Více jak 300 lidí se dnes v Praze sešlo na demonstraci u příležitosti Mezinárodního dne žen. Akci organizovala řada organizací, jako jsou Pangea Prague, Ara Art, Sdruženy, Asamblea Abierta, Kolektivole a Socialistická Solidarita. Akce začala na Malostranském náměstí, kde proběhly první projevy, ve kterých řečnice poukazovaly na přetrvávající nerovnosti, nástup krajní pravice, nebo to, jak je feminismus používán pro imperiální výpady USA a Evropy.
Pochod poté prošel přes Karlův most na Staroměstské náměstí. Jeho účastníci byli velmi různorodí a přehlédnout se nedal ani početný palestinský kontingent. Ten vzbuzoval u některých turistů pohoršení, ale účastníci jim s úsměvem odpovídali.
Za hlasitého skandování pak dorazil pochod na Staroměstské náměstí, kde začala druhá část programu s projevy a vystoupeními. Kromě jiných zde vystoupila i spolupředsedkyně Levice a členka Socialistické Solidarity Markéta Juřicová, ukrajinské umělecké duo, nebo Pražský revoluční sbor.
Projev Markéty Juřicové:
I přesto, že se blíží jaro, u nás i v zahraničí přituhuje. Po volbách v USA i v Německu máme spojení kapitálu s krajní pravicí před očima jasněji než kdy dříve. Donald Trump, Elon Musk, nebo strany jako je AfD, zkrátka ti, co se snaží tvářit jako zachránci pracujících, teď celému světu ukazují svou pravou tvář. Namísto zvyšování mezd nebo posilování odborů vidíme jen hajlování, deportace, propouštění a snahy o postihování studentů, kteří protestují proti genocidě v Gaze.
Krajní pravice posiluje i u nás, ať už mluvíme o tradiční SPD nebo Motoristech, jsou to lidé, kteří se jako ochránci pracujících jen tváří, ve skutečnosti však sami vlastní firmy a kapitál, sami jsou vykořisťovatelé, a jde jim jen a jen o posilování vlastní moci. Spolu s tím posilují také konzervativní a protipotratová hnutí (jako je Hnutí pro život), která posouvají veřejné mínění v oblasti ženských práv o několik století nazpátek. Slýcháme názory, že interrupce je vražda, že ženy nemají mít právo rozhodovat o vlastním těle, že se máme vrátit zpátky do kuchyně, plodit hromady dětí, zkrátka „držet hubu a krok“. Slýcháme, že trans ženy nejsou ženy a že je třeba před nimi chránit naše děti a krajně pravicoví politici si zase rádi berou do úst ženská práva na blízkém východě.
Nejsou to ale ani trans lidé ani migranti a migrantky, kdo nás ohrožuje. Tytéž hnutí a strany, které by údajně ve jménu ochrany žen a dětí nejraději zavřely hranice nebo upíraly trans lidem právo svobodně projevovat svou identitu, nejhlasitěji vystupují proti přijetí istanbulské úmluvy, proti redefinici znásilnění, proti sexuální výchově ve školách nebo proti interrupcím. Jsou to titíž lidé, kterým vyhovuje nejvíce, když se pracující nenávidí mezi sebou a nemohou se tak společně organizovat. Obrovská část krajní pravice navíc i přes svá prohlášení o míru prosazuje imperialistickou politiku, jako to vidíme například v USA, v důsledku které, opět, umírají v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu, v Sýrii, a tak dále, tisíce žen a dětí.
Zároveň se nám tady rozmohl takový nešvar. Někteří tvrdí, že by se současné levicové hnutí nemělo soustředit na „kulturní témata“, ať už to znamená cokoliv, a na místo toho se musíme soustředit jen na témata ekonomická, jako jsou mzdy nebo bydlení. I když jsou tyto otázky bezesporu důležité obzvlášť v dnešní době, kdy se životní úroveň všech pracujících dramaticky zhoršuje, nemůžeme ignorovat fakt, že například útlak žen nebo migrantů existuje nejen v ekonomické podobě, ale že naše práva jsou systematicky pošlapávána, a že i v důsledku zákazu interrupcí, rasismu, homofobie nebo nesmyslné migrační politiky doslova umírají lidé. Takže já se ptám: Chcete nám snad říct, že naše životy jsou méně důležité, že naše práva jsou méně důležitá, že náš hlas je méně důležitý?
Pojďme si ujasnit jednu věc. Třídní boj se neobejde bez feminismu a feminismus se neobejde bez třídního boje. Mezi námi pracujícími, studenty a důchodci nejsou jen bílí čeští muži. Jsme tady i my ženy, migranti a migrantky, queer lidé, všichni, které se vládnoucí kapitalistická třída snaží oddělit od zbytku společnosti. My toto nesmíme nikdy přijmout, nesmíme se nechat rozdělit a nesmíme nikoho nechat pozadu a otočit se k němu zády. I proto bych vás ráda pozvala na demonstraci proti krajní pravici, kterou pořádá iniciativa Společně proti rasismu a fašismu v sobotu 22. 3. na náměstí Jana Palacha. Protože boj proti kapitalismu není jen o mzdách, je to také boj proti pošlapávání práv každé a každého z nás.
