„Šest útoků OSU odraženo: Ministerstvo obrany o situaci v Kurské oblasti. Jednotky ruské armádní skupiny „Sever“ pokračovaly v potírání nepřítele, který se vklínil na území pohraničí Kurské oblasti. V průběhu útočných akcí byly poraženy jednotky deseti brigád OSU u Darina, Zeleného Šljachu, Nižního Klinu, Novoivanovky, Plechova a Sverdlikova v Sudžanském rajonu.“
Tuto zprávu zveřejnil 24. října 2024 v nejbližším možném překladu zpravodajský web Kurské oblasti „Drug dlya Druga Online“. Při následné dešifraci tato krátká zpráva z neznámého zdroje ukazuje jednu ze stránek ruského propagandistického zpravodajství o ukrajinské invazi do Kurské oblasti Ruska.
Malý velký nepřítel
Tato zpráva je napsána ve stylu Stalinova propagandistického pracoviště z druhé světové války, Sovinformbjuro – neomalená, přímá a agresivní. Přesto nese dvojznačné poselství. Ve třetím měsíci ukrajinské invaze na mezinárodně uznané ruské území z něj vyzařuje optimismus: vojáci odrazili řadu nepřátelských útoků.
Při absenci rozhodného vítězství nad útočícím nepřítelem se v něm píše, že Rusko „pokračuje v potírání nepřítele.“ Tento jazykový vzorec se lépe hodí ke zprávám o velkolepých ofenzívách sovětské armády v letech 1943-1944. Pak však v téže větě dochází k jazykovému obratu, který zlehčuje nepřítele, jenž byl jen o pár slov dříve rozdrcen. Čtenář se náhle dozvídá, že nepřítel se právě „vklínil“ do jakýchsi bezvýznamných „pohraničních“ částí Kurské oblasti.
Další věta znovu otáčí s tím, že porážku utrpěly jednotky deseti brigád, čímž zvětšuje ukrajinského nepřítele. Závěrečná věta činí sdělení poněkud směšným – „rozdrcení“ a „porážka“, která postihla tak hrozivého nepřítele, se udála kolem pouhých 6 vesnic jednoho z okresů Kurské oblasti.
V jedné krátké zprávě byly ukrajinské síly a rozsah událostí dvakrát bagatelizovány i zveličeny.
Další ruské médium – Komsomolskaja pravda – jedno z nejpopulárnějších v zemi, šlo ještě dál. Ve stejný den jako „Drug dlya Druga“ označilo ukrajinské vojáky za „teroristy“ a zveřejnilo ohromující seznam ukrajinských ztrát, způsobených v Kurské oblasti od začátku invaze – 25,9 tisíce mužů, 175 tanků, 92 bojových vozidel pěchoty, 103 obrněných vozidel, 989 obrněných bojových vozidel, 681 automobilů, 224 děl, 38 samohybných raketometů (z toho 9 HIMARS) a asi „6 dalších samohybných raketometů americké výroby“, 9 AA raketometů, 55 EW stanic, 11 protibaterijních radarů, 3 AA radary a 22 dalších vozidel.
Tato zjevně přehnaná čísla říkají, že za dva měsíce na malém bojišti Ukrajina ztratila 3,5 % svých potvrzených ztrát tanků, které utrpěla v celém konfliktu, a třetinu všech svých potvrzených ztrát obrněných bojových vozidel (IFV, APC, AFV). Uvedené ztráty HIMARS převyšují potvrzené ztráty (2 zničené, 2 poškozené) více než dvojnásobně.
V návaznosti na to, jak Umberto Eco pojímá fašistickou propagandu (nepřátelé jsou zároveň příliš silní i příliš slabí), se ruská média při bagatelizaci ukrajinských vojáků jako „teroristů“ při nedostatku výrazného pokroku na bojišti snaží přesvědčit veřejnost, že tito „teroristé“ jsou velmi silní a nebezpeční.
„Nenafukovat situaci“
Ruské úřady hodnotí bezprecedentní skutečnost, že ukrajinské síly od 6. srpna letošního roku obsadily a stále drží kus mezinárodně uznaného ruského území v Kurské oblasti, jak jinak než jako invazi. Od počátku ukrajinské ofenzívy se snaží snižovat závažnost událostí.
Jak informovalo ruské exilové médium Meduza, třetí den Kreml dokonce nařídil kontrolovaným médiím, aby „situaci nenafukovala.“ Propagandistická mašinérie dostala také pokyn, aby příliš nemluvila o Kurské jaderné elektrárně. A moc toho nenamluví. Důraz by se podle Meduzy měl klást na jednotu lidí a pomoc, kterou úřady, zejména Putin, obyvatelům Kurské oblasti poskytují.
Hlavní internetový zpravodajský portál RBK označil události za „útok na Kurskou oblast“ a obchodní deník Kommersant je rovněž označil za „útok“. Další obchodní deník – „Vedomosti“ je označil za „boje“.
Ruská státem kontrolovaná televize se řídila pokyny a události v Kurské oblasti také nenazvala „útokem“, ale ukázala mnoho zpráv o tom, jak ruští lidé pomáhají uprchlíkům evakuovat se z pohraničních okresů Kurské oblasti. Slovo „uprchlíci“ také nebylo použito. Evakuaci ruští představitelé a média nazývali „přesídlením“.
Přesto se ruským médiím nepodařilo snížit pozornost veřejnosti k ukrajinské invazi. Průzkum veřejného mínění provedený výzkumnou institucí Levada Center ukázal, že události v Kursku se pro Rusy staly v srpnu tím, co si nejvíce zapamatovali, na základě 40 % odpovědí na otevřenou otázku. Kurská invaze se držela na prvním místě v průzkumu, který Levada Center zopakovala v září, přičemž klesla na 12 %. Zprávy o invazi se mísily s obecným proudem zpráv o válce na Ukrajině, přičemž stále zůstávaly v popředí zájmu veřejnosti.
„Známé okolnosti“
Nejprve 7. srpna označil Vladimir Putin zprávy o invazi za „další masivní provokaci kyjevského režimu“. Během několika následujících dnů se zformoval vzorec reakce ruských úřadů na ukrajinskou ofenzívu. Začaly se chovat, jako by došlo k přírodní katastrofě.
Po několika dnech vyhlásily výjimečný stav v Brjanské, Kurské a Belgorodské oblasti. Teprve po týdnu vyhlásil ředitel FSB Alexandr Bortnikov v Kurské oblasti režim „protiteroristické operace“. Stejně tak se postupovalo při útoku na synagogy a kostely v Dagestánu letos v červnu.
Dvanáctého srpna, týden po zahájení ukrajinské ofenzívy, se Putin v televizi setkal s gubernátory Brjanské, Kurské a Belgorodské oblasti. Hodinová přehlídka kontroly nad situací však propadla. Kurský oblastní gubernátor Alexej Smirnov prozradil ohromující počet lidí, kteří mají být evakuováni z pohraničních okresů oblasti – 180 000 osob, a pak si více než hodinu stěžoval, že nemá ponětí, co se v jeho regionu děje. Putin byl s jeho zprávou viditelně nespokojen.
Nový ruský ministr obrany Andrej Bělousov uspořádal 20. srpna další televizní setkání se svými náměstky. Tam je jmenoval do funkcí v Koordinační radě pro otázky bezpečnosti pohraničních území, vytvořené o týden dříve. Svým zástupcem v tomto byrokratickém orgánu jmenoval generálplukovníka Unus-Beka Jevkurova, bývalého prezidenta severokavkazské Ingušské republiky. Tato zpráva však nepřinesla žádné vyjasnění. Jevkurov se stal třetí vojenskou osobou této hodnosti, která byla zodpovědná za odražení ukrajinského útoku.
Dne 2. září se Vladimir Putin na své cestě na návštěvu Mongolska setkal se studenty školy v Republice Tuva. Hovořil s nimi o ukrajinské invazi vzdálené téměř 5 tisíc kilometrů. Nazval ji „známými okolnostmi“. Ujistil děti, že ruská armáda udělá vše pro to, aby se život tamních dětí vrátil do normálu. Invazní ukrajinské síly označil za „bandity, kteří vlezli na území Ruské federace“.
Putin i jeho média se snaží ukrajinskou invazi zlehčovat, označují ji za nepřístojnost, o které se nesmí otevřeně mluvit na veřejnosti.
Žádná vlastenecká mobilizace
Putin ani nikdo z jeho podřízených nevyzval Rusy k „vlastenecké válce“ na „obranu vlasti“. Zvěsti o nové možné vlně mobilizace se nikdy nenaplnily.
Místo toho ruská armáda vyslala do Kurské oblasti brance, které podle zákona nebylo možné použít na frontě. Ruská opoziční média informovala, že branci byli vysláni z několika vzdálených regionů – Murmanska u Barentsova moře, Kaliningradu na Baltu a Irkutska na Sibiři. Podle zpráv ruských nezávislých médií byly jednotky, které nyní bojují proti Ukrajincům, převeleny také z různých částí fronty na Ukrajině. Objevily se také zprávy o použití speciálních protiteroristických jednotek FSB v Kurské oblasti.
„Reakce ruských úřadů na ukrajinskou ofenzívu je chaotická“ – řekl v srpnu Pavel Kudjukin, bývalý docent ruské Vysoké školy ekonomické žijící v Moskvě – „úřady nemají jasnou představu, co dělat. Informace, které lidé dostávají, jsou krajně rozporuplné. Ruská společnost však na invazi nereaguje ani žádnou vlasteneckou mobilizací. Protivládní nálady jsou také na hony vzdálené. Společnost je letargická.“ Někteří se však zorganizovali, aby uprchlíkům pomohli.
Lidé z neformálních opozičních organizací v čele s bývalými prezidentskými kandidáty Jekatěrinou Duncovovou a Borisem Naděždinem zorganizovali celonárodní sbírku a distribuci humanitární pomoci uprchlíkům.
Putin slíbil uprchlíkům finanční pomoc ve výši 25 tisíc rublů (asi 250 eur), ale ne každý ji mohl kvůli nechvalně známé ruské byrokracii dostat. Podle Smirnovovy zprávy Putinovi zůstalo na území okupovaném Ukrajinou asi 2000 civilistů z regionu, převážně seniorů, kteří byli považováni za nezvěstné.
K polovině října se počet pohřešovaných podle ruského Vyšetřovacího výboru snížil na 770 osob. Během ruské protiofenzívy se na územích vyskytlo 268 osob, které ruská armáda zajala zpět, a 101 osob nalezla policie v uprchlických táborech. Osud zbývajících se stal předmětem propagandistického snažení.
Tržně orientovaný patriotismus
Dne 14. října ruská „ombudsmanka“ Taťjana Moskalkovová v rozhovoru tvrdila, že ukrajinské síly převedly na Ukrajinu „více než tisíc“ obyvatel Kurské oblasti, a obvinila Ukrajinu z porušení Ženevské konvence.
Ruská média také neustále obviňují ukrajinské vojáky z páchání zvěrstev na okupovaných územích. V prvních dnech invaze Kremlem kontrolovaná média rozšířila nepotvrzenou zprávu o vraždě těhotné Niny Kuzněcovové nějakým neznámým ukrajinským vojákem. Další široce medializovaná zpráva se týkala mladé zdravotnice z Kurska Darji Konnové, která přežila útok dronu na její sanitku. Její řidič a další záchranář zemřeli. Dron ruská média identifikovala jako ukrajinský.
Nedávno agentura RIA Novosti, součást vládní propagandistické mašinérie Russia Today, rozšířila zfalšované video, o němž se tvrdilo, že je staženo z bojové kamery zabitého ukrajinského vojáka. Video ukazovalo údajnou vraždu neozbrojených civilistů.
Přesto nedošlo k žádné vlastenecké mobilizaci na obranu „matičky Rusi“ před útočícím nepřítelem. Nedávno opoziční emigrantské médium Verstka zveřejnilo reportáž z moskevské náborové stanice. Novináři hovořili s personálem stanice a některými dobrovolníky, kteří se přišli přihlásit. Personál uvedl, že dobrovolníci se začali hromadně objevovat (asi 500 denně) poté, co začala ukrajinská invaze.
Ale jen pár týdnů předtím moskevský starosta zvýšil regionální náborový bonus na tučnou prémii 1,9 milionu rublů (18 tisíc eur). Pokud voják vydrží rok, mohou výplaty dosáhnout 5,2 milionu rublů (asi 48 tisíc eur). Rovněž 31. července Putin zvýšil federální bonus na dvojnásobek – ze 195 tisíc rublů (1,85 tisíce eur) na 400 tisíc rublů (3,80 tisíce eur). Většina dobrovolníků pocházela z jiných částí země, kde jsou prémie několikanásobně nižší. Dobrovolníci novinářům sdělili řadu důvodů, které je motivovaly k tomu, aby šli bojovat na Ukrajinu. Snaha odrazit útočníky z Kurské oblasti byla některými z nich zmiňována, ale pouze v kombinaci s jinými důvody. Většina z nich – finanční.
Demobilizace prostřednictvím propagandy
Ruské úřady se prostřednictvím své propagandistické mašinérie snaží veřejnosti namluvit, že události v Kurské oblasti jsou bezvýznamné a že je mají pod kontrolou. Využívají média k demobilizaci mas a snaží se ve společnosti vyvolat pocit odloučení od války.
Obraz vytvářený kremelskými médii však není konzistentní. Nevytváří a ani nemůže vytvářet dojem naprosté kontroly nad tím, co se děje, protože aktéři jako gubernátor Smirnov ji nejsou schopni přesvědčivě demonstrovat. To zase dává důvod hodnotit reakci ruských úřadů jako chaotickou.
Zároveň zprávy z Kremlem kontrolovaných médií o údajných „zvěrstvech“ ukrajinských vojáků nezpůsobují nárůst počtu lidí, kteří se chtějí pomstít nepříteli tím, že se přihlásí do boje. Touha vstoupit do armády je motivována možností vydělat si značné peníze.
Z toho lze vyvodit následující závěr – Putinova propaganda není nástrojem ideologické indoktrinace. Právě naopak – jejím cílem je stimulovat pasivitu. Jediným podnětem k aktivitě jsou peníze.
V době psaní dokončování tohoto článku byla ukrajinská ofenziva už částečně potlačena a na straně Ruské federace nastoupily jednotky Severní Koreje.
Z anglického originálu Posle.media přeložil a upravil Jan Májíček
