V sobotu, 11. října, uspořádal spolek Sdružení Přátelé Palestiny protest proti genocidě v Gaze, kterou již dva roky bez ustání páchá Izrael.
Protest začal několika proslovy. Mezi řečníky se objevila i Šárka Přikrylová, známá především svou účastí v Global Sumud Flotile, což byla mezinárodní občanská iniciativa, jejíž cílem bylo dopravit zoufale potřebnou humanitární pomoc přímo do Gazy. Tuto flotilu však nezákonně zastavily izraelské námořní síly v mezinárodních vodách a aktivisty unesly do Izraele, kde je vyslýchaly, ponižovaly a omezovaly na svobodě. Naštěstí Šárka již byla propuštěna a vrátila se do Prahy, kde mohla sdílet své zkušenosti s aktivismem a bojem proti genocidě.
Po úvodních proslovech se více jak 700 účastníků vydalo na pochod Prahou. Po celou dobu zněla propalestinská hesla jako „Od řeky k moři, Palestina musí být svobodná!“, „Free, free Palestine!“, „Free Gaza!“, „Konec zbraní z našich daní!“ Zazněla také hesla označující Českou republiku a Evropskou unii za spoluúčastníky na genocidě. Izrael byl označován za teroristický stát.
Pochod procházel turisticky frekventovanými místy jako Prašná brána, Celetná, Staroměstské náměstí či Kaprova ulice. Celý protest byl doprovázen policií a kromě několika vulgárních gest ze strany kolemjdoucích se obešel bez konfrontací.
Před Rudolfinem, na Náměstí Jana Palacha, zazněly další projevy. Jedním z řečníků byl i hudebník židovský aktivista Elik Harpaz, který se narodil v židovské vesnici, která vznikla nezákonně na území okupované Palestiny. Mluvilo se o příměří a klidu zbraní, na který konečně po dvou letech Izrael přistoupil. Ačkoliv je to dobrá zpráva, je to pouze první krok dlouhé cesty, která směřuje k nápravě zločinů a zvěrstev spáchaných Izraelem. I přes to, že se vojáci okupační izraelské armády stahují z Gazy, Palestinci stále nejsou svobodní. Stále jsou uzavřeni na 365 kilometrech čtverečních, kde zbyla jen spoušť, zmar a zkáza. Stále trpí hlady, nedostatkem pitné vody, většina domů a budov je zcela zničena.
Elik Harpaz nakonec zahrál na housle a zazpíval píseň v hebrejštině o svobodné Palestině a míru. Doufejme, že jeho píseň se jednou stane skutečností.
Dalším významným řečníkem byl Omar, palestinský aktivista žijící v pražské diaspoře. Ten měl proslov o nedávno uzavřeném příměří a dalších krocích, které je nutné podniknout, aby se Palestina mohla stát svobodným, prosperujícím a hlavně demokratickým státem, který by umožnil Palestincům konečně využít jejich práva na sebeurčení.
Nechyběla ani kritika našeho ministra zahraničí pana Lipavského, který zcela selhal ve svém funkci a nebyl schopen pomoci Šárce Přikrylové, unesené cizím státem. Namísto toho, aby se zastal české občansky a odsoudil nehorázné porušení mezinárodního práva, jakým únos v mezinárodních vodách je, vydal prohlášení o tom, jak mu paní Přikrylová přidělává práci. Mluvilo se též o názorech pana Lipavského na Palestinu před tím, než se stal ministrem. Zdá se, že s nabytím této funkce nabyl i nového přesvědčení – a to takového, které se více hodí pro udržení této privilegované pozice.
Pochod dále pokračoval na Můstek, kde zazněly další projevy solidarity s Gazou.
Česká solidarita v mezinárodním kontextu
Ačkoliv nemají v České republice akce tohoto typu takové ohlasy jako v Německu, Francii či Spojeném království, kde za svobodnou Palestinu demonstrují statisíce lidí, protesty jako ten včerejší jsou neméně důležité. Právě ony, pomalu, ale jistě, mění v Česku mediální a společenský pohled na dění v Gaze. Vyhlášení příměří vyvolalo vlnu protestů a demonstrací po celém světě, které upozorňují na to, že klid zbraní je pouze prvním krokem k nápravě dvouletých zvěrstev.
Je naší elementární morální povinností se proti zločinům páchaným izraelskou vládou vyhranit, odsoudit je a bojovat proti nim. Musíme říci „ne naším jménem“, když vláda ČR podporuje genocidu, dodává zbraně Izraeli a stojí pevně a bezvýhradně za masovým vraždění Palestinců.
Cesta k osvobození Palestiny je dlouhá a vyžaduje trvalé úsilí. Bojkoty, manifestace, tlak na politiky i přímá akce jako Global Sumud Flotila jsou nástroje, které máme k dispozici. Příměří nás nesmí uspat – nyní je čas na rekonstrukci, humanitární pomoc a především na spravedlnost pro oběti genocidy. Jedině tak se můžeme přiblížit k míru, o kterém zpíval Elik Harpaz na Palachově náměstí.