju.”
Společnou vášeň našli v předkolumbijské kultuře. Byla pro ně vším. Proto dali dohromady rozsáhlou sbírku předmětů z té doby, která se stala základem pro založení muzea Anahuacalli.
Ránu jí ale Diego zarazil poměrem s její vlastní sestrou Cristinou. Po jeho odhalení se Frida odstěhovala a žila rok v odloučení. Během něj si, ať vědomě, či mimoděk, začíná budovat image kulturní ikony. Po roční odluce, kdy Frida navázala vztah například s fotografem Nickolasem Murayem nebo s japonským sochařem Isamem Noguchim, se Frida a Diego k sobě vrátili. Jejich dům se stává centrem tehdejší intelektuální elity.
Diego přesvědčil mexického prezidenta, aby poskytl azyl sovětskému exulantovi Lvovi Davidoviči Trockému. Diego ho ubytoval ve svém domě. V roce 1938 do Mexika zavítal také teoretik surrealismu André Breton. Spolu s Trockým a Riverou vydali manifest nezávislého revolučního umění se záměrem využít kulturu jako zbraň proti totalitnímu režimu.
Frida a Trockij v sobě záhy našli zalíbení. To nečekaně nemohl překousnout Diego. Fridě to poskytlo ohromné zadostiučinění
Téhož roku se Frida Kahlo a Diego Rivera rozvádějí. Den, kdy Frida dostává papíry o rozvodu, dokončila svůj největší a nejslavnější obraz Dvě Fridy. “Nenamalovala jsem se dvakrát proto, že bych se cítila osamělá. Spíš se obracím sama k sobě, hledám pomoc sama u sebe.”
V roce 1940, po smrti Trockého, je Frida uvězněna a vyslýchána, ne že by byla podezřelá, ale protože byl z vraždy podezříván její bývalý muž Diego Rivera. Ten ze strachu před stíháním utekl do Spojených států amerických. Ihned po zjištění, že je Frida uvězněna a v jakém zdravotním stavu je, jí napsal, aby se za ním vydala.
V Americe se i přes všechnu bouřlivou minulost znovu vzali. Tentokrát to sebou neslo dvě podmínky. První, že ani jeden nebude udržovat mimomanželské vztahy. Druhá odrážela Fridinu rostoucí důvěru ve vlastní tvorbu: Diego přestane Fridu finančně podporovat.
Ve 40. letech se její umělecká kariéra rozvíjí naplno. Ve světě ji uznávají jako jednu z nejvýznamnějších osobností mexické malby. S úspěchem jde ruku v ruce i její zhoršující se zdravotní stav. Obratle její tělo neunesou, doktoři jí naordinují klidový režim a podpůrný korzet, bez kterého nemůže chodit. I přes všechnu bolest bere život takový, jaký je, a i nadále vytváří svoje díla. 13. července 1954 skončil život Fridy Kahlo, bohémské dívky, která uměla proměnit bolest v umění.
“Doufám, že konec je radostný, a doufám, že se nikdy nevrátím. “
