- Vyjadřujeme solidaritu s masovými protesty, které v posledních dnech zachvátily Írán. Jde o nejnovější vlnu protestů, která začala Zeleným hnutím v letech 2009–2010 a nověji se rozšířila na demonstrace Ženy, život, svoboda v roce 2022. V současnosti se propojily ekonomická frustrace a politické odmítání islámského republikánského režimu. Tyto protesty jsou zcela oprávněné vzhledem k odepírání základních demokratických svobod a rostoucí materiální deprivaci, kterou trpí většina obyvatelstva. Požadujeme ukončení brutálního potlačování protestujících.
- Odmítáme pokušení nahlížet na toto hnutí pouze optikou geopolitiky. Íránský režim se prezentuje jako neochvějný odpůrce amerického imperialismu. Zároveň však, zatímco střílí tisíce demonstrantů, usiluje o jednání s Trumpovou administrativou. Vždy se snažil vybojovat prostor pro íránský kapitalismus na Blízkém východě i ve světě.
- Stejně tak však íránský lid nemůže vkládat žádnou důvěru v geopolitické protivníky islámského republikánského režimu. Vojenská intervence a tajné operace stejného amerického imperialismu, který právě brutálně porušil nezávislost venezuelského lidu, a genocidního izraelského státu nepřinesou íránskému lidu osvobození a demokracii. USA nesou velkou odpovědnost za ekonomické utrpení íránského lidu prostřednictvím stále přísnějších sankcí, které této zemi uvalily. Mělo by být varováním, že sionistická entita se snaží rehabilitovat dědice dynastie Pahlaví, která vládla Íránu tak brutálně, až byla smetena revolucí v letech 1978–1979. Trumpe a Netanjahu – ruce pryč od Íránu!
- Islámský republikánský režim se halí do pláště revoluce, ale ve skutečnosti ji zradil, když vyprázdnil demokratické formy, vrátil ženy do podřízené role a rozdrtil samoorganizaci dělníků, která byla klíčová pro svržení šáha. Protestní hnutí může postupovat vpřed, pokud se ujme skutečného programu revoluce – osvobození pracujících, žen a všech utlačovaných lidí v Íránu, a to jak od domácí diktatury, tak od USA a jejich sionistického hlídacího psa v zahraničí.
- Organizace pracující třídy se stále ještě nezotavily z toho, jak byly po revoluci potlačeny. V současném hnutí jsou však přítomny. Dokazuje to postoj teheránských autobusových řidičů a zpráva o vytvoření rad pracujících v průmyslovém městě Arak. To, zda se protesty rozvinou v široké hnutí za skutečnou demokracii, bude záviset na tom, zda dělníci začnou uplatňovat svou sílu prostřednictvím masových stávek. Tímto způsobem mohou znovu vybudovat své vlastní organizace a hrát v sociálním zápase stále významnější roli, jako tomu bylo v letech 1978–1979.
Koordinace Mezinárodní socialistické tendence 14. ledna 2026