Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga proměnila Prahu v neskutečně pokleslý politický cirkus. Papalášská vítací propaganda se střetla s pozérským „pravdoláskařstvím“ protibetských vlajkonošů, přičemž se jaksi zapomnělo na to hlavní – kritickou diskuzi o pravé tváři čínského režimu, českými antikomunisty stále označovaného za „komunistický“. Obě strany pseudokonfliktu dokázaly přesvědčit o lecčems, jen ne o dostatečné orientaci v tématu, v němž se tak vehementně angažují. Je tedy nutné uvést věci na pravou míru. Netřeba dlouze debatovat o tom, že způsob …