John Newsinger začíná Španělskem. Ve své knize o Orwellovi a levici pojednává Newsingerova úvodní kapitola o vlivu zkušeností ze španělské občanské války na Orwellovu politiku a tvorbu. A je to správně, protože krátké období, kdy sloužil na straně republikánů ve Španělsku od konce roku 1936 až do doby, kdy byl zraněn na frontě a kdy se mu v létě 1937 podařilo uprchnout přes hranice, bylo skutečně přelomové. V této eseji tuto cestu zmapuji a zhodnotím některá tvrzení o Orwellovi a Španělsku a o jeho revolučním socialismu a antistalinismu.
Ve Španělsku
Orwell přijel do Španělska, vybaven manšestrovým sakem od spisovatele Henryho Millera, v prosinci 1936. Jeho deklarovaným cílem bylo „bojovat proti fašistům“, i když sekundárním cílem bylo vidět válku z první ruky a psát o konfliktu. V Leninových kasárnách v Barceloně přivítal Orwella italský voják, který, jak napsal, ztělesňoval „křišťálového ducha“ socialismu a republikánské myšlenky. To, co Orwell v této době viděl v Barceloně, a co s ním zůstalo i poté, bylo „město, kde dělnická třída byla na koni“, kde už se lidé neoslovovali „pane“, kde se už nedávalo spropitné a kde veřejné služby nebyly spravovány státem, ale dělnickými organizacemi, stranami a odbory. To, co Orwell viděl, byla revoluce, která měla dopad na ducha, odvahu a důvěru dělnické třídy. V Barceloně v roce 1936 viděl Orwell na vlastní oči pracující se vztyčenou hlavou.
Vzhledem k jeho nepřátelství vůči stalinistickým komunistickým stranám po návratu ze Španělska je dobré vědět, že Orwellovou první volbou byla služba v Mezinárodních brigádách organizovaných Kominternou. Ve skutečnosti se ptal Harryho Pollitta, generálního tajemníka Komunistické strany Velké Británie (CPGB), zda by mohl sloužit na frontě, kde se toho dělo více. Orwell byl odmítnut z politických důvodů, a tak se setkal s Johnem McNairem, zástupcem Nezávislé labouristické strany (ILP) ve Španělsku, který ho pak poslal do Leninových kasáren Partido Obrero de Unificacion Marxista (POUM), strany, se kterou měla ILP styky díky jejich společnému členství v Mezinárodním úřadu revoluční socialistické jednoty neboli v ‚Londýnském bureau‘.
Orwell byl dobrý voják. Koneckonců byl produktem imperiální důstojnické výchovy. Absolvoval vojenský výcvik v Etonu a sloužil v imperiálních policejních silách v Barmě. Byl obeznámen se zbraněmi, puškami a kulomety a mohl velet jednotkám a v důsledně demokratické milici POUM byl brzy zvolen do zodpovědné funkce. Orwell sloužil na aragonské frontě čtyři měsíce a byl odvolán zpět do Barcelony poté, co utrpěl téměř smrtelné zranění krku. Bylo to v květnu 1937, kdy sloužil v milici POUM proti silám španělské komunistické strany (PCE), kdy byl svědkem toho, co považoval za potlačení španělské revoluce. Orwell v červenci 1937 spolu se svou ženou Eileen utekl přes hranice do Francie.
Hold Katalánsku
Orwellovy nejslavnější knihy Farma zvířat (1945) a 1984 (1949) zastínily některé jeho další romány, eseje a politické spisy, Hold Katalánsku (1938) je prostě nutnost, ačkoli se v českém překladu obtížně shání. V novém úvodu knihy z roku 2021 Lisa Mullenová píše, že kniha je „o problému poctivosti samotné“ a „Orwellově osobním hledání definice pravdy, se kterou by mohl žít“. V letech 1937 -1938 se Orwell vyrovnával se zradou příslibu socialismu ze strany organizace, která se hlásila k revolucionářům i socialistům, jmenovitě španělské Komunistické strany, ale také Komunistické strany Velké Británie.
Orwell bojoval s POUM na frontě a také během květnových dnů v Barceloně a kniha podává poctivé a osobní svědectví o těch sedmi měsících, které strávil ve Španělsku. Poznamenává, že právě kvůli tomu byli on i ti, s nimiž bojoval, označeni za kryptofašisty. Po návratu do Británie ho tato nálepka pronásledovala. Byl udiven a rozzloben, jak levice v Británii přijala lži Kominterny o POUM a revoluci ve Španělsku. Ani labouristy podporující New Statesman, a jeho redaktor Kingsley Martin, by nekritizovali komunisty – ani ve Španělsku, ani v Británii – ve víře, že podpora lidové fronty je nejefektivnějším způsobem boje proti fašismu. Aby zajistil vydání knihy Hold Katalánsku, musel Orwell změnit vydavatele, protože jeho původní vydavatel, Victor Gollancz, byl tichým stoupencem linie Kominterny. Gollancz brzy změnil svůj pohled na komunistickou stranu v souvislosti s nacisticko-sovětským paktem ze srpna 1939.
Vlastenecký socialismus
Jako u většiny z nás se i Orwellova politika měnila a vyvíjela v průběhu času, jak rostl a putoval životem. Přesto byla zkušenost ze Španělska tak hluboká, že zcela změnila jeho směřování.
Orwell se přihlásil do armády v roce 1940, ale ve svých 37 letech byl odmítnut z důvodu špatného zdravotního stavu. Místo toho vstoupil do domobrany, kterou zprvu mohl chápat jako lidovou milici pro případ invaze, vedenou podobně jako ty, které viděl ve Španělsku. Spojil se s dalším španělským veteránem, exkomunistou Tomem Wintringhamem, který bojoval v Mezinárodních brigádách a byl specialistou na partyzánskou taktiku. Nicméně tento druh iniciativy zahrnující veterány španělské revoluce a neortodoxní vojenské taktiky byl aktivně odmítán britskými úřady a Orwell se brzy vrátil k obvyklé práci v domobraně, tedy ke strážní službě a protipožárním hlídkám.
V období mezi lety 1940 a 1941 Orwell cítil, že existuje potenciál pro zásadní sociální a politické změny – a „anglickou revoluci“. Vskutku, v souladu se svou zkušeností z POUM, Orwell prohlásil, že revoluce je nezbytná, aby Británie vyhrála válku. V knize Lev a jednorožec (1941) Orwell představuje rámec toho, co by se dalo nazvat vlasteneckým socialismem. Můžeme být ohromeni Orwellovým optimismem, ale jeho nedávná zkušenost se španělskou revolucí v době války je jasným vodítkem k tomu, v čem vidí potenciál pro změnu ve válečné Británii. Očekával, že revoluční duch se bude rozvíjet a píše o tom, jak by demokratičtější a socialistická Británie vyhrála válku.
Jde o více než o sociální reformy uzákoněné v roce 1945 labouristickou vládou, jde o podstatnou revizi třídní struktury. Když pojednává o dělnické třídě, je Orwell, přes všechny své nedostatky, v kritice vlastní třídy – imperiální vládnoucí třídy – neústupný a ostře kritický. Impérium by se stalo socialistickým společenstvím, veřejné školy by se zavřely, státní správa by byla nahrazena meritokratickým přístupem, kde by se dostalo náležitého ocenění tomu, co Orwell popsal jako technickou dělnickou třídu. Orwell optimisticky vyzývá k tomu, aby se ze střední třídy odborníků stali socialisté. Britové by si ponechali monarchii a lva a jednorožce na pase. Tudíž i ve svém nejrevolučnějším období zůstává Orwell anglickým salónním socialistou.
POUM a trockismus
John Newsinger odvedl co se týče Orwella vynikající práci, ale jednou z jeho chyb je domněnka, že Orwell byl nějakým způsobem trockista nebo sympatizant trockistů. Existuje poměrně dost důkazů, na které bychom se mohli zaměřit, ale v zájmu stručnosti můžeme diskusi omezit na spojení s POUM.
POUM byla založena teprve v roce 1935 jako antistalinistická komunistická strana, nezávislá na PCE, sympatizující s katalánským separatismem a napojená na anarchistické odbory. Když se POUM přidala v roce 1936 do Lidové fronty, Trockij označil vedení za zrádce, a je tak poněkud přehnané nazývat POUM trockistickou stranou, i když PCE a Kominterna tak rychle učinily. Orwell vstoupil do ILP v roce 1938 na základě svých španělských zkušeností, ale také proto, že to byli revoluční socialisté mimo Labouristickou stranu. ILP zahrnovala ve 30. letech uznávanou trockistickou frakci, Marxistickou skupinu a Orwell některé trockisty v ILP znal, ale ze strany vystoupil sotva po roce, poté co v roce 1939 vypukla válka. Takže ačkoli Orwell sloužil v antistalinistické milici a vstoupil do strany, v níž byli trockisté, je těžké ho prohlásit za někoho takového.
Antistalinismus a realismus
Snad nejtrvalejším odkazem Orwellova pobytu ve Španělsku byl jeho antistalinismus. Můžeme vycítit jeho hněv a frustraci z Komunistické strany Velké Británie a jejích sympatizantů, kteří byli ochotni v britském tisku propagovat linii strany a lži Kominterny, zatímco socialističtí revolucionáři z POUM byli postaveni mimo zákon a označeni za fašisty, protože se nedrželi linie Kominterny. Orwellovi byla odepřena možnost zveřejnit pravdu o Španělsku a dá se říci, že co se týče Orwella, tak zašlapání pravdy do země bylo srdcem stalinismu. Orwell měl to štěstí, že v roce 1937 ze Španělska utekl, ale mnozí jeho soudruzi z POUM a kontingentu ILP byli pronásledováni, zatýkáni, uvězněni, vyhladověni, mučeni, zemřeli nebo byli popraveni Komunistickou stranou Španělska a jejími sovětskými pohůnky. Orwellova vize totalitního policejního státu byla formována jeho zkušenostmi ze Španělska a svědectvím ostatních, kteří unikli.
Orwellův tvrdý antistalinismus a jeho poslání odhalovat lži o Španělsku zajistily, že se jeho poselství dodnes zpochybňuje. Kritici blízcí CPGB, jako například Raymond Williams, ostře kritizovali Orwellovu charakteristiku dělnické třídy, veteráni Mezinárodních brigád až do posledních let studené války prohlašovali, že Orwell nebyl žádný socialista a byl zrádcem těch, kteří bojovali ve Španělsku. V důsledku toho, a na základě přesvědčení, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem, to konzervativci a pravicoví kritici vzali za bernou minci a považovali antistalinismus a román 1984 za varování před komunistickou totalitní budoucností.
Závěr
Pro pochopení Orwella je nutné porozumět jeho zkušenostem ze Španělska. Ty formovaly jeho vizi socialismu a učinily z něj revolučního socialistu s optimismem představit si revoluci v Británii jako prostředek k rekonstrukci společnosti a odstranění třídních privilegií, ale i revoluci jako prostředek k vítězství ve válce v roce 1941. Nicméně Španělsko a lži obklopující to, co zažil, ho vedly k tomu, že strávil zbytek života jako důkladný antistalinista se strachem z totalitní budoucnosti Británie a západní Evropy. Jeho oddanost pravdě, která byla v jeho díle vždy zjevná, je jednou z charakteristik jeho práce. Proti lžím a za pravdu, proti stalinismu a za revoluční socialismus: to je dědictví Orwellova působení ve Španělsku.
Bibliografie:
Christopher Hall, In Spain with Orwell.
George Orwell and the Independent Labour Party Volunteers in the Spanish Civil War, 1936-1939 (2013)
Lisa Mullen, Introduction to Oxford World’s Classics edition, Homage to Catalonia (2021)
John Newsinger, Hope lies in the Proles. George Orwell and the Left (2018)
George Orwell, The Lion and the Unicorn (1941)
