Levicová kritika představitelů takzvané „sdílené ekonomiky“, známé u nás především díky firmám jako Uber nebo Airbnb, není ničím novým (1). V posledních týdnech jim však (alespoň deklarativně) vyhlásily válku i správní orgány.
Nejsou tomu ani dva měsíce, co se pražská primátorka Adriana Krnáčová, sešla s náměstkem brněnského primátora pro oblast dopravy Matějem Hollanem a společně sepsali dopis premiéru Sobotkovi, kde žádali o důkladnější regulaci alternativní taxislužby Uber. Podle článku Hospodářských novin se do zevrubných prověrek pouští i Finanční správa ČR. „Aktivně prověřujeme některé typy sdílených ekonomik. Nyní pracujeme na správném stanovení daně u některých poplatníků,“ (2) uvedla mluvčí Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová.
V obou zmíněných případech se kritika pohybovala spíše na poli formálního označení vozů, zdanění a regulace cen. (3) Stále jsme daleko britskému precedentu, který mnohým pomohl alespoň z části pochopit skutečnou dravčí podstatu „sdílené ekonomiky“ a její dopad na zaměstnance, kteří pod vidinou nezávislosti ztrácí možnost na jakoukoli ochranu a jistoty. (4) Někomu se může zdát, že domácí Uber zatím tak daleko nezašel a nesouhlasné hlasy slyšíme především z úst politiků a tolika příběhy opředených pražských taxikářů. Jeho zahraniční předobraz by nám ale měl být dostatečným varováním.
Ponechme stranou politické motivy radních. Je však nabíledni, že negativní projevy těchto toxických forem podnikání již nejde déle přehlížet ani ze strany zástupců establišmentu. Nejedná se tu totiž jen o jednu firmu, nýbrž o celý nebezpečný fenomén. Příkladem budiž právě známé Airbnb, hrdě nesoucí prapor gentrifikace a spekulantství s nemovitostmi, což jsou otázky v dnešní době nanejvýš tíživé.
Tento fenomén není ale ani ničím novým. Mohlo by se zdát, že je jen nezbytným projevem doby mobilních aplikací v chytrých telefonech. Ve skutečnosti nás ale přehlížen provází již od devadesátých let, a to nejen ve formě starého dobrého švarcsystému, ale i nechvalně proslulých pyramidových schémat v oborech „finančního poradenství“, výživy, kosmetiky a podobně. Pozorujeme zde stejný základ; práci bez ochrany pracujících či samotné garance příjmu na straně jedné, na straně druhé pak téměř nulové závazky zaměstnavatelů a pohodlný zisk. Ruku v ruce s ideologií úspěchu závislém jen na vlastní píli a snaze, se daří těmto novodobým mrchožroutům kapitalismu vzbuzovat představu snadného a flexibiního vydělávání si, kde není místo pro vnímání holé reality nebo statistických údajů.
Řešení však nelze nechat na systému. Na problematiku je třeba permanentně upozorňovat a snažit se prosazovat ochranu práv zaměstnanců. Je třeba podporovat práci odborů v boji za důstojné podmínky, neboť právě ty vedou často ke stíhání onoho nedostižného snu o nezávislosti, který je ve skutečnosti jen lákadlem podvodníků. Je třeba podporovat vznik autentických družstev, kde se zisk z práce skutečně dostane do rukou pracujících-družstevníků. Již dnes existuje mnoho důkazů, že i za stávajících podmínek a navzdory mantinelům nemilosrdně tržního prostředí lze lecčeho dosáhnout.(5)
(1) problematice kapitalismu platforem se například dlouhodobě věnuje politoložka Kateřina Smejkalová, viz např: http://a2larm.cz/2016/06/sdileni-jako-mimikry-kapitalismu-platforem/
(3) https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/taxikari-v-praze-zacali-protestovat-proti-uberu-krnacova-chce-psat-dopis-sobotkovi-28971 , http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Primatorka-Krnacova-Uber-neni-tim-sympatickym-startupem-do-ktereho-se-stylizuje-478242
(4) https://www.theguardian.com/technology/2016/oct/28/uber-uk-tribunal-self-employed-status
(5) Zde existuje mnoho případů nejen v západní Evropě, ale i v Česku. např: http://a2larm.cz/2016/05/druzstevnictvim-k-spolecenskemu-pokroku/
