Člověk ve stroji: recenze knihy Dějiny a třídní vědomí

V roce 2020 konečně vyšel v nakladatelství Filosofia/Academia český překlad slavného textu západního marxismu Dějiny a třídní vědomí od Györgyho Lukácse. Jedná se o nejvlivnější dílo tohoto myslitele.[1]

Nejprve jej představíme.  György Lukács (1885-1971) byl maďarský filosof. Nejprve byl ovlivněn sociologem Maxem Weberem a německou idealistickou filosofií. Marxistou se stal pod vlivem první světové války a Ruské revoluce. Během Maďarské republiky rad byl lidovým komisařem pro kulturu. V letech 1930  1945 pracoval v institutu Marxe a Engelse v Moskvě (přičemž přežil čistky, které se dotkly většiny maďarských komunistů v exilu). V roce 1945 se vrací do Maďarska; v roce 1956 krátce působí v liberalizační vládě Imreho Nagyho.

Dílo Historie a třídní vědomí bylo publikováno v roce 1923. Když tento text hodnotíme, je třeba za prvé vyzdvihnout Lukácsovu obeznámenost se západní filosofickou tradicí, především s Hegelem. Za druhé ocenit jeho kritiku ekonomického determinismu a fatalismu Druhé internacionály. A za třetí –  a hlavně – rozvádí analýzu témat odcizení a reiifikace.[2] Reiifikace je koncept zralého Marxe, jak jej rozvíjí především v prvním díle Kapitálu a mezi nejznámější formulace, které ji ve zhuštěné formě vyjadřují, patří tato: „Tajemnost zbožní formy tkví tedy prostě v tom, že je zrcadlem, v němž se lidem obráží společenský charakter jejich vlastní práce jako věcný charakter produktů práce samých, jako společenské vlastnosti těchto věcí, dané jim od přírody; proto i společenský vztah výrobců k celkové práci se jim jeví jako společenský vztah předmětů, který existuje mimo ně.“[3] Nechceme čtenáře článku odradit, tyto věty patří k nejobtížnějším z Kapitálu a ne nadarmo se Lenin ve Filosofických sešitech zmiňuje, že k pochopení úvodních částí Kapitálu je třeba mít načtenou celou Hegelovou logiku.[4]  Postoj výše zmíněný nahlédneme, pokud rozebíráme zboží – jedná se o takzvaný zbožní fetišismus. Lukács na Marxe navazuje a tvrdí, že kapitalismus, systém, kde převládá směna zboží, člověka zbavuje jeho lidské podstaty[5]. Proti člověku vystupuje jeho vlastní činnost.[6] Racionalita kapitalismu způsobuje vyřazení kvalitativních vlastností pracovníka[7], což znamená nivelizaci jeho lidské jedinečnosti – lidské zvláštnosti se jeví jako pouhé zdroje chyb[8]. Taylorismus tak proniká až do dělníkovy „duše“. [9] Jedná se o koncept „člověk ve stroji“, který později slavně ztvárnil ve svých filmech třeba Charlie Chaplin – Lukács doslova říká, že „člověk… je začleňován jako mechanizovaný díl do mechanického systému, který nalézá hotový, jenž funguje zcela nezávisle na něm a jehož zákonům se musí poddajně podrobit.“[10]  Při čtení těchto řádků nás může zarazit podobnost s Ekonomicko-filosofickými rukopisy z roku 1844, kde mladý Marx vypracovává analýzu odcizení (můžeme tam nalézt věty jako:  „Stroj se podvoluje slabosti člověka, aby ze slabého člověka udělal stroj.“ atd. [11]) Lukács však při psaní Dějin a třídního vědomí z tohoto spisu nevycházel, seznámil se s ním až v roce 1930.[12] Mezi nejzjevnější příklady reifikace patří prostituce, kdy se zvěcňuje to nejintimnější, lidská sexualita. Stejně tak reklama – zde s tématem souvisí vtipný postřeh Waltera Benjamina: „Kdyby existovala duše zboží, o níž při jedné příležitosti žertem hovoří Marx, pak by to byla duše s tou největší schopností vcítění, s níž se lze v duševní oblasti setkat. V každém člověku by totiž viděla kupce, do jehož hájemství by se chtěla vetřít.“[13]

Reifikace společně s vlivem buržoazní propagandy jsou důvodem, proč je u tolika pracujících problémem dojít ke svým třídním zájmům. Jejich obhajobu však nikdo a nic nenahradí: Lukács navazuje na Marxe[14] v důrazu na požadavek akce zdola, na požadavek sebeemancipace pracujících: „Pokud jde o vědomí proletariátu, neprobíhá vývoj jistě automaticky: pro proletariát platí ve zvýšené míře to, co nemohl pochopit starý, nazíravě-mechanický materialismus, totiž že přeměna a osvobození může být jen vlastním činem, že „sám vychovatel musí být vychován“. Objektivní hospodářský vývoj mohl jen vytvořit proletariátu místo ve výrobním procesu, které určilo jeho stanovisko; může proletariátu poskytnout jen možnost a nutnost přeměnit společnost. Sama tato přeměna však může být jen – svobodným – činem proletariátu samého.“[15]  Jdeme-li však do hloubky Lukácsova konceptu, narazíme na následující konstrukce: „Racionálně přiměřenou reakcí, která je tímto způsobem přiřazována k určitému typickému postavení ve výrobním procesu, je třídní vědomí. Toto vědomí tedy není ani součtem, ani průměrem toho, co si myslí, co pociťují atd. jednotlivá individua, která tvoří třídu. A přece je dějinně významné jednání třídy jakožto totality určováno tímto vědomím a ne myšlením atd. jednotlivce a je poznatelné jen z tohoto vědomí.“[16]

Na to, zda na základě výše zmíněných idejí můžeme Lukácsovu koncepci označit jako v posledku elitářskou mají interpreti rozličné názory.  John Molyneux cituje Lukácsovo dílo Lenin, kde je strana „hmatatelným vtělením proletářského třídního vědomí“[17]  a  hodnotí: „Navíc, koncept „přiřazeného“ třídního vědomí, zajištěného stranou, ačkoliv je korektní co se týče odmítnutí třídního vědomí jako prostě průměru toho, co si myslí pracující v určitém časovém okamžiku, nicméně podceňuje roli pracující třídy samotné, v boji, v rozvíjení a vytváření tohoto vědomí, a co se týče potřeby strany učit se od třídy.“[18] Alex Callinicos ve své Social Theory[19] nejprve zmiňuje Leszka Kolakowského, který zastával názor, že myšlenka avantgardní strany jako přiřazeného třídního vědomí je teoretickou legitimizací stalinismu, aby zmíněné tvrzení odmítnul, s tím, že kniha Dějiny a třídní vědomí je psaná před procesem „bolševizace“ Třetí internacionály.

Naznačil jsem jen některé motivy z Lukácsovy knihy. Určitě si ji přečtěte; je pro radikálně levicově orientovaného člověka současnosti přímo nepostradatelná.


[1] Objevily se dokonce názory, že kniha Bytí a čas od Martina Heideggera byla psána částečně jako odpověď na Lukácsovu knihu. Viz Callinicos, Alex, Second foundation – Marxism in the era of the Russian Revolution,  in Callinicos, Kouvelakis, Pradella – Routlege handbook of Marxism and Post-Marxism, Routledge, New York, Oxon, 2021, s. 100.

[2] Molyneux, John, The point is to change it!, Bookmarks, London, 2012, s. 168.

[3] Marx, Karel, Kapitál I., SNPL, Praha, 1954, s. 90

[4] Lenin, V., Filosofické sešity, SNPL, Praha, 1954, s. 149

[5] Lukács, György, Dějiny a třídní vědomí, Filosofia/Academia, Praha, 2000, s.307

[6] Tamtéž, s. 251

[7] Tamtéž, s. 252

[8] Tamtéž, s. 254

[9] Tamtéž, s. 253

[10] Tamtéž, s. 254

[11] Marx, Karel, Ekonomicko-filosofické rukopisy, SNPL, Praha 1961, s. 107

[12] Bonente, Imbiriba a Medeiros, Joao,  György Lukács, in Callinicos, Kouvelakis, Pradella – Routlege handbook of Marxism and Post-Marxism, s. 103

[13] Benjamin – Teoretické pasáže, Oikumené, Praha, 2011, S. 265

[14] „…osvobození dělnické třídy může být jen dílem dělnické třídy samé,“ říká Marx v roce 1865; Marx, Karel, Prozatímní stanovy sdružení, in: K. Marx- B. Engels, Spisy, sv. 16, NPL, Praha, 1956, s. 46

[15] Lukács, György, Dějiny a třídní vědomí, s. 388

[16] Tamtéž, s. 213-214

[17] Lukács, Lenin, citováno v Molyneux, The point is to change it, s. 166, překlad citátu MŠ

[18] Molyneux, The point is to change it, s. 167, překlad citátu MŠ

[19] Callinios, Alex, Social Theory, Polity, Cambridge, 1999, s. 210

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •