8. května oslaví 95 let významný americký ekolog, lektor, buddhista, básník, esejista a jeden z představitelů „bítníků“ Gary Snyder.
Narodil se 8. května 1930 v San Franciscu. V mládí studoval antropologii a mytologii na portlandské Reed College. Pozdější studium japonštiny, čínštiny a zenu jej přivedlo do Japonska, kde strávil (s krátkými přestávkami) více než deset let v buddhistických klášterech Šokoku-ji a Daitoku-ji. Nezajímal se však jen o buddhismus, nýbrž i o šamanismus a přírodní kultury, což obohatilo jeho anarchistické odmítání centralistických způsobů vlády a dovedlo jej k vytvoření originální teorie života v soběstačném společenství. Sám si takový život vyzkoušel v 70. letech v komuně na japonském ostrově Suwa-no-se a později i v kalifornském společenství San Juan Ridge v pohoří Sierra Nevada.
V 50. letech se přidal k nastupující Beat generation a pomáhal formovat její vztah k ekologii, jeho díla jsou ovlivněna buddhismem, přírodními naukami a domorodými americkými kulturami. Jack Kerouac popsal zážitky s ním v knize Dharmoví tuláci, v níž je Gary Snyderem inspirována postava Japhyho Rydera.
Později pokračoval v sebevzdělávání, zajímala jej především geomorfologie a lesnictví a těmito oblastmi je do značné míry ovlivněna i jeho básnická a esejistická tvorba, v níž kritizuje destruktivní přístup k přírodě a nabízí východisko spočívající v návratu k původním principům a beztřídní společnosti. Jeho poezie často vychází z indiánských mýtů a přírody, jeho eseje se pohybují od anarchistických textů až po opěvování krás divočiny.
V roce 1985 se stal profesorem na kalifornské univerzitě v Davisu, kde ovlivnil nastupující generaci autorů, zabývajících se Dálným východem.
Za sbírku Želví ostrov obdržel v roce 1974 Pulitzerovu cenu, pozornost si podle mě ale zasluhují i další jeho díla, například básnické sbírky „Mýty a texty“ a „Tenhle okamžik“ nebo esejistické knihy „Místo v prostoru“ a „Praxe divočiny“.
