Co se může zdát v programu SYRIZY jako vydírání, je jen důsledné odmítání dalších obětí, které má řecké obyvatelstvo přinést. Vzdor mezinárodnímu tlaku, vzdor části domácí politické scény. To vše přináší SYRIZE onu popularitu a podporu, a proto je oprávněně považována za sílu, která může změny skutečně dosáhnout. 
Další dva roky úsporných opatření pod diktátem tzv. Trojky vyústily v pád řecké vlády Antonise Samarase (Nová demokracie). Ta nebyla schopna sehnat dostatečnou podporu a po třetím neúspěšném pokusu o zvolení prezidenta v pondělí 29. prosince 2014 padla. Tzv. memoranda o hospodářské pomoci Mezinárodního měnového fondu, Evropské komise a Evropské centrální banky způsobila v Řecku nebývalou sociální katastrofu, a přestože se makroekonomická čísla zlepšují, na životní úroveň Řeků, zejména pak na děsivou nezaměstnanost ve výši 25,7% (v případě mladých do 25 let však ještě strašlivějších 58,4%), zatím nemají vliv.
Již před pondělním hlasováním prudce oslabila řecká burza a politické elity napříč Evropou varovaly Řeky, aby nepodléhali „populistickým“ mámením. Ty podle nich šíří zejména radikálně levicová SYRIZA, jejíž preference pro nadcházející volby se pohybují okolo 28%.
Panickou, ale vcelku upřímnou reakci na šance SYRIZY ujmout se vlády představila v ČR Lenka Zlámalová ve svém článku na portálu Echo24. V něm citovala Joerga Sponera, vrchního ředitele Capital Group, která je jednou z největších světových společností spravujících investice za bilion dolarů. Ten se po setkání s ekonomickými experty SYRIZY Jorgosem Stathakisem a Jannisem Miliosem vyjádřil, že program SYRIZY je „horší než komunismus“. Co se skrývá za strašením pracovními tábory a omezením demokratických svobod?
Na začátku je třeba říci, že je tomu v případě demokratických hodnot právě naopak. Program SYRIZY pro překonání krize, který vznikl v roce 2012 a 2013 a má 40 více či méně propracovaných bodů, přichází například s receptem na zásadní narovnání některých nespravedlností v oblasti lidských práv. Jde především o zlepšení postavení imigrantů, kterých je v Řecku díky jeho poloze mnoho a často žijí v otřesných ekonomických podmínkách. Stejně tak se SYRIZA chce zasadit o zrušení privilegií politiků.
Tyto kroky však nezpůsobují takový povyk napříč Evropou. Největším terčem kritiky je samozřejmě hospodářský program na překonání krize. Jeho prvním a ústředním bodem je opětovné jednání o tom, jak řešit tzv. řecký dluh. Představitelé SYRIZY hovoří o nutnosti jeho částečného odpuštění. Dále chtějí vrátit minimální mzdu na úroveň před škrty (751 euro měsíčně), zvýšit mzdy a důchody ke stimulaci koupěschopné poptávky, poskytnout elektřinu, léky a slevy na nájemném pro nejchudší, výrazně omezit vojenské výdaje a zahájit dvouletý program na vytvoření 300 000 pracovních míst. A co víc, SYRIZA ve svém „vládním“ prohlášení vyhlásila válku politice úsporných opatření a škrtů, takže budoucí splácení řeckého dluhu má být financováno z hospodářského růstu a nikoli ze škrtů ve státním rozpočtu.
Spojenci
Tak ambiciózního cíle samozřejmě nelze dosáhnout jen v jedné zemi. SYRIZA ovšem mění nevýhodu ve výhodu, Řecko je součástí eurozóny a veškeré kroky vůči Řecku tak budou nutně ovlivňovat všechny členy společné měnové unie.
V další jižní zemi EU se SYRIZE rýsuje spojenec, který by mohl s tažením proti neoliberalismu v EU pomoci. Španělská strana Podemos má rovněž šanci vyhrát letošní volby. Společný tlak těchto stran na instituce EU a na evropské politiky může posílit další strany sdružené v tzv. Straně evropské levice, zejména pak německou Die Linke. Ta by mohla této podpory dále využít ke zvyšování tlaku v jádru evropské politiky, zejména na kancléřku Angelu Merkelovou, která je jedním z politických pilířů politiky škrtů a rozpočtové přísnosti. A politici jako Merkelová, předseda Evropské komise Jean Claude Juncker a jiní zastánci neoliberalismu si budou muset vybrat, zda budou jednat o změně hospodářské politiky EU, nebo zda budou chtít ohrozit projekt eura tím, že Řecko a Španělsko z eurozóny vyloučí.
Platíme, platíme
SYRIZE nyní reálně hrozí, že na realizaci s napětím očekávaného hospodářského programu nebude mít dostatek času. Finanční prostředky získané na splátku řeckého dluhu vypadají podle analýzy, kterou provedl britský novinář Paul Mason na základě údajů Eurobank, Renaissance Capital a BoAML z poloviny prosince 2014, takto: celková částka prostředků činí 319 miliard euro. Ta je rozdělena na 205 miliard náležejících vládám eurozóny, 27 miliard pro ECB, 31 miliard pro MMF a 56 miliard pro soukromé vlastníky dluhopisů. Pomoc ze strany výše zmíněné Trojky končí v únoru tohoto roku. Řecká vláda, ať už to bude jakákoli, si bude muset půjčit jen na splátky půjček a chod státu pro fiskální rok 2015 a 2016 dalších 22 miliard eur. Ty lze za současných podmínek získat jen při pokračování v politice škrtů a to SYRIZA jednoznačně odmítá. Jaký je tedy její plán?
Kdo koho vydírá?
Prvním krokem má být pokus vyjednat s EU odpis poloviny z 319 miliardového dluhu. Nebude se snažit o odpis z podílu soukromých vlastníků, stejně tak MMF mají být splaceny všechny půjčky. Veškeré náklady tedy ponese EU a ECB.
Následně by měla ECB odkoupit všechny řecké dluhy s nulovým úrokem na příštích 60 let. To v podstatě znamená, že SYRIZA chce donutit ECB přiznat, že řecký dluh je nesplatitelný.
Pro vedení SYRIZY tedy vyvstává větší problém, který musí řešit co nejdříve. Na jedné straně vyhlásila nutnost okamžitého rozchodu s politikou škrtů, ale na straně druhé se chce pokusit vyjednávat s institucemi EU, které tuto politiku ztělesňují a vyžadují. Navíc na plnění úsporných kritérií je navázána částka 5,3 miliardy euro, která zcela jistě nedorazí, pokud nebudou škrty pokračovat. Případná Tsiprasova vláda bude muset najít dalších 14 miliard eur během následujících dvou let, aby zůstala na stejné úrovni výdajů jako dosud. A k tomu chce v souladu se svým programem zrušit naplánované privatizace státních podniků a připraví se tak o další příjmy z nich.
A to nejtěžší na konec: rokem 2015 začínají velké splátky z již obdržených půjček, a to ve výši 17 miliard eur na podzim roku 2015 a poté po 7 miliardách v roce 2016 a 2017 a 5 miliard v roce 2018. Podle výroku jednoho z analytiků Bank of America Merrill Lynch, na které Mason upozorňuje, bude Tsipras čelit vážné hrozbě výpadku minimálně 28 miliard eur ve státním rozpočtu během prvních dvou let svého vládnutí, a to v situaci, kdy si nebude odkud půjčit a bude se blížit 17 miliardová splátka.
Rizika, která z této situace plynou, jsou jasná a mnozí jimi straší již nyní. Zaprvé může dojít k odlivu kapitálu. Zadruhé se může SYRIZA přepočítat v možnostech a schopnostech vyjednat s institucemi EU odpis dluhu a spustit tak ještě hlubší dluhovou krizi. Masová členská a voličská základna SYRIZY nemusí přijmout pomalé provádění ekonomických změn a strana se může rozpadnout pod tlakem zevnitř. Celé hospodářské oživení bude v Řecku závislé na investicích, a to do nově regulované ekonomiky, která se chce vrátit k vyšším standardům ochrany práce. Pokud se mezinárodní kapitál rozhodne z Řecka stáhnout (tzv. fenomén „capital flight“), může to vést k hospodářskému neúspěchu SYRIZY.
Budoucnost začala
Jsme tedy opět na začátku. Na jedné straně zde máme roztříštěnou politickou scénu v Řecku. Pravicová Nová demokracie premiéra Samarase se pokusí získat tolik, aby SYRIZA i s bonusem pro vítěze neměla většinu. SYRIZA se musí pokusit dosáhnout přesného opaku, protože sama nemá podle posledních průzkumů naději na žádného relevantního spojence.
Když Tsipras po vyhlášení předčasných voleb na 25. ledna v rozhovoru pro novináře prohlásil, že „budoucnost začala“, jistě měl na paměti i gratulaci, kterou mu zaslal lídr španělské Podemos Pablo Iglesias na Twitteru. Zásadní změna politiky ve dvou zemích EU by mohla změnit poměry sil i jinde v Evropě a otevřít znovu prostor pro mnohem hlubší a systémové změny. Tento proces začalo hnutí proti krizi, jehož dětmi jsou jak SYRIZA, tak Podemos.
Co se může zdát v programu SYRIZY jako vydírání, je jen důsledné odmítání dalších obětí, které má řecké obyvatelstvo přinést. Vzdor mezinárodnímu tlaku, vzdor části domácí politické scény. To vše přináší SYRIZE onu popularitu a podporu, a proto je oprávněně považována za sílu, která může změny skutečně dosáhnout. Další z řeckých ekonomů Kostas Lapavitsas shrnul svůj postoj k šancím SYRIZY takto: „Na programu SYRIZY není nic radikálního, natož revolučního. Představuje umírněný zdravý rozum a může otevřít novou cestu pro další evropské země (…) Její představitelé chtějí změnit Evropu zevnitř. (…) Je klíčové, aby SYRIZA zvítězila a bez mrknutí oka, ale s mezinárodní pomocí, realizovala svůj program.“ Pokud by SYRIZA selhala, bude to obrovská porážka pro všechny odpůrce politiky škrtů a politická frustrace a beznaděj mohou posílit řecké neonacisty ze Zlatého úsvitu.
