Společné stanovisko revolučních socialistů v Turecku a Rusku ohledně situace v Karabachu

Arménie, která utrpěla porážku v oblasti Lačinského koridoru a ztratila město Šuša, byla přinucena vzdát se silám Ázerbájdžánu, které podporovalo Turecko. Několik kilometrů od Šuši, ve kterém se bezpečně opevnily jednotky Ázerbájdžánu, leží město Stěpanakert, hlavní město republiky Náhorní Karabach. To znamená, že pokud Ázerbájdžánci kontrolují Lačinský koridor, je porážka Arménie jen otázkou času.

Moskva využila příležitosti, kterou jí nepokoje v Karabachu, pád Šuši a hrozba pádu Stěpanakertu, nabídla, a čemuž se Ankara a Baku nemohly bránit. Rusko samotné se pasovalo do role „garanta“ míru mezi válčícími stranami, ale jako mnohokrát v minulosti musí být na ruské „mírotvůrce“ pohlíženo jako na okupanty. Vidíme, že výsledkem je vznik nového „Podněsteří“, v zásadě okupované části Ázerbájdžánu, které s pomocí Kremlu bude schopno ovlivňovat jak Azerbájdžán, tak Arménii.

Erdogan nepotřebuje zhoršení vztahu s Putinem. Turecká usilovná snaha stát se lokální velmocí, nemá šanci překonat ruský imperialismus. Ale Turecko se bude nadále snažit zvýšit svou přítomnost v Ázerbájdžánu a začne tak tlumený a vleklý imperialistický zápas o kontrolu nad oblastí.

Ovládnutí Karabachu ze strany Turecka má být protivážnou hrozbou Rusku, a navíc má vytvořit průchod ke Kaspickému moři a zajistit přístup k uzbeckému, turkmenskému a kazašskému plynu pro jeho dovoz do Evropy. Ačkoli se Ankara již vypořádala s prvním úkolem, bude jí stát mnohem více úsilí vypořádat se s úkolem druhým, kterému se Moskva snaží přímo zabránit.

Ruským zájmem je zabránit konkurenci na trhu s plynem, protože to by pro něj mohlo znamenat ekonomickou katastrofu.

Alijevův klan potřeboval „malou vítěznou válku“, aby si zachoval svou moc a posílil svou nejistou pozici ve společnosti, protože v domácí politice vsadil na neblaze proslulou „stabilitu“, což zapříčiňuje ve společnosti nemalé podráždění.

V této chvíli žijí desítky tisíc Arménů v oblasti Turecka a na územích zabraných Ázerbájdžánem. Je třeba zabránit jakémukoliv projevu násilí vůči nim, je třeba potlačit jakoukoliv formu rasismu a šovinismu. To, co se přihodilo lidem v Arménii na počátku století se nesmí opakovat. Pokud by se to přihodilo, pak bude nová válka a odplatné násilí nevyhnutelné. 

My, ruští a turečtí mezinárodní socialisté, jsme v opozici vůči zasahování imperialistických a sub-imperialistických velmocí do záležitostí lidí na Kavkaze. Všechny zahraniční jednotky musí opustit oblast Karabachu. Lidé na Kavkaze si musí rozhodnout mezietnické záležitosti sami; nikdo nemá právo rozhodovat o jejich stavu a ovlivňovat jejich volbu. Státy v oblasti musí získat politickou a ekonomickou nezávislost, nikdo nemá právo rozhodovat o osudu celých národů, které ten svůj dosud hledají.

Pouze tím, že svrhneme moc kapitalistů, je možné dosáhnout míru a přátelství mezi lidmi, pouze moc pracující třídy může ukázat správnou cestu k překonání etnických konfliktů, založených  na extrémním nacionalismu a šovinismu.

Revoluční socialistická dělnická strana (Turecko)
Socialistická tendence (Rusko)

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •