Občanská demokratická strana představila na své třetí ideové konferenci v Hradci Králové 21. ledna 2012 svůj program nazvaný „Podnikání a pracovní místa“. Předseda vlády Petr Nečas ve svém projevu mimo jiné řekl: ,,Je pochopitelné, že se mnozí lidé o práci dnes obávají, a výše uvedené údaje, například to, že máme 6. nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, jenom ukazují, že jsou to jen pravicové vlády a občanští demokraté, kteří si umí s tímto palčivým problémem vytvářením pracovních příležitostí a řešením nízké nezaměstnanosti poradit nejlépe.“
A jaké že jsou ty úžasné recepty ODS, jak zvýšit zaměstnanost? Podle Nečase je třeba pokračovat v politice zametání cestiček podnikatelům a házení polen do cesty zaměstnancům.
Osvědčené recepty
Nečas se ve svém projevu chlubil tím, jak kroky předchozích pravicových vlád snížily nezaměstnanost: ,,Například jsme zrušili povinné registrační pokladny, minimální daň, povinné vedení knihy jízd nebo například absurdní povinné bezdotykové baterie. (…) Díky změnám v sociálním systému, kde jsme posílili motivační prvky, došlo v minulém volebním období k prudkému snížení nezaměstnanosti, včetně dlouhodobé.“
Co se týče registračních pokladen, tak důvod jejich zavedení byl oprávněný, neboť jak uvedla Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS): ,,Smyslem registračních pokladen bylo pokročit v boji proti krácení daňových příjmů a vytvořit rovné podmínky pro podnikání. Dále zvýšit ochranu spotřebitelů, omezit nelegální dovozy zboží a zavést jednoduchá a přehledná pravidla pro působení subjektů na vnitřním trhu s maximálním využitím moderní techniky. Od zavedení registračních pokladen se rovněž očekávalo zvýšení efektivity kontrolní činnosti s minimálním nárůstem zaměstnanců státní správy.“
Minimální daň byla stejně jako registrační pokladny zrušena od 1. ledna 2008. ČMKOS k tomu ve svém přehledu změn v daňové oblasti od 1. 1. 2008 uvádí: ,,Opatření mělo omezit daňové úniky. Na základě tohoto ustanovení měl podnikatel, který vykázal ztrátu i v třetím a dalším roce podnikání, povinnost vykázat minimální základ daně a zaplatit z něho daň. Přestože daňová správa a ani daňová kázeň poplatníků není na dobré úrovni, ruší se ustanovení o minimálním základu daně pro podnikatele a usnadňují se tím možnosti daňových úniků.“ (www.cmkos.cz/data/articles/down_557.doc )
Změnám v sociálním systému, které znamenaly zhoršení či zamezení přístupu lidí s existenčními problémy k dávkám, které byly určené ke zmírnění, nikoli k vyřešení jejich obtížné životní situace, lze sotva připisovat zásluhu na snížení nezaměstnanosti.
Staronové recepty
S některými návrhy na ještě větší tzv. flexibilizaci pracovního trhu, které představil na letošní ideové konferenci premiér Nečas, přišel již v červnu 2008, tehdy coby místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí, při přípravě tzv. koncepční novely nového zákoníku práce. Jde např. o tzv. ,,práci na zavolanou“ (on-call work) a sdílení jednoho pracovního místa více zaměstnanci, tzv. job-sharing. Nečas na ideové konferenci ODS zdůvodnil záměry na zavedení těchto forem neplnohodnotných pracovních poměrů mj. takto: ,,Chceme dále vytvořit zákonné podmínky, které umožní vykonávat práci „na zavolanou“ především důchodcům, studentům a ženám v domácnosti. Na základě této dohody si zaměstnavatel se zaměstnancem budou moci vyjít vstříc s časovým rozložením práce. (…) Budeme prosazovat legislativní úpravu tzv. job-sharingu, tedy výkonu práce, kdy jedno pracovní místo sdílí více zaměstnanců. Jedná se o nový typ pružné formy práce na částečný úvazek. K rozvržení pracovní doby by docházelo na základě dohody mezi samotnými zaměstnanci.“
Nečas zdůvodňuje zavedení těchto forem zaměstnání tím, že budou výhodné pro rodiče na mateřské, studenty a důchodce, ale takto zaměstnávány budou i ostatní skupiny obyvatel, které potřebují plnohodnotné zaměstnání za plný plat. Je ale také otázkou, zda takovéto formy práce budou vyhovovat i skupinám obyvatel, jejichž potřebami se ODS zaštiťuje. V případě práce na zavolanou by byl zaměstnanec neustále k dispozici na telefonu a musel by být schopný se po zavolání dostavit do určité doby k zaměstnavateli k výkonu práce. Jednalo by se tedy o neustálou pracovní pohotovost. Člověk by byl stále vystaven stresu, že zazvoní zaměstnavatel a bude muset okamžitě odejít z místa, kde se právě nachází, a přestat dělat to, čemu se právě věnuje. Rodič na mateřské by musel např. opustit dítě, student, který by se zrovna učil na zkoušku, by všeho nechal a šel plnit přání svého šéfa atd. Takto zaměstnaný člověk bude muset být zkrátka vždy připraven odejít za prací a žádné plány nebudou přicházet v úvahu. Nebude moci ani pít alkohol, protože kdyby ho šéf náhodou povolal, nesměl by být v práci pod jeho vlivem. Pokud by však třeba zrovna byl na nějaké oslavě a nějaký alkohol vypil, zaměstnavatel mu zavolal a povolal ho práce, zaměstnanec by to ze strachu ze ztráty práce neoznámil, mohl by způsobit vlivem požití alkoholu nehodu.
V případě job-sharingu by zaměstnanec sdílel jednu pracovní pozici s dalším člověkem, s nímž by se střídal a domlouval si s ním pracovní dobu. Rizikem takovéto práce je to, že se pracovníci nebudou schopni dohodnout na pracovní době a že budou společně odpovědní za jednu práci, na které se budou podílet v jiný čas. Zaměstnanci budou sdílet nejen pracovní pozici, ale také plat, který bude tudíž menší, než kdyby práci vykonával jeden člověk na hlavní pracovní poměr.
Zákoník práce na obtíž
Premiér Nečas na ideové konferenci prohlásil: ,,Jak už bylo řečeno, došlo k posunu v pracovním právu, ovšem bude nezbytné dále pokračovat. Zákoník práce má v současné době stále zhruba 400 paragrafů, které často velmi konkrétně popisují, co se může a co se nesmí. Některá pravidla jsou sice nutná s ohledem na členství v Evropské unii, ale i ta by měla být podrobena revizi. Například ustanovení o pracovní době čítají přes dvacet dlouhých paragrafů, přitom by se dala zkrátit na polovinu a mohla by ponechat větší smluvní volnost oběma stranám. To se týká i úpravy dovolené, překážek v práci a řady dalších institutů. (…)
Měli bychom vycházet i z toho, že je přijímán nový občanský zákoník. Naším dlouhodobějším cílem je prosazení zcela nového zákoníku práce. Instituty pracovního práva by se měly lépe sladit s úpravou práva občanského. Například v oblasti náhrady škody bychom si v pracovním právu vystačili místo s třiceti paragrafy jen s pěti. Zjednodušením by díky občanskému zákoníku mohla projít úprava změn pracovního poměru nebo úrazového pojištění. Po takové revizi by zákoník práce mohl čítat zhruba 150 jasných, přehledných a srozumitelných ustanovení. Byl by tedy zhruba o dvě třetiny ‚tenčí‘.“
Už dnes si se zákoníkem práce spousta zaměstnavatelů těžkou hlavu nedělá. ,,Zákoník práce? – Co to je, na to tady nehrajeme,“ to je běžná reakce, když se snažíte uplatňovat svá práva u podnikatele. Ale i když je pro řadu zaměstnavatelů zákoník práce něčím, co neexistuje, je to pořád zákon, který zaručuje alespoň nějakou ochranu zaměstnancům, ale také zaměstnavatelům, i když jejich práva jistě v žaludcích politiků neleží. Bez něj, vynecháním nebo znejasněním některých pasáží, které by se po změnách mohly vykládat různě, by to byla pro zaměstnance katastrofa a návrat daleko do minulosti a odhození něčeho, o čem se dřívějším dělníkům mohlo jen zdát.
Podnikatelé
P. Nečas: ,,Pro občanské demokraty to zároveň znamená bránit zvyšování přímých daní firmám i fyzickým osobám, jak navrhuje opozice, ale někdy i část koalice. Pro podniky je důležité stabilní podnikatelské prostředí. Jestli nechceme utlumit jejich rozvoj a zároveň vysokými daněmi vyhnat špičkové experty do zahraničí, zapomeňme, prosím, na tyto tradiční levicové recepty. Pro nás to naopak znamená odbourávat překážky, které podnikům umožní ve stávající ekonomické situaci nejen přežít, ale především konkurovat ostatním na zahraničních trzích.“
ODS slovy Nečase nechce zvyšovat podnikům daně, aby nevyhnala špičkové experty do zahraničí. Podle něj jsou tedy bohaté korporace, které zde působí, špičkovými experty? V čem jsou třeba obchodní řetězce experty? V tom, jak špatně zacházet se zaměstnanci, jak dovážet textil vyrobený v zemích třetího světa nebo jak nepodporovat místní zemědělce? A pokud jde o jiný průmysl, znamená automaticky, že pokud vydělává, je to zásluhou nějakých špičkových expertů, nebo je to na úkor pracovníků a např. montováním výrobků z dílů, které byly vyrobeny a přivezeny ze zemí, kde jsou pracovníci vykořisťováni? Pokud jde ODS o experty, měla by podporovat školství a vědu. Aby lidé byli vzdělaní a měli možnosti sami založit společnost nebo pokračovat ve výzkumu na školách a ne aby se stávali dalšími kolečky v soukolí nadnárodních korporací.
,,Chtěl bych se především zastavit u živnostníků a drobných podnikatelů. Už před více než 12 lety jsem hovořil o tom, že ‚živnostník v Kardašově Řečici pro nás musí být důležitější než blahobytný bankéř v obleku od Armaniho a v botách od Gucciho‘. “
Nečas tedy dle svých slov je takový lidumil, který dává přednost jednomu živnostníkovi před bohatým bankéřem. Jak si ale jeho slova vyloží bývalí zaměstnanci podniků, které zanikly? Podniků, které vyráběly potřebné zboží a na které byl kvůli zadlužení u bank vyhlášen konkurz?
Nečas dále řekl: ,,Čeští podnikatelé si stále stěžují na přílišnou byrokracii v podnikání, která snižuje jejich produktivitu. Zvláště problematické jsou ekologické, stavební a technické regulace, které vytváří umělé překážky pro podnikání.“
Jinými slovy ODS opět jasně říká, že ochrana životního prostředí, stavební povolení a další regulace, které mají za cíl eliminovat škodlivé vlivy vzniklé podnikatelskou činností, jsou jen na obtíž a je třeba je odstranit, aby byl podnikatel spokojen.
Stát je také zaměstnavatel
Nečas prohlásil: ,,Jsou to především soukromé firmy a podnikatelé, kteří vytvářejí pracovní místa, jsou motorem ekonomiky a nesou kůži na trh doma i v zahraničí. Stát jim přitom nesmí překážet nebo dokonce házet klacky pod nohy. Nesmí jim nadbytečnou byrokracií omezovat život, musí jim uvolňovat prostor pro vlastní aktivity a rozvoj.“
Ale stát také vytváří pracovní místa, a to v ještě pár zbývajících státních podnicích, které však do budoucna hodlá zprivatizovat. Dále to je policie, státní zdravotnické organizace, hasičská záchranná služba, školství, armáda, úředníci a další. Vláda nahrává a vychází vstříc podnikatelům, kterým poskytuje všemožné odpisy, úlevy na daních atd. a jako důvod uvádějí, že tím jak soukromník ušetří, vzniknou automaticky další pracovní místa. To však není žádné pravidlo a soukromník si s ušetřenými penězi může dělat samozřejmě, co chce.
Politici zbavují stát možných zisků od podnikatelů, čímž ochuzují státní pokladnu a tím pádem i sebe coby zaměstnavatele lidí, kterým zhoršují pracovní podmínky včetně platů, jejichž růst neodpovídá zvyšujícím se cenám životních potřeb a růstu DPH. V důsledku toho lidé odhází anebo jsou hromadně vyhazováni s odůvodněním, že nejsou peníze na zaplacení jejich pracovních pozic. Stát, tedy spíše hrstka politiků, dává přednost soukromým zaměstnavatelům před státem coby zaměstnavatelem a tím pádem před státními zaměstnanci. Ovšem kromě sebe, protože i oni jsou státními zaměstnanci, ale takovými, kteří si sami určují platy a odměny. Dále jsou tu jejich známí a příbuzní, které zaměstnávají a drží ve funkcích. V politice stále platí staré známé ,,já na bráchu, brácha na mě“. A tak se další miliony, které by se mohly vynaložit na pracovní místa ve státní službě, vyhazují na neúměrně vysoké platy, odměny a tzv. zlaté padáky, nemluvě o placení různých arbitráží či nevýhodných smluv, které politici a jejich známí uzavírají.
Nezaměstnanost je normální
Nečas se na konferenci chlubil tím, jak za vlád ODS se snížila nezaměstnanost na téměř ,,přirozenou nezaměstnanost“: ,,V červnu 2006 dosahovala její výše téměř osmi procent, a to podotýkám, že tehdy byl šesti procentní ekonomický růst, a o dva roky později už klesla na 5 %, takže prakticky na míru přirozené nezaměstnanosti. Následně došlo vlivem globální krize opět k jejímu růstu, přesto dnes udržujeme 6. nejnižší nezaměstnanost v rámci Evropské unie.“
Nezaměstnanost je v kapitalistickém systému něco přirozeného, něco, co je třeba, je to, jako když dříve strašili kněží lidi peklem, když nebudou poslušní. Dnes se straší nezaměstnaností – nelíbí se ti pracovní podmínky – žádný problém, lidí je dost. A tím pádem jsou vhodné podmínky pro zhoršování práv zaměstnanců. A tak i když politici hází na nezaměstnané špínu, vědí, že je potřebují.
Pravice versus Lidské potřeby
Pravicová vláda v čele s ODS prosazuje změny na pracovním trhu, které ospravedlňuje potřebami lidí, jako jsou rodiče na mateřské, studenti, zdravotně postižení a důchodci. Potřeby těchto skupin lidí nejsou však jen finanční povahy. Stále více jim ale peníze chybí, jelikož se stát stává čím dál více asociálním, snižuje a odebírá dávky, jejichž objem je pro státní pokladnu zanedbatelný. Bezohlednost politiků tak stále ve větší míře vede k tomu, že přirozené lidské potřeby jsou potlačovány kvůli finančním potřebám. Jsou přetrhávány svazky mezi rodinami. Děti, které potřebují mít u sebe své rodiče, jsou vychovávány někým jiným, protože oba rodiče či rodič – samoživitel musí být v práci, aby měla rodina zajištěny peníze na základní životní potřeby, jako je bydlení, energie, jídlo, ošacení, atd. Lidé v důchodovém věku, kteří si zaslouží odpočinek a mají různé obtíže spojené s jejich věkem, musí chodit do práce, mimo jiné aby neskončili pod mostem, jelikož stát nereguluje už ani nájemné. A studentům, těm místo toho, aby jim a jejich rodinám byly vytvořeny podmínky, aby mohli studovat, plně se věnovat učivu a nemuseli spoustu času věnovat brigádám, hodlají politici darovat školné. Už nyní např. děti, o které se stará jen jeden rodič, musí dát často přednost práci před vzděláním.
Ano, ODS je správná pravicová strana, pro kterou jsou finanční potřeby nadřazeny ostatním potřebám. Podle ní děti nepotřebují péči svých rodičů a rodiče nepotřebují vztah se svými dětmi. Důchodci nepotřebují odpočívat a studenti, tedy ti z chudších rodin, studovat. Lidé nepotřebují volno, čas pro sebe, čas na to, co je baví a rozvíjí. Koneckonců mohli by třeba v tom volném čase přemýšlet o systému, ve kterém žijí, číst knihy a úvahy od Englese, Ericha Fromma a dalších. Mohli by rozvíjet různé plány, jak systém změnit, a protože porobených lidí je víc než těch, kteří vládnou, je tu velká možnost úspěchu. Lidé, kteří by nebyli zmoženi prací a doma neměli energii už jen na sezení na gauči a koukání na televizi, by místo toho měli čas se setkávat a vytvářet různé spolky nespokojených s kapitalismem, a mohli by se dokonce zapojovat do příprav protivládních protestů, které by tím pádem byly daleko větší.
Zkrátka unavený, prací zmožený člověk, strachující se o životně nutný výdělek je politikům prospěšnější, takové nás chtějí mít.
Závěrem
Je jen dobře, že ODS odhalila své další asociální plány. Ukázala tak, co chystá, a dala nám tak další podnět k tomu, abychom neustávali v boji proti obludnosti kapitalismu a abychom zintenzivnili své snahy přinejmenším svrhnout tuto vládu. Lidem, kteří se ještě nezapojili do činností proti vládě, ODS vyřčenými slovy Nečase na ideové konferenci mohla dát další impuls k tomu, aby tak učinili.
Dana Hladíková
