Jedním z do očí bijících rysů současné politiky jsou intenzivní konflikty, ve kterých se proti sobě staví příslušníci vládnoucí třídy, a navzájem se osočující z lhaní.
Vidíme to v Británii, kde se notorický šampión pravdy Tony Blair samozvaně staví do vedení zbývajících zastánců setrvání v Evropské unii.
Stejný vzorec můžeme vidět i ve stupňujících se potyčkách mezi prezidentem USA Donaldem Trumpem a dalšími částmi vládnoucí třídy USA. To se projevilo při propuštění Mike Flynna, který krátce působil jako prezidentův poradce pro národní bezpečnost, a byl odvolán kvůli sledování a úniku dat z Národní bezpečnostní agentury a FBI.
Nejméně devět příslušníků tajných služeb pomohlo novinám Washington Post vynést na světlo příběh Flynnovu komunikaci se zástupci Ruské federace.
Trump má pravdu v tom, že po něm jde „komunita tajných služeb“. Nedávno zveřejnily ultra-establishmentové noviny New York Times i levicový časopis Jacobin články o „hlubokém státu“.
Tento termín vznikl v Turecku a popisuje tajnou síť s centrem v armádě, která po desetiletí ovládala nebo svrhovala vlády.
Hluboký stát v USA není ničím obzvláště tajným. Michael Glennon nedávno publikoval knihu o „dvojí vládě“. Tvrdil, že údajné pilíře ústavnosti USA, prezident, kongres a nejvyšší soud, sehrávají roli pouze dekorativní.
„Efektivní“ vláda je zajišťována něčím, co Glennon nazývá „trumanovskou sítí“, protože jejím centrem jsou instituce národní bezpečnosti USA vytvořené prezidentem Harry S. Trumanem na konci čtyřicátých let dvacátého století.
Glennon podceňuje roli prezidentského úřadu a zkušených, dlouholetých senátorů a kongresmanů, kteří jsou napojeni na Pentagon, CIA a ostatní součásti bezpečnostních složky a dodávají jim legitimitu.
V USA ale nepochybně existují kádry, jež během své kariéry pendlují mezi univerzitami, korporacemi, výše zmíněnými institucemi a ostatními klíčovými úřady. Tyto manažery USA ztělesňují třeba válečný zločinec Henry Kissinger a Alan Greenspan, dlouhodobý šéf Federální banky.
Republikáni zuří
Republikánské křídlo této smetánky se proti Trumpově kandidatuře bouřilo. Rozčiloval je jeho nepřátelský postoj k institucím jako NATO, které pomáhají americkému imperialismu. Také je štval jeho protekcionismus v podobě politiky „kupovat americké zboží a zaměstnávat Američany“, jak ji Trump pojmenoval minulou sobotu na Floridě.
Ve snaze získat si důvěru vládnoucí třídy, se Trump pokoušel zrekrutovat dostatek lidí z této skupiny, aniž by ztratil podporu svých rasistických a nacionalistických sympatizantů.
Vůdcem této skupiny je v Bílém domě Stephen Bannon, který dal jasně najevo svou touhu rozbít liberálně-kapitalistický mezinárodní řád.
Generál Raymond Thomas z velitelství speciálních operací k tomu prohlásil, že vláda USA „je stále v neuvěřitelném chaosu“.
Viceprezident Mike Pence ujistil minulou sobotu na bezpečnostní konferenci v Mnichově vládnoucí třídy Evropy o podpoře NATO ze strany USA. Ale o pár hodin později Trump zopakoval své dřívější útoky na Evropany, kteří podle něj neutrácejí dost na obranu, a stěžoval si, že „bojujeme v bitvách, které nám nic nepřinášejí. Bojujeme v bitvách, kde s námi v boji jiní lidé nezacházejí férově.“
Flynnův pád tak pravděpodobně nebude posledním útokem trumanovské sítě na Trumpa.
Znamená to, že se celá vládnoucí třída obrátila proti němu? Washington Post cituje jednoho hospodářského historika, že „neexistuje nic, co se týče rozsahu nebo rychlosti, co může být srovnáváno s odpovědí firem na Trumpův zákaz vstupu [cizincům].“ Ale ceny na burze dosáhly minulý týden rekordních úrovní v očekávání, že Trump nadělí korporátní Americe náhlou prosperitu daňových škrtů a deregulace.
Takže nad Trumpovou vládou zatím nebyl vyřknut rozsudek. Bezpochyby uvidíme i jiné pokusy, jak zkrotit nového prezidenta a postavit jeho vládu do latě. Podle jeho kroků v uplynulém týdnu ale Trump neposlouchá.
Loď USA se zmítá v rozbouřených vodách.
Z novin Socialist Worker přeložil Martin Šaffek. Originál zde.
