Íránský akademik a aktivista Pejman Džafarí říká, že mezi částí mládeže roste radikalismus, ale protestů se účastní všechny generace.
Protestující v Íránu zapálili policejní stanice ve městech, kde již šestým dnem probíhají demonstrace kvůli policejní vraždě mladé ženy. Nejméně sedm lidí zemřelo, když se policisté snažili protesty, soustředěné především v severozápadním kurdském regionu, ale také v hlavním městě Teheránu, potlačit.
Demonstrace jsou poslední z řady výzev zdola pro íránské vlády zmítané krizí od roku 2019. Začaly v sobotu po policejním zabití Mahsy Amíny předchozího dne.
Mahsa upadla do kómatu ve vazební věznici poté, co ji v úterý minulý týden zatkly íránské „mravnostní hlídky“ – které prosazují íránské náboženské zákony. O tři dny později v nemocnici zemřela.
Policie tvrdila, že Mahsa byla zatčena za to, že nenosila hidžáb – šátek na hlavě, který by plně zakrýval její vlasy. Popřeli také, že by ji policisté bili obuškem po hlavě a mlátili s ní o jedno ze svých vozidel, místo toho tvrdili, že měla srdeční selhání. Její rodina však uvedla, že žádné zdravotní problémy neměla.
Protesty po její smrti se nesly pod heslem „Ženy, život, svoboda“. Ženy si na mnoha z nich na veřejnosti sundaly šátek – v rozporu s íránským zákonem – a ostříhaly si vlasy.
Avšak, jak uvedl íránský akademik a aktivista Pejman Džafárí pro Socialist Worker, protesty nejsou ani tak proti šátku samotnému, jako proti brutálně vynucovanému povinnému nošení: „V čele stojí ženy a mládež, ale protesty jsou skutečně smíšené a účastní se jich všechny generace,“ řekl Džafárí.
Mezi mladšími generacemi sílí nálada, která vyjadřuje jejich odpor vůči zasahování do jejich každodenního života ze strany státu.. To neznamená, že jsou proti náboženství nebo proti hidžábu. Jde skutečně o svobodu jeho nošení či nenošení. Mluvil jsem s kamarádkou, která se k protestům připojila a má matku nosící hidžáb, která ji podporuje. Spousta těchto žen bude mít matky, babičky, tety, dokonce i kamarádky, které budou nosit hidžáb.
Takže to překračuje hranici náboženského nebo nenáboženského vyznání. Jde o svobodu nosit to, co chcete,“ dodal Dafárí.
Protesty přicházejí uprostřed letité krize íránských vlád a vln odporu. Írán prošel hospodářskou krizí způsobenou západními sankcemi a reformami, jejichž cílem bylo otevřít ekonomiku soukromému podnikání a trhu.
To mělo za následek opakované výbuchy demonstrací a stávek, většinou kvůli chudobě, nezaměstnanosti a nedostatku. Ty začaly sérií masových protestů na začátku roku 2019, při nichž policie a státní složky zabily až 1 500 lidí.
Íránem otřásá nová vlna protestů a stávek
Na začátku tohoto roku došlo k protestům poté, co vláda snížila dotace na základní potraviny. To spolu s rostoucí městskou pracující třídou a nárůstem počtu žen nastupujících do zaměstnání a na univerzity vytvořilo podmínky pro sociální revoltu.
V reakci na to vláda Ebráhíma Raísího slíbila, že bude důrazněji prosazovat náboženské zákony, čímž se snaží získat své konzervativní příznivce. Místo toho se tím jen prohloubil rozkol mezi vládou a mladšími generacemi, které chtějí větší svobodu, zatímco vysoká nezaměstnanost a chudoba podkopávají její podporu.
Zprávy západních médií se zaměřily na skandování „pryč s diktátorem“ zaznamenané na některých demonstracích. Západní vlády, které považují Írán za hrozbu pro dominanci USA na Blízkém východě, se často chytají protivládních protestů.
Podle Pejmana však protestující skandovali také „Pryč s utlačovatelem, ať už je to nejvyšší vůdce, nebo šáh“. To se týká jak současného íránského režimu, tak předchozí diktatury podporované Západem, kterou svrhla revoluce v roce 1979.
Hlavní heslo demonstrací „Ženy, život, svoboda“ podle Pejmana naopak spojuje politické a ekonomické požadavky do širší vzpoury proti systému.
„Ženy, život, svoboda staví do popředí otázku sexismu,“ řekl Pejman. „Život znamená, že každý chce mít dobrý život – to se týká i pracujících, jako jsou chudí a tak dále. A svoboda znamená svobodu od státní represe.“
A dodal: „Myslím si, že jde o rostoucí nálady radikálních částí mládeže, které se staví proti celému systému. A to jak kvůli korupci a špatnému hospodaření, tak kvůli tomuto porušování politických a sociálních svobod.“
