Britská volební kampaň je v plném proudu a Jeremy Corbyn zaostává v průzkumech.
Navzdory slibnému začátku kampaně čelí levicový vůdce povědomým výzvám. Nepřátelští poslanci v jeho vlastní straně prohlašují, že pro něj, jakožto pro premiéra, nikdy nebudou hlasovat a že není pro tuto práci způsobilý. Ostatní jej kritizují za to, že nezabránil předčasným volbám, jen pár měsíce poté, co sami někteří z nich osnovali s konzervativci vyvolání těchto voleb.
Matt Zarb-Cousin byl až do počátku tohoto roku tiskovým mluvčím Jeremyho Corbyna. S přispěvatelem Jacobinu Maxem Shanlym hovoří o práci v předsedově kanceláři, o tom, jak se vyrovnával s bezprecedentním nepřátelstvím ve straně i mimo ni, a svém přesvědčení, že se labouristé vypořádají s obtížemi volební kampaně.
Kdy jste se začal politicky angažovat?
Do Labour Party jsem vstoupil, když mi bylo devatenáct. Studoval jsem na univerzitě politologii a začal číst o různých levicových myslitelích a o politické teorii. Ve straně jsem byl vždy vlevo, ale nikdy jsem nebyl součástí organizované levice. Psal jsem porůznu pro všemožné labouristické publikace, včetně blairovského časopisu Progress. Na univerzitě jsem pracoval s Political Scrapbook. Necítil jsem se ve straně příliš doma, ale když Jeremy kandidoval na předsedu, tak jsem pocítil, že jsem v politice našel smysl, který jsem hledal.
Po dokončení univerzity jsem pracoval pro dva labouristické poslance, ale nemyslel jsem si, že se budu znovu angažovat v politice. K práci pro Jeremyho jsem se přihlásil poté, co jsem viděl, jak tu pracovní pozici zesměšňují v pořadu BBC Mám pro vás novinky [satirický novinkový kvíz]. V pořadu se objevila proto, že popis práce obsahoval chybu. Bylo uvedeno: „smlouva bude platit do konce roku, nebo do konce Jeremyho předsednictví, podle toho, co přijde dřív.“ Zkusmo jsem se přihlásil, vyhrál výběrové řízení a stal se Jeremyho oficiálním mluvčím.
Zkušenost práce v úřadu předsedy mě přivedla blíže ke stranické levici, protože jsem viděl, co se dennodenně děje.
Jaké bylo pracovat pro Corbynovu kancelář?
Bylo to skvělé místo pro práci: inteligentní lidé, politicky naladěni na stejnou vlnu a oddaní práci na projektu. Měl jsem dobrý vztah k Seumasi Milnemu, kterého jsem si velice vážil. Ale kvůli neustálému tlaku, pod kterým jsme byli, tam často panovala atmosféra stavu obležení.
Když jsem začal pracovat v předsedově kanceláři, byl šéfem mediálního oddělení Kevin Slocombe – Kevin tuto pozici o měsíc později opustil, aby pracoval pro Marvina Reese, labouristického starostu Bristolu. Během čtyř nebo pěti měsíců jsem byl jedinou osobou, která měla co dočinění s tiskovou lobby (novináři ve Westminsteru). Některé dny jsem přijímal osmdesát až sto hovorů nebo SMS od novinářů, většinou ohledně zpráv, které unikly od lidí z naší strany. Samozřejmě to bylo extrémně frustrující.
Bylo velice obtížné přimět Southside (centrálu Labour Party), aby s námi konstruktivně spolupracovala. Byly doby, kdy se jistí novináři mohli o určitých událostech a schůzkách dozvědět hned poté, co byly domluveny. Někdy to novináři dokonce zjistili dříve než my. Úniky ze Southside byly nekonečné, což nám neuvěřitelně ztěžovalo profesionální práci. Nemyslím si, že by jí byl kdokoliv za těchto podmínek schopen.
Osobně jsem s mediálním týmem ze Southside vycházel velmi dobře, ke konci určitě. Ale zůstávala spousta otázek ohledně toho, jak věci fungovaly, kdo dohlížel nad komunikací atd.; to je pravděpodobně vše, co o tom mohu říci.
Jaký byl vztah mezi Corbynovou kanceláří a médii?
Vybudoval jsem osobní vztah s každým, s kým jsem v lobby mohl, ale noviny mají očividně svou vlastní ediční politiku a smysl pro priority. Když hovoříme o mediální předpojatosti, lidé si myslí, že narážíme na spiknutí, ale co skutečně říkáme je, že probíhá určité redakční rozhodnutí, že jedna věc je důležitější než jiná. Existovala neustálá snaha zaměřovat se na události, které staví Jeremyho do negativního světla. To o něm vytváří určitý narrativ. Způsob, jakým média rámují politiku, má jistě vliv na veřejné mínění.
Nevěřím argumentu, že si lidé tvoří názor nezávisle na tom, co říkají média. Mé zkušenosti s pokusy o vyvracení různých obvinění dokazují, že média mají na lidi značný vliv. Buď je svobodný tisk nedílnou součástí fungování demokracie, nebo není. Pokud je, musíte přijmout, že má vliv. Obě věty nemohou platit současně. Nemůžete říci, že je jednu minutu zásadní a druhou říci, že je šumem v pozadí, kterému nikdo nevěnuje pozornost.
Když jsme pořádali akce, vyhledával tisk triviální věci ve snaze celou záležitost zesměšnit místo toho, aby je mediálně pokryl a náležitě a v souvislostech zreflektoval danou agendu. Dělo se to pořád a bylo to zoufalé. Jednalo se o kampaň na podkopání Jeremyho pozice. Někdy jsem se domníval, že tak lidé činí, protože jsou líní a neobtěžují se něco si o politice zjistit. Mnoho z nich se skutečně neobtěžovalo zabývat se tím, co prosazujeme. Místo toho, abychom se snažili zvládnout média a pokusit se zorganizovat něco, co ve skutečnosti nebude nikdy fungovat, zkoušeli jsme se na té vlně vést a zaměřit pozornost veřejnosti směrem, který jsme chtěli.
Ale závěr je, že tisk levicovému, anti-establishmentovému předsedovi opozice komunikaci s lidmi neuvěřitelně ztěžuje. Nemyslím si, že by v tomto rámci fungovaly konvenční strategie.
Takže jaký typ mediální strategie by měli labouristé a levice přijmout?
Potřebujeme vybudovat nové instituce. Strana musí vypracovat strategii, jak používat efektivněji sociální média a optimalizovat ji. Ale co potřebujeme více než cokoliv jiného, je, abychom přestali pořádat tiskové konference zaměřené proti našemu vedení, a „námi“ myslím labouristické poslance, lordy a personál na Southside. Úniky ze soukromých mítinků se dějí pravidelně. Volali mi novináři, kteří se ptali na konkrétní detaily, a často jsem musel přiznat: „dobře, toto se stalo, ale ne tak jak to říkáte.“ Často jsem si myslel, „kdo vám tohle řekl?“
Z povahy lobbystické novinařiny vyplývá, že mnoho lidí to dělá už pět až deset let. Mnozí byli, co se týče politické orientace, blairovci. Takže mnoho jejich kontaktů v poslaneckém klubu Labour Party byli, jak se rádi popisují, „umírnění“. Tito lidé a cameroonovci [lidé velmi blízcí vládě Camerona] jsou v diářích těch, kdo mají vliv.
Konzervativci jsou mnohem profesionálnější, co se týče způsobu, jakým pracují. Své záležitosti řeší za zavřenými dveřmi a většinou bez zapojení médií. Na druhou stranu Labouristé mají poslance jako Neil Coyle a Michael Dugher, kteří pro novináře zajišťují vyjádření zaměřené proti vedení, s možností získané informace ihned medializovat. Často jsem cítil, že se topím v žádostech o odpovědi.
Nikdy jsem novinářům nelhal. Pokoušel jsem se vyvracet to, co bylo řečeno, nejlépe jak jsem dovedl, tím, že jsem snažil situaci mírnit. Postupem času novináři začali věřit tomu, co jsem říkal a přicházeli za mnou s verzí, kterou jim sdělili labourističtí poslanci. Říkal jsem jim, že to není pravda a často to neotiskli. Ale to zabralo čas, a oni očividně věřili lidem, kteří jim ty příběhy říkali, mnohem více, protože je znali léta a zastávali mnoho stejných názorů a předsudků vůči levici jako oni.
Jak si myslíte, že si povede Labouristická strana v následujících volbách?
Povede se nám mnohem lépe, než si lidé myslí. Jeremy je rozený bojovník. Vedl a pomáhal zrodu dvou úspěšných kampaní. Dělat kampaně má v krvi, jeho rodiče se potkali na organizačním setkání na podporu Republiky během španělské občanské války a bojovali společně proti Mosleyho černým košilím v bitvě na Cable Street.
Vášeň, kterou ukazuje, když bojuje za to, v co věří, z něj udělalo to, čím je. Vedení je připraveno k boji a Labour Party představí během kampaně výborný program. Doufám, že inspiruje lidi, kteří nikdy před tím nevolili, aby volili Labour.
Domnívám se, že konzervativci povedou ve srovnání s námi slabou kampaň. Theresa May není společenská, komunikuje velice špatně s veřejností a má tendenci se od ní odtáhnout, jakmile se vypnou kamery.
Jak myslíte, že budou kampaň pokrývat média ?
Více než cokoliv jiného chtějí média téma. Chtějí být schopna zaplnit své stránky. Theresa May a konzervativci jim mnoho nedávají, a všechno co dělají, je přísně kontrolováno. Ve věku sociálních médií je taková úroveň kontroly lidem podezřelá. Jestli je to způsob, jak bude kampaň pokračovat, lidé jí budou mít brzy plné zuby.
Nemyslím, že by se udělalo dost, aby se důraznil význam toho, že se May odmítla zúčastnit debat lídrů politických stran v televizi. BBC a ITV oznámily, že místo ní bude postavena „prázdná židle“, ale není to tak zdůrazňováno, jak by mělo. Většina lidí debaty lídrů v televizi považuje za součást volební kampaně. Většina lidí se dennodenně nezabývá volební politikou, mají právo slyšet během kampaně, co říkají kandidáti na premiéra, aby učinili informované rozhodnutí.
V současnosti si nemyslím, že lobby má nějak zvláště dobrý vztah s Theresou May. Rozhodnutí jako toto jsou pro ně frustrující. Můžeme se dočkat dobrého pokrytí, protože nemají, o čem by psali. Ale když dojde na podporu a úvodníky, budou podporovat konzervativce.
Když May vyvolala volby, titulní stránky novin jí následující den podlézaly. Nebyla to skutečná reflexe. Zdá se, že panuje konsensus, že je určitým způsobem kompetentní. Ale jak definujeme kompetenci?
Myslím, že to nejlépe formuloval Owen Jones, když popisoval, že Theresa May, která nedávno navštívila továrnu, aby zde promluvila, vypadala jako by zaskakovala za někoho, kdo zrovna onemocněl. Když komunikuje s veřejností, není ve své kůži. Způsob, jakým je zobrazována v tisku, obzvláště v pravicových novinách, nesedí s tím, jak ji lidé vnímají, o skutečnosti ani nemluvě.
Čím více lidí v této kampani May uvidí, tím méně jich ji bude podporovat. To je důvod, proč jsou konzervativci tak odhodláni ji schovávat tak dlouho, jak to bude možné. Je to klasika Lyntona Crosbyho [pravicového politického stratéga pracujícího pro konzervativce]: „schovejte ji, vedeme, nedopusťte se žádných zbytečných chyb.“
Jak si myslíte, že Crosby a jeho tým přistoupí k volbám? Zaútočí na Jeremyho Corbyna?
Nedávno jsem hovořil s velice známým pravicovým novinářem a ten mi řekl, že konzervativní ústředí toho na Jeremyho a Johna McDonnella moc nemá. Zdá se, že si každý myslí, že mají spoustu špatných historek o Jeremym a Johnovi, ale nemají. Už je použili a zhodnotili, již svůj vliv na veřejné mínění vykonaly. Novináři se domnívají, že konzervativci mají možná připravenou jednu nebo dvě titulní stránky negativních zpráv pro celou kampaň. Takže rozsah, ve kterém může vést Lynton Crosby negativní kampaň, je omezený.
Většina lidí ví o Jeremyho a Johnově minulosti, již ji zohlednili nebo je jim to jedno. Takže se nedomnívám, že to bude pro Crosbyho nejlepší přístup. Ale ovšem, pokud Labour začnou v průzkumech růst preference, jakože si myslím, že začnou, pak to celé bude mnohem odpornější. V roce 2015, když si každý myslel, že Ed Miliband zvítězí, Crosby vedl silnou kampaň, tvrdící, že Labouristé půjdou do koalice se Skotskou národní stranou a Alex Salmond strčí Eda Millibanda do kapsy. Bylo to neopodstatněné, ale fungovalo to.
Domnívám se, že kampaň, kterou Labouristé prováděli minulý týden, byla efektivní. Uvidíme, jaký to bude mít vliv na průzkumy v několika dalších dnech. Pak bude muset Crosbyho stroj pořádně zabrat.
Pokud proti všemu očekávání zvítězí ve volbách Labour, jak si myslíte, že budou média přistupovat k levicí vedené labouristické vládě?
Domnívám se, bohužel, že média budou to poslední, čeho bychom se měli obávat. Taková vláda bude čelit tlakům především ze své strany. Nemyslím si, že vláda by znamenala „sjednocující“ efekt, který bychom rádi viděli. Budeme čelit tlaku ze strany státní správy, která jakožto celek je tvořena konzervativci s malým „k“. Také budeme čelit tlaku médií. Všechny tyto rozdílné skupiny budou vyvíjet tlak koordinovaně. Pomatuji si, že během Jeremyho první kampaně za zvolení lídrem strany, řekl jeden generál, že pokud Corbyn převezme moc v Británii, bude následovat vojenský puč. Tisk to spolknul.
Jeremy je principiální člověk, a vím, že udělá, to, co slíbí. Věřím, že by jednal v zájmu většiny, a proti zájmům malé menšiny bohatých a mocných lidí, jejichž zájmy po léta vítězily nad zájmy lidí v Británii. Ale to nebude lehké a domnívám se, že stoupenci Labour budou muset hrát novou roli. Pokud existuje potřeba organizace v opozici, zajisté je potřeba takové organizace ve vládě.
To je důvod, proč je demokratizace Labour Party tak důležitá, protože to je první krok k demokratizaci britského státu a ekonomiky. Musíte zajistit kanál, skrze který mohou být přeneseny názory a starosti lidí přímo do každodenního fungování vlády; skutečně dynamické vlády, která bude naslouchat těm, co jsou dole, a ne tomu co říkají ti nebo oni novináři a komentátoři.
Abychom toho dosáhli, musí se Labour Party stát mnohem více než volebním týmem. Musí mít cíl, který jde dál než zvolení parlamentární elity, která povede zemi, zatímco lidé budou zanecháni venku. Volební okrsky labouristů se musí stát centry komunitního života, vést sociální programy, budovat schopnost veřejnosti porozumět světa kolem ní. Pokud chceme mít vládu lidu, pro lid a lidem, pak musíme nejprve pozdvihnout schopnosti lidí , aby si sami mohli vládnout. To je hlavním úkolem Labour Party, a těším se, že v něm budu moci hrát svou roli.
Článek z časopisu Jacobin přeložil Martin Šaffek. Originál zde.
