Piráti dopluli
Odchod Pirátů z vlády poté, co premiér Fiala (ODS) oznámil odvolání jejich předsedy Ivana Bartoše, je logickým vyústěním jak tlaku pravice, tak neúspěchu a nahromaděné frustrace v Pirátské straně. Jejich problém se ale bez hlubšího ideového ukotvení nevyřeší.
Pokud je v očích veřejnosti něco pro Piráty typické, tak je to představa, že je to strana IT odborníků, možná trochu anarchistů či geeků, pro které je, jak praví jejich starý slogan, internet jejich mořem. Je proto jasné, že selhání v přípravě a realizaci digitalizace stavebního řízení bolí násobně více než téměř neexistující digitalizace v oblasti zdravotnictví, práce a sociálních věcí, školství – zkrátka téměř všude. Stejně tak je jasné, že Piráti mají pravdu, když říkají, že projekt digitalizace stavebního řízení čelil obrovském protitlaku ze strany unie ICT. Tu vede člen ODS Zdeněk Zajíček, který se dlouho pohybuje v prostředí byznysu a politiky. A právě některé firmy si dělaly na obrovskou zakázku zálusk. Původní rozpočet 1,2 miliardy korun stáhl Bartoš v první fázi na cca 400 milionů.
Omámení
Po neúspěchu v evropských volbách a po politickém vymazání Pirátů v krajských volbách a následné rezignaci jejich vedení se stal Ivan Bartoš snadnou obětí. Premiér Fiala už dlouho slýchával od svých členů v ODS, že ty „levičácké“ neschopy má ze vlády vyhodit. Nyní se nabídla příležitost. Navíc tak udělal zdánlivě nikoli na základě ideologického sporu, který byl v pozadí, ale na základě pro Fialu očividné, ale také pokrytecky dlouhodobě přehlížené neschopnosti – tedy schopnosti bránit v odsávání veřejných peněz. Fiala si zřejmě spočítal, že krize Pirátů a oslabení Bartoše mu dovolí provést rekonstrukci vlády. Ministr Lipavský už oznámil, že spolu s rezignací na pozici ministra podá i rezignaci na členství v Pirátské straně, v době psaní tohoto článku si však potřásal rukou s premiérem Fialou nad pokračováním ve vládním angažmá.
V každém případě se jen těžko člověk může ubránit pocitu, že Piráti ve vládě podlehli ideologickému vyprávění o slušnosti a věcnosti v politice, které Fiala tak často opakuje, a pocitu vlastní důležitosti a nenahraditelnosti. Ivan Bartoš a s ním všichni poslanci a ministři hájili vždy vládní politiku, aniž by jen náznakem zakolísali. V konzervativní koalici se rozpustilo a zmizelo jak jejich rebelantství, tak jejich ambice přinášet nová a neotřelá řešení. Marně část pirátské strany varovala, že jejich pozice se čtyřmi poslanci, na kterých navíc vládní kolice není závislá, je obrovsky nevýhodná a budou ve vládě vždy jen z milosti. Okouzlení vládními funkcemi ale bylo silnější. Sebe i své stoupence klamali tvrzením, že přeci brání daleko horším věcem. Ale pokud bylo ambicí napravovat a zlepšovat fungování pravicových stran, mohli do nich vstoupit rovnou a tam prosazovat transparentnost a boj proti korupci. Na to opravdu není zapotřebí nová strana.
Pokrytectví, nebo naivita
„Kmotři zůstanou kmotry, i když je natřete na fialovo,“ pronesla na tiskové konferenci Pirátů k jejich „vyhazovu z vlády“ poslankyně Klára Kocmanová. Obecně je to správný popis situace, ale proč s těmito kmotry Piráti tři roky vládli? Řeči o podrazáctví, vládě oligarchů a jejich medií se jak Bartošovi, tak Jakubu Michálkovi věří jen těžko. Účast ve vládě navzdory tristnímu volebnímu výsledku ukazovala, jak málo se poučili jen o dekádu a kousek starším příkladem Strany zelených. Ve splývání s konzervativní vládou zašli tak daleko, jak jen mohli. Sám Ivan Bartoš neváhal veřejně potopit svou stranickou kolegyni Janu Michailidu za účast na Dnech antikapitalismu. „Janka Michailidu je bezesporu odbornice (…) To nic nemění na tom, že její soukromé aktivity a řada veřejných vyjádření (…) vnímám z pozice předsedy jako zcela nevhodné. Hrůzy komunistické diktatury dvacátého století v řadě zemí světa včetně České republiky nelze relativizovat, nebo dokonce adorovat. Nechci Jance Michailidu nic podsouvat, ale měla by se (…) zamyslet a přehodnotit své fungování ve veřejném prostoru. Komunismus i fašismus jsou stejně zhoubné ideologie,“ uvedl na Twitteru Bartoš, když Michailidu zveřejnila fotku z výše uvedené akce, kde byla v roli posluchačky. Za podobné útoky by se nemusel stydět jakýkoli kovaný pravičák. Příznačnější pro Bartošův posun doprava je to v tom, že členy Socialistické Solidarity, organizace, která Dny antikapitalismu organizovala, zná osobně a tudíž musí dobře vědět, že jako organizace stojíme v naprosté opozici vůči minulému režimu.
Jaký nastavit kurz?
Co budou nyní Piráti dělat? Budou se snažit prezentovat jako politici, kteří byli pro svou zásadovost vyhozeni z vlády. Možná se pokusí být hlasitou opozicí a využijí k tomu znalosti z vládního angažmá a do medií začnou unikat zprávy o tom, kde a komu vládní strany přihrály zakázku, co kde nefunguje, jak má atd. Možná se to Pirátům podaří a dokáží se udržet v poslanecké sněmovně i po příštích volbách. Jenže co to bude za stranu? Ačkoli nevyhraněnost mohla na začátku Pirátům pomáhat, dnes je to jejich největší slabina. Proto může Jan Lipavský požadovat vyhození „komoušů a ultralevičáků“, jejich bývalý mediální poradce Jakub Horák mluvit o jejich nákaze „woke“ ideologií a zároveň mohou mít mezi sebou výše zmíněnou Janu Michailidu či bývalou ředitelku A2 Martu Martinovou. Piráti si kromě nového vedení musí vydiskutovat i velkou část své politické ideologie. S vágním liberalismem a středovostí se totiž v českém silně doprava vychýleném prostředí plout nedá. Pokud půjde o návrat ke kořenům, k odporu proti nadnárodním technologickým gigantům a jejich špehování, k tématu regulace a dohledu nad užíváním umělé inteligence a posilování přímé demokracie, mohli by se stát součástí širší levicové a progresivní aliance, které by se postavila nárůstu konzervativní a neofašistické pravice. Pokud zůstanou u moralizování a řečí o korupci, půjde jejich bárka ke dnu a zbylí trosečníci se budou muset nalodit jinde.
