- Krajní pravice celosvětově stále posiluje. Javier Milei, nový „libertariánský“ prezident Argentiny, nejenže prosazuje tvrdou neoliberální ekonomiku, ale je také apologetem vražedné vojenské diktatury, která byla u moci v letech 1976-1983. Další krajně pravicový vůdce, Naréndra Módí, se uchází o znovuzvolení v Indii. Giorgia Meloniová, italská fašistická premiérka, se snaží změnit ústavu a centralizovat moc ve svých rukou. Geertu Wildersovi sice bylo zabráněno stát se nizozemským premiérem, ale jeho Strana pro svobodu (PVV) se v loňských listopadových parlamentních volbách umístila na prvním místě se ziskem téměř 24 % hlasů. Velké fašistické strany v Německu a Francii – Alternativa pro Německo (AfD) a Národní sjednocení (RN) – doufají, že ve volbách do Evropského parlamentu získají srovnatelně silné výsledky a navážou na své úspěchy z minulých celostátních a místních voleb.
- V rámci mainstreamových pravicových stran se stále častěji prosazují lidé jako britská konzervativní demokratka Suella Bravermanová nebo Friedrich Merz z německé CDU, kteří se ohánějí krajně pravicovou rétorikou. V Evropě se středopravicové strany mohou stále více spoléhat na krajně pravicové hlasy v parlamentu. Mezitím v prezidentských volbách v USA Donald Trump díky velmi silné republikánské lidové základně vede ve většině průzkumů veřejného mínění před Joem Bidenem.
- Rozmach krajní pravice je přímým důsledkem selhání hlavních neoliberálních stran pravého a levého středu. Ty reagovaly na globální finanční krizi v letech 2007-9 tím, že nutily obyčejné pracující lidi platit prostřednictvím úsporných opatření. Například v Řecku je HDP na obyvatele ve výši 22 314 USD v roce 2023 stále hluboko pod svým maximem 31 902 USD v roce 2008. Mzdy byly dále zasaženy nárůstem inflace způsobeným pandemií a válkou na Ukrajině. To krajní pravici usnadnilo demagogické odsuzování „elit“ nebo „kasty“. Pomáhá jim také skutečnost, že jsou ostudně často jedinými stranami, které kritizují zástupnou válku NATO proti Rusku na Ukrajině.
- Krajní pravice se snaží přesunout oprávněný lidový hněv plynoucí se zhoršení života pracujících od vypuknutí světové finanční krize, na migranty a uprchlíky, přestože právě oni patří k největším obětem mnohorozměrné krize, v níž se nyní systém ocitl. Odhaduje se například, že imperialistické války vedené Spojenými státy a jejich spojenci za účelem udržení jejich nadvlády na Velkém Blízkém východě vyhnaly z domovů nejméně 38 milionů lidí. Genocidní izraelská vláda Benjamina Netanjahua se snaží vyhnat Palestince z Gazy. Pokud se vysídlenci chtějí uchýlit do Evropy, jsou vytlačováni zpět a obtěžováni. Při ztroskotání lodi ve Středozemním moři poblíž Řecka se utopilo 600 uprchlíků, když se jejich loď převrátila při zatlačování řeckou pobřežní stráží.
- Krajní pravici velmi posílil způsob, jakým se ji hlavní vládní strany snažily uchlácholit zpřísněním kontroly migrace a útokem na občanské svobody prostřednictvím zvýšené represe. Selhávající vláda toryů Rishiho Sunaka v Británii se zoufale snaží „zastavit lodě“ překračující kanál La Manche, zatímco Evropský parlament odhlasovává nové protiimigrační zákony, čímž činí politiku „pevnosti Evropy“ ještě tvrdší. Islamofobie vznikla jako způsob ospravedlnění intervencí západního imperialismu na Blízkém východě, ale byla rozvinuta „zdola“ krajní pravicí. Jejich zlovolný protimuslimský rasismus byl vládními stranami přenesen do hlavního proudu. Islamofobie krajní pravice ji vede k silné podpoře Izraele, přičemž současně hraje na antisemitská témata. Vlády je posilují tím, že kritiky Izraele označují za antisemity a zaměřují se zejména na muslimy a antisionistické Židy, kteří vedou kampaně proti genocidě.
- Proti krajní pravici a širší rasistické ofenzívě je třeba bojovat neúprosně a v co největším měřítku. Vzhledem k tomu, že k jejich největším úspěchům došlo ve volbách, je třeba se jim postavit i tam. To však neznamená podporovat středolevé strany, které současně prosazují neoliberální politiku a ustupují krajní pravici, a jejich demagogické využívání rasismu namířeného proti migrantům, místo toho, aby tuto politiku zpochybnily. V nadcházejících volbách, například do Evropského parlamentu, vyzýváme k hlasování pro kandidátní listiny nebo kandidáty, kteří se staví proti úsporným opatřením, rasismu a válce a budují solidaritu s palestinským lidem.
- Mnohem důležitější než tato volební aréna je však boj na ulicích a pracovištích. Pracujeme na mobilizaci masového odporu proti organizovaným fašistům a snažíme se spojit s našimi kolegy odboráři, s levicovými politickými organizacemi a s komunitními organizacemi, abychom zablokovali fašistické útoky a pochody. Usilujeme o vytvoření co nejširších masových hnutí, která by sjednocovala všechny, kdo se staví proti rasismu a podporují solidaritu s migranty a uprchlíky.
- Kořeny rasismu a fašismu leží hluboko v kapitalistickém systému, jehož krize podporuje vzestup krajní pravice. Jako tendence usilujeme o mezinárodní socialistickou revoluci, která je nutná k tomu, aby se svět zbavil kapitalismu a všeho zla, které přináší, a aby bylo dosaženo spravedlnosti pro všechny na základě skutečné demokracie zdola. Hnutí palestinské solidarity – reprezentované inspirativními studentskými protesty ve Spojených státech – ukazuje cestu k takové antiimperialistické a antirasistické levici, kterou potřebujeme vybudovat.
Koordinace Mezinárodní socialistické tendence 2. května 2024
