Pracující z různých koutů světa čelí útlaku a vykořisťování. Řada z nich si to však nenechává líbit a staví se na odpor. Důvody jejich boje se různí, stejně jako podmínky, ve kterých se ocitají. Spojuje je však snaha zachovat si lidskou důstojnost a odpovídající životní podmínky. Předkládáme zde pouhý výběr z obrovského množství odborářských kampaní, které v současné době ve světě probíhají.
Přes deset nezávislých odborových organizací v Šen-čenu, jednom z největších čínských měst, bylo v poslední době donuceno uzavřít své kanceláře. Ve všech případech k tomu došlo na základě falešných obvinění, například že tyto organizace neplatí řádně daně či nedodržují požární předpisy. Právě šikana všeho druhu je oblíbeným nástrojem čínských úřadů, jak dlouhodobě ztěžovat odborovým organizacím práci. Šen-čen je jedním z průmyslových center Číny a pravděpodobně nejrychleji rostoucí město na světě. Toto město bylo vyhlášeno takzvanou „speciální ekonomickou zónou“, což je vládou vyhrazená zóna, kde platí tvrdě neoliberální zákony, za účelem přilákání zahraničních investorů. Ti zde tak například platí prakticky zanedbatelné daně a cla a mohou také mnohem snáze porušovat zaměstnanecká práva.
Tchajwanská společnost Foxconn, vyrábějící elektronické součástky pro řadu známých značek, mimo jiných například pro Apple, Sony, Nokii, Dell či Samsung, po nátlaku ze strany pracovněprávních aktivistů přiznala, že ve svých továrnách v Číně (mimochodem například právě v Šen-čenu) zaměstnávala děti. Foxconn již dříve čelil nařčení z porušování celé řady pracovních zákonů, potlačování odborů a otřesných podmínek na pracovištích. Kromě toho nechvalně proslul před dvěma lety, kdy během několika měsíců 18 zaměstnanců jedné z jejích továren spáchalo sebevraždu. Pravděpodobným důvodem jejich činů byly právě nelidské pracovní podmínky a vysoká míra stresu. Tato obří firma má továrny v mnoha zemích světa, včetně České republiky – v Pardubicích a Kutné hoře.
Neprávem vězněný marocký odborový aktivista Said Elhairech, o jehož případu jsme informovali v minulém čísle Solidarity, byl zbaven všech obvinění a propuštěn na svobodu. Zcela jistě k tomu přispěla i masivní kampaň za jeho propuštění, organizovaná Mezinárodní odborovou federací pracovníků v dopravě (ITF). Radost nad tímto úspěchem však kazí skutečnost, že Saidův kolega Mohamed Čamčatí, obviněný ze stejného činu – sabotáže a ohrožení národní bezpečnosti – zůstává stále za mřížemi.
Na konci září proběhla v Řecku již dvacátá generální stávka za necelé poslední dva roky. V celé zemi byl zastaven letový provoz, byla zrušena výuka ve školách, úřady a obchody byly zavřené a ve všech větších městech proběhly protestní demonstrace. V Aténách byl průběh demonstrace nejvyhrocenější. Před budovou řeckého parlamentu se střetlo několik tisíc mladých demonstrantů s policií a náměstí Syntagma se na několik hodin změnilo ve válečnou zónu. Nejméně čtyři demonstranti byli policií vážně zraněni. Protesty v Řecku, namířené proti tzv. úsporným opatřením, nadále pokračují (situaci v Řecku věnujeme samostatný článek).
Z www.LabourStart.org vybírá Štěpán Lohr
stepan.lohr@socsol.cz
Článek vyšel v listopadové Solidaritě roku 2012
