Novoroční projev premiéra Fialy z ODS oznámil nové priority, z nichž nejdůležitější jsou výdaje na armádu. Vláda ale dál pokračuje v ignorování inflace, krize v bydlení i té klimatické. O skutečném zvýšení platů si mohou lidé nechat jen zdát. Ideologická krize vládnoucího režimu je však tak velká, že se pod vlivem války rozhodl sáhnout k zavedení cenzury v rámci boje proti tzv. dezinformacím.
Příchod nového roku potvrdil pokračování inflace, která snižuje mzdy a platy všem. Podle údajů Českého statistického úřadu se průměrná mzda po odečtení inflace snížila o 9,8 procenta. To znamená, že jsme loni přišli o desetinu ze svých platů a mezd. Samozřejmě také platí, že čím měl člověk nižší příjem, tím je tento propad citelnější, protože vysoké nárůsty byly zejména v cenách potravin a energií, tedy věcí, bez kterých se neobejdete. Výhled na rok 2023 je sice méně drastický, ale odhadovaná inflace okolo deseti procent je stále vysoká, zejména kvůli tomu, že Fialova vláda s tím očividně nehodlá nic dělat a soukromé firmy počítají s růstem platů maximálně do oněch deseti procent v průměru. Vše ale bude záležet na tom, kolik si budou schopni pracující vybojovat. Mladá fronta Dnes poskytla vedení firem ujištění, že lidé se do žádných protestů nehrnou. „Z našeho průzkumu vyplývá, že zaměstnanci jsou ochotni nechat si snížit plat až o 10 procent, aby tím zabránili riziku výpovědi,“ řekl pro tento deník Martin Jánský, generální ředitel personální společnosti Randstad ČR. Toto chlácholení by ale nemělo nikoho od spravedlivého boje za vyšší mzdy odradit.
Pětikoaliční vláda začala s novým rokem realizovat svoje priority. O deset procent zvedla tarify policistům, vojákům, hasičům, celníkům a příslušníkům vězeňské služby. Zbytek veřejného sektoru však dostal naprosto směšné navýšení o čtyři procenta, a to ještě ne do základních tarifů, ale jen do odměn. Je krok, který jde přesně proti požadavkům odborů, které loni několikrát marně s vládou o zvýšení platů vyjednávaly.
Jediné, co umí
Pro rok 2023 platí tzv. zastropování cen elektrické energie pro domácnosti a firmy. Ten bude stát státní rozpočet mezi 200–242 miliardami korun a peníze potečou soukromým výrobcům a distributorům. Místo tzv. věcného usměrnění cen, tedy cenové regulace, kterou vládě umožňuje platná legislativa, se pravicová vláda rozhodla jít osvědčenou cestou a věnovat veřejné prostředky soukromému kapitálu. To samozřejmě vyvolalo zděšení z toho, jak roste státní dluh. Nechme stranou, že kapitalismus je na dluhu založený, a že je téměř nemožné v současné ekonomice nebýt zadlužen. Veřejné finance se slovy ministra Stanjury z ODS musí konsolidovat.
Dostáváme se tak k druhé osvědčené metodě vládnutí pravicových vlád, a tou je škrtání ve veřejné sféře. Požadavkům na platy už svůj prostředníček vláda ukázala, ale to by bylo jen málo ambiciózní. Stanjura má na svém ministerstvu stanoveny mnohem vyšší cíle. Stanovil si každý rok seškrtat výdaje za 70 miliard korun. Dozvědět, kde přesně chce takovouto částku vzít, je zatím nemožné. Máme se to dozvědět v květnu. To je dobře, protože květen i červen jsou na protesty a stávky více než vhodné měsíce. Stanjura se totiž nechal slyšet, že kromě škrtů připravuje i zvýšení spotřebních daní. „Tím, že jsme udělali opatření, jimiž jsme tuto (daňouvou – pozn. JM) zátěž snížili, je prostor pro to, že se některé sazby daní nepřímých nebo spotřebních zvýší,“ řekl Stanjura pro MfDnes. Nejen inflace, ale i vláda se chystá přispět k dalšímu zdražování potravin a služeb. Tím bude přenášet náklady inflace dále na středně a nízko příjmové, protože ti zkrátka ze svého příjmu více utratí za tyto položky více.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z TOP09 na svém resortu vytváří seznam nadstandardů, které by si měli lidé platit. Jakkoli potřebuje české zdravotnictví hlubokou reformu, tak její součástí nemůže být zvyšování spoluúčasti. Obzvlášť, když se propadají příjmy většině lidí. Jenže to politiky TOP09 nikdy netrápilo. Už z dob Nečasovy vlády víme, že TOP09 spolu s ODS jsou schopny prosazovat „nezbytné a nutné“ reformy stůj co stůj. Loňské snížení úhrad za státní pojištěnce, stejně jako zrušení superhrubé mzdy bez náhrady výpadku příjmů, vytváří krizi, která se využít pro prosazení vyšší spoluúčasti. Válek se bude do kamer divit, jak to má udělat, když v resortu nejsou peníze, a bude se nás snažit přesvědčit, že přeci jedná s těmi nejlepšími úmysly. Nejedná. Zavedení nadstandardů pomůže jen bohatším, ostatní péči zkomplikuje nebo rovnou odepře.
Bajonett auf!
Plány z ministerstva školství jdou stejným směrem. Místo plánovaného zvýšení všem pracovníkům ve školství chce teď vláda přidat pouze učitelům. Úplně mimo tedy zůstane 4827 vychovatelů, 22 375 asistentů pedagoga, 1564 speciálních pedagogů, 1029 psychologů a 1715 dalších pedagogických pracovníků. Stejně tak zůstanou bez zvýšení platů také nepedagogičtí pracovníci. Po odvolání Petra Gazdíka (STAN) kvůli jeho kamarádíčkování s korupčníkem Michalem Redlem je o novém ministru Vladimíru Balašovi slyšet jen občas – ale vždy to stojí za to. Například přehodnocení vládního prohlášení ve vztahu pedagogickým pracovníkům okomentoval lakonicky, že (poslanci, kteří snížení navrhli – poz. JM) „žijí v nějakém reálném světě a vyhodnotili to, že v současné době, kdy je opravdu těžko, se zavazovat nad rámec asi není tak úplně svědomité.“ (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-vlada-odvolava-svuj-slib-vsichni-pedagogove-se-navyseni-platu-nedockaji-226867). Školné, ačkoliv by se jistě vládní sestavě líbilo, zatím navrhla jen Národní ekonomická rada vlády (NERV) a v jednom obzvláště vykutáleném článku mladý novinář ze Seznam Zpráv Konstantin Sulimenko. Ten zašel ve své obhajobě školného tak daleko, že tvrdí, že zejména levice by ho měla podporovat. Sulimenko se ptá, proč by ze svých daní měli platit vysoké školství i lidé, jejichž šance na to se na školu dostat, jsou nižší, než těch z lépe situovaných rodin? Místo toho navrhuje odložené školné, které by se platilo, až když dosáhnete určitého příjmu. Zní to na první pohled lákavě, ale háček je v tom, že to úplně opomíjí jednat skutečnost, že daně a potažmo i funogvání vysokých škol budou stále platit všichni ze svých příjmů. Navíc, pokud se Sulimenko tak úzkostlivě bojí o sociální spravedlnost, existuje mnohem jednodušší nástroj, jak získat prostředky od bohatých a tím je progresivní zdanění, zdanění firem a majetku.
Nedávný protest studentů a pedagogů z humanitních a společenskovědních znovu poukázal na obrovské podfinancování této části univerzitního vzdělávacího systému. Resortní ministr Balaš prohlásil, že zatím vyčká. Jasno ovšem má premiér Fiala z ODS: „Nepomůže teď rozhodnutím vlády přidat nějakou částku. To nevyřeší vůbec nic,“ (https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-dal-uz-ani-korunu-vzkazala-vlada-akademikum-40427285) prohlásil z výjezdního zasedání vlády v Jeseníků.
Kde se naopak mohou těšit na více než dostatek financí je Ministerstvo obrany, potažmo Armáda ČR. Vláda totiž schválila návrh zákona, kterým by se už od roku 2024 měl zvýšit objem prostředků na 2 % HDP. Ministerstvo obrany tak získá oproti letošnímu roku o 21,5 miliardy více. Hlavním důvodem je samozřejmě válka na Ukrajině. Ministryně obrany Jana Černochová prohlásila, že „bezpečnost není zadarmo. Po letech, kdy byla obrana pro předchozí vlády na vedlejší koleji, válka na Ukrajině potvrdila, že je naprosto nezbytná urychlená modernizace armády a nelze ji odkládat.“ Armáda nové peníze podle všeho investuje do nákupu nových zbraní a vybavení. V plánu jsou obrněná vozidla pěchoty, 210 kusů za 52 miliard, nebo americké stíhačky F-35, 24 kusů za 100 miliard korun. Stejně tak byl zahájen proces výcviku na německých tancích Leopard, kterých by měla mít ČR na konci plánovaného období kolem 100. Vláda také schválila zákon, který by umožnil ministerstvu obrany vstup do databází a registrů, z kterých by mohla čerpat informace o občanech ještě předtím, než je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav. Jde o usnadnění mobilizace branců.
Zvyšování zbrojních výdajů je jeden z nejnebezpečnějších rysů současné doby. Na rozdíl od snahy tvrdit, že se jedná o naši bezpečnost, jed ve skutečnosti o snahu posílit zbrojařské firmy, miliatirozvat společnosti (proto ten zákon o shromažďování informací) a odvracet pozornost od sociálního konfliktu. Jako v První světové válce, jako v nespočtu konfliktů po ní, je opět karta cizí nepřítele hrána proto, abychom zapomněli, že hlavní nepřítel je doma. Navíc, pokud bychom se opravdu chtěli bavit o bezpečnosti, jsou hlavním zdrojem nebezpečí do budoucna klimatické změny. Nedostatek pitné vody a úrodné půdy ohrožuje samotnou existenci lidstva. Proti tomu nám tanky, ani americké stíhačky nepomohou. Jenže uvažování v těchto horizontech je mimo jak ideologii současné vlády, tak mimo kapitalistickou logiku.
Víme, co je pravda
S válkou na Ukrajině souvisí také návrh na novelu trestního zákona. V něm by měla přibýt pasáž, která definuje trestnou činnost vědomého a záměrného šíření dezinformací s cílem významně poškodit demokratický charakter státu či jeho klíčových bezpečnostních zájmů. Co přesně to znamená zatím není jasné. Informace z neveřejného dokumentu ministerstva vnitra cituje Deník N, který zároveň dodává, že více bychom měli vědět v první třetině roku.
Co se ale ví je to, že kromě úpravy trestního zákona, by měla existovat pozice „gestora“ pro boj proti dezinformacím. Do této funkce se uvažovalo s dosavadním poradcem premiéra Fialy pro boj s dezinformacemi Michalem Klímou. Ten však nedávno rezignoval.
Budoucí gestor boje s dezinformacemi má určovat směr a cíle, jak proti fake news bojovat a v tom mu má na Úřadu vlády pomáhat podpůrný tým i rozsáhlejší pravomoci. Autoři vládního dokumentu dále navrhují věnovat 50 milionů korun neziskovým organizacím a 100 milionů korun médiím, které budou pomáhat s bojem proti dezinformacím. „Stát by v podpoře médií měl sehrát roli, protože kvalitní zpravodajská média jsou nejlepší prevencí proti dezinformacím. Lidé potřebují informace, které jsou profesionální a ověřené. Proto navrhuji podporu státu pro nezávislá profesionální zpravodajská média,“ vysvětluje pro Deník N záměr Klíma. Takové rozhodnutí je krátkozraké, protože důvěryhodnost to neposílí, naopak bude vždy panovat podezření, že analýzy, články a informace vznikají na státní objednávku. Pořád totiž přetrvává problém s tím, jak definovat dezinformaci. Ani represe proti webům není příliš účinná, protože se proti ní dá bránit tím, že stránky umístíte u poskytovatele třeba v USA, kam česká justice dosáhne jen velmi obtížně, jak ukázal letitý proses s neonacistickým web White Media. Jeho konce jsme se dočkali až po dlouhých letech. Navíc není problém vždy znovu a na nové doméně obnovit podobný obsah. A čím více se budou média hlavního proudu snažit zakrývat a ospravedlňovat současný stav věcí, tím více vytvářejí prostor pro tzv. alternativní weby nebo kanály. Není totiž bez zajímavosti, že nedávné „vrábelosvké demonstrace“ se obešly bez specifického webu a stačil jen kanál na platformě Telegram.
Měření sil
V únoru 2023 došlo ke dvěma klíčovým událostem. Zaprvé vyvrcholila krize v továrně Nexen Tire, kde se odbory dlouhodobě snažily o uzavření kolektivní smlouvy. To korejské vedení jejich podniku odmítalo několik let. Vedení tamní odborové organizace tak sáhlo k vyhlášení neomezené stávky. Stávková aktivita je obecně v České republice nízká, natož aby se jednalo o stávku neomezenou. Stačil týden a stávka spolu s podpůrnými protesty před jihokorejskou ambasádou a samotnou továrnou přimělo vedení společnosti k podpisu kolektivní smlouvy. Nejen že stávka proběhla, ale byla navíc úspěšná. To může být inspirací pro další odborové organizace. Pokud budou podobně jednotní a vytrvalí, mohou dosáhnout vítězství i přes všudepřítomní řeči o těžké době, ve které by se měli všichni uskrovnit.
Prakticky ve stejnou dobu začaly protesty kurýrů platformové společnosti Wolt. Ti se začali bouřit poté, co jim platforma jednostranně změnila vzorec, který vypočítává výši odměny za doručenou zakázku. Kurýři zorganizovali dvě demonstrace spolu s pochody k centrále firmy Wolt. Jejich protest měl velice silné mediální pokrytí, protože právě platformy jsou považovány za budoucnost zaměstnávání. Jak problematické to může být ukazuje právě případ kurýrů s modrým logem. Pracovní dobu si sice určují sami, ale jinak o své práci nerozhodují vůbec: ani co povezou, ani kam, a v konečném důsledku ani za kolik. Výši jejich odměny jim ukáže aplikace – ber nebo nech být. Kromě výrazné přítomnosti v médiích ale vzešlo z jejich protestu ještě něco jiného. Organizátoři demonstrací se rozhodli, že je potřeba se organizovat a v prosazování svých požadavků využít organizaci, která se nabízí všem pracujících – odbory. Nepůjde ale jen o pracující ve Woltu. Vznikne rovnou všeobecná Odborová organizace pracovníků platforem (OOPP). Její existence by mohla znamenat obrovský posun v tom, jaké podmínky budou mít ti, kteří budou využívat platformy jakožto zdroj obživy.
Ačkoli to tak na začátku roku nevypadalo, je dnes jasné, letos se pokusí vláda prosadit co nejvíce ze svých programových cílů, tedy další oslabování sociálního státu a jeho privatizaci. Tato ofenziva shora se dosud setkala alespoň z částečnou odpovědí zdola. Bohužel souběžně s tím se vedou další politické bitvy, které mohou odpor proti reformám oslabit. Jedním z nich je snaha ANO a SPD prezentovat se jako jediní zástupci lidu. ANO nově přejímá konzervativní rétoriku a SPD pokračuje se svém falešném mírotvorství, které není nic jiného než převlečený nacionalismus. Jen další protest a budování hnutí zdola proti sociálním reformám může dát levici nový impuls k obnově. To bude skutečné měření sil.