Jestlipak v některém zazní i věci dosud nevyřčené? Například, že od
čtyřicetiletých starých pořádků nás bude dělit skoro dvacet let, a
přesto zápas se stíny a přízraky minulosti stále zabírá klíčové místo
ve společenském dění? Že se na předlistopadovou éru svádí leccos z
toho, co s ní už nemá moc společného, a že rituální zápas s drakem
dávno položeným na lopatky leckdy znemožňuje vidět, jak se mnohem
útočnější plazi zabydleli ve štěrbinách ekonomické sféry. Že se v tomto
opožděném zápasu spíše mává symboly, že antikomunisté dneška místo
obcházení hypermarketů a fabrik a oslabování jevů, které motivují
přetažené prodavačky a znejistělé chlapy v montérkách k volbě KSčM,
raději vyrábějí trička, z nichž na komunisty trčí vztyčený ukazováček.
Počkejme si ale také, zdali někdo dobu těsně předlistopadovou pochválí.
Měl by? Copak ono na ní bylo něco hezkého? Jistě, ale jak pro koho.
Onen paralelní svět, neviditelný obyčejnýma očima upnutýma jen na
každodenní shon, Matrix, do něhož se vstupovalo rádiem naladěným na
krátké vlny a vylepšeným drátem připojeným na blok ústředního topení,
se v létě a hlavně na podzim 1989 pořádně rozrostl a nabyl barev lesa
se smíšeným porostem: Jste mladší, nevoní vám vojenský mundůr, nejste
proti srandě a rádi se proběhnete? Prosím, tak tu máme Nezávislé mírové
sdružení, Mírový klub Johna Lennona, a čerstvě Hnutí za nenásilí, pro
odvázanější omladinu československé anarchistické sdružení, pro
stoupence kuriozit ekomonarchistické české děti.
Stále opatrujete doma Rudé právo s fotkou Dubčeka z toho jediného roku,
kdy se dalo číst, stále má pro vaše uši slovo socialismus pozitivní
zvuk? Pak je zde Klub za socialistickou přestavbu Obroda či Společnost
pro studiu demokratického socialismu. Nebo máte socialismu ve všech
jeho mutacích až nad hlavu? Možná se najdete v programu Hnutí za
občanskou svobodu, rozkročeném od umírněných sociálních demokratů po
konzervativce, nebo v Demokratické iniciativě.
Pestrá byla i paleta zelených. K tomu desítky dalších skupin, jejich
prohlášení, manifesty, časopisy, letáky, stačilo přijít nebo jen
podepsat. A hlavně akce, na kterých si tehdy lidé mj. se zájmem
předávali sovětské přestavbové noviny, Svobodná Evropa a Hlas Ameriky
už dovedly zájemce na patřičná místa. Jistě, i pro řadu dalších
mladších lidí v tom byla kromě snahy zapojit se do něčeho užitečného i
tehdy nepřiznaná touha po dobrodružství a karbonářská příchuť
zakázaného ovoce. Ale i tyto motivy pomáhaly akcelerovat vývoj a přímo
geometrickou řadou rozmnožit zárodky politického pluralismu.
I když realita 90. let vyléčila řadu očekávání, přece jen není
na místě vzpomínat na barvy podzimu 1989 s pocitem promarněné energie.
Nepřišel režim dobrý, ale přišel méně špatný, otevřený dalším korekcím
a změnám.
Pavel Pečínka
článek vyšel 5.10.06 na www.blisty.cz
