Assange, o kterém se nemluví

Assange, o kterém se nemluví

Nejradikálnější věc, kterou můžete udělat v době, kdy všichni lžou, je říct pravdu. Jedním z lidí, kteří se nebáli pravdy je i Julian Assange. Cena, kterou ale hrozí, že za to zaplatí, je strašlivá. Pokud bude vydán do USA, hrozí mu dle archaického protišpionážního zákona celkem 175 let za mřížemi. Tento článek ovšem není o Assangovi. Tedy ne tak úplně.

Daniel Hale byl 27. července 2021 odsouzen k 45 měsícům odnětí svobody, které si nyní odpykává ve federální věznici Marion, a to v oddělení pro nejnebezpečnější vězně. Jakého hrozného zločinu se dopustil? Vynesl na veřejnost 17 tajných dokumentů, podle kterých 90 procent obětí amerických dronových útoků v Afganistánu nepředstavovali teroristé, nýbrž nevinní civilisté. Ukázalo se tak, že Obamova administrativa monstrózně lhala, když mluvila o tom, jak jsou tyto útoky „chirurgicky“ přesné.

Bývalý operátor dronů Brandon Bryant již před devíti lety prohlásil, že se americká armáda chová hůře jak nacisté. Bod zlomu pro něj nastal, když zabil afgánské dítě. Vycházelo zrovna z budovy, na kterou vypálil raketu. Bryant po zhlédnutí záznamu okamžitě zalarmoval své nadřízené, ti mu ale jen řekli, že šlo o „zasraného psa.“ Bryant se domnívá, že z místnůstky poblíž Las Vegas zabil na třináct lidí nacházejících se přes 11 000 kilometrů daleko.

„Kouř se vyčistí a kolem kráteru jsou kousky obou chlapů. A pak je tady ten chlap a chybí mu pravá noha nad kolenem. Drží si ji, válí se a krev mu stříká z nohy…Trvalo dlouho, než umřel. Jen jsem ho sledoval, “ takto popsal Bryant svoji práci. Celkem se odhaduje, že od roku 2004 drony americké armády zabili 9 až 17 tisíc lidí, z čehož 2200 obětí představovaly děti. Proč je ale zrovna nyní potřeba mluvit o americké dronové válce?

19. března proběhla na různých místech světa série akcí na podporu Juliana Assange, v ten den totiž uplynulo přesně dvacet let od zahájení ilegální invaze do Iráku. A byl to právě Assange, kdo odhalil válečné zločiny, kterých se zde americká armáda dopouštěla. Invaze, spuštěné pod lživou záminkou, byla tehdy označována za obranou. Tyto události je potřeba si připomenout v souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině, ukazují totiž na zajímavé podobnosti mezi Ruskem a USA. A zatímco někteří čeští novináři šíří primitivní propagandu o civilizačním střetu mezi hodným Západem a barbarským Ruskem, chci tímto textem poukázat na to, že problémem je samotný imperialismus, přičemž je úplně jedno, která země jej zrovna páchá.  

V roce 2009 se David Everett Hale přidal k americké armádě. Nečinil tak, ale proto že by snad souhlasil s politikou svojí země. K armádě se dal z holé nutnosti, hrozilo mu totiž bezdomovectví. Podobně jako v Rusku, tak i v USA představuje vstup do armády pro mnoho mladých lidí jediný způsob, jak uniknout chudobě. O tři roky později byl Hale ve svých 24 letech poslán na leteckou základnu v Afgánském Bagramu. Jeho úkol? Lokalizovat signál telefonů, které měli patřit „nepříteli.“ Uvozovky zde používám schválně, jak ukázal jeden z dokumentů, které Hale vynesl, seznam potenciálních cílů dronových úderů americké armády, na němž bylo šokujících 1,2 miliónu jmen, obsahoval i jedince, kteří neměli žádné jasné napojení na jakoukoliv teroristickou organizaci. Později federální soud označil tento seznam za protiústavní.

Netrvalo to dlouho a Hale si dle svých vlastních slov uvědomil, že: „Válka měla velmi málo společného s tím zabránit teroru před proniknutím do USA a mnohem více měla společného s ochranou zisků výrobců zbraní.“ Není zde potřeba detailně popisovat jeho zapojení do protiválečného hnutí. Skutečně důležité jsou pouze dvě data. Rok 2015, kdy díky Haleovi publikuje The Intercept takzvané Drone Papers a rok 2019 kdy je Hale oficiálně obviněn z prozrazení tajných informací a krádeže vládního majetku.

Zákon, na jehož základě byl Hale souzen a odsouzen, sice byl původně zaměřen proti nepřátelským agentům, jeho účel se však rychle změnil. Díky protišpionážnímu zákonu tak svého času skončil ve vězení slavný americký socialista Eugene Debs a řada členů americké socialistické strany či Industrial Workers of the World. Mezi novější oběti zákona pak patří whistlerblower John Kiriakou, který odhalil že CIA využívala při výsleších mučení. Za to byl v roce 2012 odsouzen ke 30 měsícům ve vězení. Paradoxně je tak jediným člověkem, který byl v důsledku používání „pokročilých výslechových metod“ kdy odsouzen. Lze říct, že americký protišpionážní zákon slouží podobnému účelu jako zákon trestající šíření falešných zpráv o ruských ozbrojených silách – je to nástroj, kterým se vládnoucí třída snaží umlčet kritiky imperialismu.  

Protišpionážní zákon pak Haleovi neumožnil se při soudu hájit svobodou slova či veřejným zájmem. Bez možnosti vést smysluplnou obhajobu byl pak prokurátorem přirovnán k dealerovi drog a obviněn z toho, že vynesením informací nepřímo napomohl islámskému státu. Frašku pak završil samotný soudce Liam O’Grady, když prohlásil: „Nejste stíhán za to, že jste mluvil o programu dronů, který zabíjí nevinné lidi. Mohl jste být whistleblower…aniž byste vzal jakýkoli z těch dokumentů.“ Kdo by však věřil whistleblowerovi bez jediného fyzického důkazu? Danielu Haleovi ovšem nevadí, že je ve vězení. Za svoji dřívější účast na dronovém programu se totiž považuje za válečného zločince, který si trest zaslouží.

V souvislosti s konfliktem na Ukrajině se hodně mluví o spravedlnosti a o potrestání válečných zločinů. Když ale chtěl mezinárodní soudní dvůr v Haagu vyšetřovat americké válečné zločiny v Afganistánu, tehdejší Trumpova administrativa pohrozila, že na soud uvalí sankce. Spravedlnost tu však musí být pro všechny, nesmí existovat nedotknutelný stát, kterému jeho zločiny budou procházet. Kdybychom žili v ideálním světě, tak by v Haagu vedle Putina stanuli i takoví lidé jako exprezidenti Bush a Obama či bývalý americký ministr zahraničí Kissinger.

Hale je v současnosti ve věznici Marion držen na oddělení s maximální ostrahou, které bývá označována za oddělení pro teroristy. Za to, že řekl pravdu je s ním zacházeno jako s teroristou! Nejvíce zneklidňující na celém případu je ovšem ticho, které jej obklopuje. I přestože o Haleově odsouzení svého času informovala prestižní média jako Washington Post či The New York Times, nyní – víc jak rok po jeho odsouzení, sborově mlčí. Z větších českých médií o celém případu informoval pouze server iRozhlas, v současnosti však už článek na jeho stránkách není dostupný. Hrozí tak, že Hale upadne do zapomnění. Je třeba to říct na rovinu. Hale je politickým vězněm. Ale protože jej odsoudil ten správný demokratický režim, tak se o tom nikdo nenamáhá moc informovat. Od nespravedlivého soudu až po věznění, Hale ukazuje, co nyní hrozí Assangovi a každému, kdo se opováží říct nepohodlnou pravdu.