Válka a antiválka

7.prosince bude do českých kin
uveden francouzský koprodukční film šťastné a veselé. Film získal
ocenění na festivalu v Cannes v roce 2005. A za zhlédnutí rozhodně
stojí.

Zuří I. světová válka. Dosud
největší masakry v lidských dějinách si vybírají svou daň. Při hromadných
útocích umírají stovky a tisíce vojáků během okamžiku. Dělostřelectvo či miny
si přijdou také na své. Blíží se zima roku 1914 a s ní i první válečné
Vánoce.

Zákopy u jednoho nejmenovaného
městečka zažívají nekonečné kolo ofenzív a protiofenzív, které končí vždy jen
smrtí dalších a dalších vojáků. Na jedné straně proti sobě stojí skotská a
francouzská vojska, na straně druhé Vilémova císařská armáda. Obě strany jsou
přesvědčeny, že na druhé straně je nemilosrdný a krutý nepřítel, se kterým není
možné mít slitování. On by ho také neměl.  

S příchodem zimy a Vánoc
nemají vojáci na válčení ani pomyšlení. Zvlášť o štědrém dnu jsou požadavky na
bojovou činnost razantně odmítány. Zpívají se koledy, rozdává se ,,vybranější“
jídlo a pití. Zpočátku zní zpěv izolovaně z jednotlivých zákopů. Na
německé straně se nachází také známý tenorista, který byl odveden jako všichni
ostatní, aby ,,položil život za svého císaře.“ Na frontě zpívá svým
spolubojovníkům, když v tom se ze skotského zákopu ozvou dudy, které mu
začnou hrát do rytmu. Co se v prvním okamžiku jeví jako halucinace, se
změní ve společný zpěv koled. Vojáci zjišťují, že na ,,druhé straně“ jsou
také lidé – unavení, vyčerpaní, zoufalí a toužící být na štědrý den se svými
drahými. Zpěv je svede dohromady a naprosto zruší realitu války.

Film, který je natočen podle
dobových svědectví, je neuvěřitelně silnou výpovědí o mezilidské solidaritě,
která se dokáže projevit i ve vypjaté situaci vojenských zákopů. Hluboká víra
v lidskost se tu ukazuje jako niterná vlastnost lidí, jakkoli zkoušených.
Ale není to jen výpověď o překonání vzájemného nepřátelství. Film bez
jakéhokoliv patosu či zbytečných slov zachycuje i rozdíl mezi obyčejnými
vojáky, kteří leží v zákopech a velitelskými štáby, sídlícími
v pohodlí týlu fronty. Jsou to dvě války. Jedna skutečná a strašlivá.
Německý tenor říká při shledání se svou přítelkyní: ,,Už nikdy nebudu jako
dřív.“ Druhá se vede na nakreslených mapách s vlaječkami a je v ní
,,čest padnout za svou vlast.“

šťastné a veselé jsou filmem o boji proti
válce způsobem, který znemožňuje jakékoliv zabíjení. Pokud je totiž voják
ochoten v osobě ležící v protějším zákopu vidět druhého člověka,
přestává jako voják existovat. Překonat válečnou propagandu a ,,sbratřit“ se
s nepřítelem je pak čin v pravdě revoluční. Nezbývá než film plně
doporučit a popřát silný a velmi inspirativní zážitek.


Michal šimůnek, Jan Májíček
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •