Každý rok se neonacisté z celé Evropy sjíždějí do Drážďan, aby se tu pokusili překrucovat historii a šířit své zvrácené názory. I přes jisté kontroverze, které bombardování Drážďan spojeneckými vojsky vyvolává, se na 20 000 občanů města, ale i jiných německých a evropských měst, postavilo této neonacistické provokaci. Z Liberce se německé antifašisty vydala podpořit desetičlenná skupinka aktivistů. Po přesunu do nedaleké Žitavy jsme se připojili k německým soudruhům, kteří z Žitavy a sousedního města Görlitz vypravili dva autobusy. Po několika zastávkách a doobsazení posledních míst v autobusech jsme asi po dvou hodinách dorazili do Drážďan. Po příjezdu se objevil první problém. Neonacisté se totiž podle původního plánu měli shromáždit na vlakovém nádraží v Novém městě, sešli se ale na nádraží ve Starém městě v historickém centru. Potíž byla tedy v tom, že naše autobusy zastavily na druhé straně Labe a všechny dostupné mosty byly zablokovány policisty a jejich obrněnou technikou.
Mohutnost nasazení ochránců kapitálu, pardon pořádku, byla opravdu extrémní. V Drážďanech bylo nasazeno asi 6000 policistů a množství těžké techniky, v jednu chvíli mi nad hlavou prolétlo 6 policejních helikoptér. Na opačné straně Labe se spolu s námi ocitlo také několik set ostatních antifašistů a i ti se přesouvali od jednoho mostu k druhému a snažili se prorazit policejní kordony. To se bohužel nepovedlo, avšak v průběhu dne se skupinkám protestujících podařilo nejrůznějšími způsoby do Starého města proniknout. Ve chvíli, kdy jsme se marně snažili prorazit policejní řady, tisíce antifašistů, kteří se k nádraží dostali z jiných částí města, bojovalo s policií a blokovalo hlavní shromaždiště neonacistů. Těch se nakonec oproti původním předpokladům sešlo jen asi 1000. Neonacisté a jejich ochránci z řad policie byli nakonec donuceni uznat, že jim v Drážďanech pšenka nepokvete. Policie proto neonacistům doporučila, aby svůj pochod uskutečnili v jiném městě. Několik set jich proto odjelo do nepříliš vzdáleného Lipska, i tam je však na nádraží čekalo velké množství antifašistů, proto nakonec odjeli se staženými ocasy domů.
Tlupy neonacistů si svoji frustraci z neúspěšného pokusu o svoji tradiční akci, vybíjeli extrémním násilím. Asi 100 z nich napadlo alternativní centrum pro podporu bydlení, tzv. Hausprojekt, kde vymlátili okna a utekli – policie stojící opodál tomu nevzrušeně přihlížela. Údajně byli také pobodáni čtyři lidé při střetu s neonacisty ve vlaku.
Ani liberecká výprava nebyla nakonec v Drážďanech zbytečně, jelikož se nám, společně s desítkami jiných antifašistů, podařila přímá akce proti autobusu neonacistů. V okamžiku, kdy jsme stáli před policejním kordonem před mostem na Labi, nás několik lidí ze zadních řad upozornilo na to, že na nedaleké komunikaci bude za okamžik projíždět autobus plný neonacistů. Dav okamžitě ukázal překvapeným policistům záda a rozběhl se zablokovat zmíněnou komunikaci. Autobus skutečně za několik málo okamžiků přijel a byl zastaven. Dodnes mě hřeje u srdce vzpomínka na pohled naštvaných a překvapených výrazů postaršího neonacistického řidiče a podivného vedoucího neonacistické výpravy. Zbytek nácků nebyl příliš vidět, jelikož autobus měl začerněná okna.
Autobus byl tedy asi 20 minut blokován. V okamžiku, když před něj chtěl najet soundsystém a zablokovat ho na dobro, řidič využil situace a rozjel se. Lidé totiž o několik metrů ustoupili, aby uvolnili místo pro vjezd dodávky. V tu chvíli jsme se snažili autobus znova zablokovat, avšak jeho řidič byl rozhodnut skrz dav projet. Byly to opravdu perné chvíle, pokud by někdo v tom okamžiku upadl na zem, řidič by ho přejel. Autobus proto poznal sílu lidové tvořivosti a byl náležitě upraven. Ve chvíli, kdy ujížděl před antifašistickým davem, vtrhlo mezi nás asi 10 policistů a nesmyslně kolem sebe začali rozstřikovat slzný plyn. Vzápětí se však stáhli, jelikož nás v té chvíli bylo již několik stovek. Posléze se antifašisté vydali na pochod k poslednímu blokovanému mostu, kde tato separovaná akce skončila projevy, hudební produkcí a podáváním jídla. Taková menší streetparty v druhé polovině února .
Letos se podařilo zopakovat úspěch z minulého roku a neonacistická provokace byla opět úspěšně paralyzována. Antifašistická taktika byla úspěšná, jelikož se množství menších demonstrací a afinitních skupinek rychle přesouvalo po městě, čímž znesnadňovaly policii zásah. I přes to, že se několik tisíc lidí do Starého města nedostalo, jejich účast na druhé straně Labe nebyla zbytečná. Našimi neustálými pokusy o proražení kordonů jsme alokovali velké počty policistů v Novém městě a z toho důvodu nebyli tam, kde by byli „potřeba“.
V Drážďanech se opět potvrdila skutečnost, že masivní mobilizace všech antifašistických sil, dokáže narušit, či zcela zablokovat, pokusy o neonacistické provokace. A to i přes to, že je nasazeno enormní množství policejních robokopů. Vezměme si tento příklad k srdci a praktikujme takovéto akce i v naší české kotlině!
Michal Řeháček
