Syrský socialista Ghaját Naísí řekl Arthuru Townendovi, že pád Bašára Asada otevřel možnosti pro návrat boje zdola.
Po desetiletích krvavé a represivní diktatury v Sýrii padl Asadův režim. Bašár Asad, který zemi řídil od smrti svého otce v roce 2000, v neděli ráno uprchl z hlavního města Damašku.
Haját Tahrír aš-Šám (HTS), ozbrojená islamistická skupina, zahájila před deseti dny bleskovou ofenzivu proti Asadovu režimu. Po útoku na severně ležící město Aleppo postupovala HTS na jih směrem k Damašku.
Znovu se tak rozhořela dlouhotrvající občanská válka, v níž Asad v roce 2011 utopil v krvi lidovou revoluci a v zemi zasáhly vzájemně soupeřící imperiální mocnosti.
Syrský socialista Ghaját Naísí řekl v rozhovoru pro Socialist Worker, že Asadův pád „je velkým okamžikem v dějinách Sýrie.“ „Je zde mnoho příležitostí a mnoho nebezpečí,“ vysvětluje. „Byla to velká radost vidět tuto událost po tak dlouhé době a po všech těch bojích.“
„Je to radost, protože Asadův režim, ta autoritářská, krvavá diktatura, přestal existovat. Ale vedle této radosti máme i určité obavy, protože ten hybatel změny není takový, jakého bychom si přáli, aby byl. Je tu tolik obav kvůli HTS a tomu, co jsou zač.“
„Hybatel změny“ – skupina HTS vedená Abú Muhammadem al-Džawláním – svrhla Asada za podpory Turecka. Ten tak nepadl díky masové, lidové mobilizaci. Turecký režim Recepa Erdogana podporoval ofenzivu HTS, aby oslabil Asadův režim a získal větší regionální vliv. Důvodem byly jednak ekonomické zájmy, ale také to, aby Erdogan mohl dále útočit na Kurdy v Sýrii a Turecku, kteří se dožadují svých práv.
HTS však dokázala svrhnout Asadův režim šokující silou, čímž odhalila prázdnotu Asadovy vlády. Ghaját řekl, že je nezbytné pochopit souvislosti – a proč Asadův režim padl tak rychle.
Řekl: „Za prvé, všichni v Sýrii jsou po letech občanské války velmi unaveni, včetně režimu. Situace se velmi zhoršila – ekonomika je rok od roku horší a režim nedokáže lidem nabídnout ani minimum na uspokojení jejich potřeb. Asad tak v Sýrii neměl žádnou skutečnou sociální základnu.“
„Za druhé, hlavní mocnosti podporující Asada – Rusko a Írán – jsou oslabeny.“ Vysvětlil, že „protože je Rusko zaměstnáno na Ukrajině, nemůže Asadovi pomáhat, jak to dělalo“ v roce 2015, kdy zasáhlo na záchranu režimu.
„Írán si také nevede tak dobře,“ dodal. „Válka v Gaze a Libanonu obrovsky oslabila íránský vliv v regionu. Takže dnes vidíme, jak regionální mocnosti nechávají Asadův režim padnout, protože mu nemohou pomoci.“
V občanské válce v Sýrii zasahovaly soupeřící imperialistické a regionální mocnosti, včetně Spojených států, Ruska, Íránu a Turecka.
Ghaját, který již dříve popsal Sýrii jako tavicí kotel imperialistického soupeření, tvrdí, že napětí mezi jednotlivými mocnostmi se bude zvyšovat. „Pád režimu má spoustu důsledků na geopolitické úrovni,“ vysvětlil.
„Izrael, Turecko, Spojené státy a Rusko budou chtít přechodný program, který bude zahrnovat i je. To lid Sýrie nepotřebuje a mnozí se postaví proti tomu, co HTS udělá, a proti dohodám, které uzavře.“
Někteří tvrdí, že HTS pokračuje v odkazu syrské revoluce z roku 2011. Hněv kvůli létům chudoby a diktatury vyústil v masové protesty a v březnu 2011 obrovské množství lidí bojovalo proti státní represi.
V reakci na to však Asad zahájil brutální sektářskou občanskou válku ve snaze utopit revoluci v krvi. Jeho válka měla znemožnit masový boj. Soupeřící imperiální mocnosti ji využily jako záminku k intervenci.
Ghaját říká, že HTS nepokračuje v lidové revoluci. „HTS nemá v Sýrii sociální základnu,“ vysvětlil. „Rekrutuje se z těch nejzoufalejších lidí, ale není to lidová organizace.“
Svržení Asada znamená, že pro obyčejné Syřany existuje možnost organizovat boje zdola. „Jsme proti HTS, ale i tak to otevírá dveře sociálnímu a politickému boji – a to je nejdůležitější aspekt,“ řekl.
„HTS nejsou jedinými pány osudu dnešní Sýrie. Lidé se mohou aktivizovat již nyní. Pád Asadova režimu otevřel syrskému lidu perspektivu k dalším bojům, ve kterých může odmítnout opakování autoritářského režimu.“
Právě možnost takových bojů zdola „za demokratické cíle a dosažení politických a sociálních potřeb lidu“ jsou nadějí pro Sýrii.
Z anglického originálu přeložil Jan Májíček
