III
DRUHÁ DOBA INFORMAČNÍ
Kapitalistický růst má tendenci probíhat v dlouhých vlnách mezi cyklickými krizemi, v nichž restrukturalizace poháněná sociálními a třídními střety vede k novým formám kapitalistické organizace. Strukturální krize jako ty v třicátých a v sedmdesátých letech obvykle zahrnují transformaci vzorců akumulace kapitálu a další kola expanze, často doprovázené novými špičkovými technologiemi, jako jsou syntetické materiály, výrobky dlouhodobé spotřeby, automobilový průmysl, petrochemické výrobky a vojenskoprůmyslové technologie, které byly hnacím motorem boomu po druhé světové válce. Začátkem dvacátého století si sovětský ekonom Nikolaj Kondratěv všiml jak světová ekonomika, poháněná novými špičkovými technologiemi, zažívá cykly trvající zhruba 40 až 60 let (nazývané Kondratěvem jako vlny). V těchto cyklech se kola expanze nakonec vyčerpají a jsou následována poklesy a krizemi, jejichž výsledkem je reorganizace systému a nové technologie, které pomáhají spustit další cyklus. Tyto dlouhé vlny zahrnují vzestup následovaný poklesem. Jestliže bychom boom globalizace v závěru 20. století považovali za vzestup, pak by finanční kolaps roku 2008 byl signálem začátku poklesu.
Carlota Perezová v návaznosti na Schumpeterovo zaměření na obchodní cykly a inovace nedávno předložila podobný argument o dlouhých vlnách a technologiích. Podle jejího názoru bude nějakou dobu trvat, než nové technologie vyvolají produktivní expanzi, protože výnosy v odvětvích využívajících již zavedené technologie zůstávají vysoké a nadále absorbují dostupné finanční prostředky. Jakmile se zavedené technologie vyčerpají, vysychají příležitosti k výnosným investicím do nich a dochází k financializaci. Nato jsou představeny nové technologie, které nakonec přitáhnou finanční investice jako nově se prosazující „technicko-ekonomické paradigma“ zahajující období produktivní expanze. Perezová připouští, že politické a kulturní vzorce vhodné pro nové paradigma se musí institucionalizovat, aby mohlo začít období expanze. Nicméně tyto a podobné přístupy, jako je teorie Manuela Castella o informatismu jako novém techno-ekonomickém paradigmatu, se příliš opírají o technologickou determinaci a opomíjejí kauzální ústřední roli sociálních a třídních sil ve střetu. Je to dynamika akumulace kapitálu a kapitalistického rozvoje, která určuje rozvoj a zavádění nových technologií. Navíc technologie nejsou neutrální, v kapitalismu mají třídní charakter. Nadnárodní kapitalistická třída (TCC) využila výpočetní a informační technologii (CIT) ve své politické kampani za otevření světa nadnárodnímu kapitálu skrze „volný trh“, integrační dohody a neoliberální politiku. Nadnárodní kapitalistická třída (TCC) vyvinula a nasadila informační technologie s jasným cílem zavést systémy nadnárodní sociální kontroly a represe.
Globální kapitalismus se nyní nachází na vrcholu vlny restrukturalizace a transformace založené na mnohem hlubší digitalizaci celé globální ekonomiky a společnosti. Jádrem této nové vlny technologického rozvoje je pokročilejší informační technologie neboli takzvaná technologie čtvrté průmyslové revoluce. Tažena umělou inteligencí a sběrem, tříděním a analyzováním obrovského množství dat („big data“) zahrnuje vznikající technologie mezi jinými strojové učení, automatizaci a robotizaci, nanotechnologie, biotechnologie, Internet věcí (IoT), kvantové a cloudové výpočty, 3D tisk, komunikační sítě 5G, virtuální realitu, nové formy uchovávání energie a autonomní vozidla, letadla i plavidla. Výpočetní a informační technologie (CIT) poprvé zavedené v osmdesátých letech poskytly prvotní základnu globalizaci, která umožnila nadnárodní kapitalistické třídě (TCC) koordinovat a synchronizovat globální produkční řetězce a tedy i zavést globálně integrovaný výrobní a finanční systém, jak je uveden výše, do nějž se začlenily všechny země. Právě tak jako původní zavádění výpočetní a informační technologie (CIT) a internetu koncem dvacátého století hluboce proměnilo světový kapitalismus, tato druhá generace digitálních technologií vede k dalšímu kolu celosvětové restrukturalizace slibující další transformační dopad na struktury globální ekonomiky, společnosti a politiky.
Lze jen velmi těžko odhadnout jak rychlá a rozsáhlá je současná digitální restrukturalizace. Podle údajů UNCTAD takzvaná „sdílená ekonomika“ vzroste ze 14 miliard dolarů v roce 2014 na 335 miliard dolarů v roce 2025. Dodávky 3D tiskáren se celosvětově více než zdvojnásobily na 450.000 kusů v roce 2016 a očekává se, že v roce 2020 dosáhnou 6,7 milionů kusů. Globální hodnota e-komerce dosáhne v roce 2017 odhadem 29 bilionů dolarů, což odpovídá 36 procentům světového HDP. V témže roce provede přeshraniční nákup prostřednictvím e-komerce 277 milionů lidí. Vývoz digitálně poskytovaných služeb dosáhl v roce 2019 výše 2,9 bilionu dolarů, což představuje padesát procent celosvětového vývozu služeb. V roce 2019 dosáhl celosvětový internetový provoz 65násobku objemu celého celosvětového internetového provozu v roce 2005, přičemž globální provoz internetového protokolu (IP) jako ukazatel datových toků vzrostl z nějakých 100 gigabytů (GB) denně v roce 1992 na více než 45000 GB za sekundu v roce 2017. A to je svět stále ještě jen v začátcích ekonomiky založené na datech; do konce roku 2022 celosvětový IP provoz dosáhne odhadem 150700 GB za sekundu, přiživován stále více a více lidmi přicházejícími poprvé online a expanzí Internetu věcí (IoT). Digitalizace od svého vzniku vykazuje síťový efekt takové míry, že se celá škála lidských aktivit a sociálních vztahů nakonec spojila do stejného jazyka proudů bitů – tj. jedniček a nul. Blížíme se situaci, nebo už v ní možná jsme, kdy každá osoba na planetě je připojena – většinou přímo, i když nepřímo každý – na jedinou společnou digitální síť. Už v roce 2015 více než 30 procent světové populace používalo platformy sociálních médií. V roce 2019 bylo na světě používáno 5,2 miliardy chytrých telefonů (smartphonů) a více než polovina planety byla online.
Jestliže první generace kapitalistické globalizace z osmdesátých let zahrnovala vytvoření globálně propojeného výrobního a finančního systému, od roku 2008 nová vlna digitalizace a vzestupu platforem vyústila ve velmi rychlou globalizaci (transnacionalizaci) služeb založených na digitálních technologiích. V roce 2017 služby představovaly okolo sedmdesáti procent celkového hrubého světového produktu a zahrnovaly komunikační technologie, informační technologie, digitální technologie včetně technologií pro digitální platformy, e-komerci, finanční služby, odborné a technické práce a řadu nehmotných produktů, jako je film a hudba. Tento celosvětový posun k ekonomice služeb založené na rozsáhlém zavádění technologií čtvrté průmyslové revoluce přináší nespočetně mnoho změn ve struktuře kapitalistické výroby směrem k ústřednímu významu znalostí při produkci zboží a služeb. To znamená rostoucí dominanci nehmotného kapitálu (doslova kapitálu, která nemá fyzickou podstatu), který je v současné literatuře na toto téma alternativně nazýván jako „duševní kapitál“, „duševní vlastnictví“ nebo „nehmotná produkce“, spolu se souvisejícími pojmy nehmotné práce, kognitivní práce a znalostních pracovníků v odkazu na pracovníky zapojené do nehmotné produkce. Informace je jádrem kultury a kultura je tím, co odlišuje lidský druh od ostatních. S tím, jak se informace posouvají na kvalitativně novou rovinu naší hmotné existence, si musíme připomínat, že informace jako společenská síla nejsou nikdy nezávislé na výrobních vztazích a v nich obsažené mocenské dynamice.
Pandemie COVIDu-19 zvýšila úsilí technologických gigantů a jejich politických agentů při přeměně stále více a více oblastí ekonomiky na jejich nová digitální panství. V centru globální restrukturalizace jsou technologičtí giganti jako Microsoft, Apple, Amazon, Tencent, Alibaba a Facebook. Tyto společnosti zažily v desátých letech tohoto století ohromující růst. K nim se posléze přidaly Zoom, Netflix a další společnost posílené pandemií a dále i technologické firmy jako Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC), jejíž expanze a tržní kapitalizace rostla ještě před pandemií. Počet uživatelů Zoomu v prvních měsících pandemie vyskočil o 3000 procent. Navíc jsou zde stovky nastupujících technologických společností z celého světa, které prosperovaly během pandemie a u kterých lze očekávat rychlou expanzi tak, jak bude restrukturalizace pokračovat. Apple a Microsoft zaznamenaly v předvečer pandemie na začátku roku 2020 ohromující tržní kapitalizaci 1,4 biliónu dolarů, a to každý z nich. Koncem roku 2020 toto číslo vyskočilo na 2,08 biliónu dolarů, respektive 1,63 biliónu dolarů. Kapitalizace Amazonu, která na počátku pandemie představovala 1,04 biliónu, se vyšplhala na 1,58 biliónu na konci roku 2020. Alphabet (mateřská společnost Googlu) zaznamenala kapitalizaci 1,2 biliónu, Samsung 983 miliard, Facebook 779 miliard a Alibaba i Tencent shodně okolo 700 miliard. Pro představu, jak rychle kapitalizace těchto oblud rostly – tržní kapitalizace Googlu vzrostla z méně než 200 miliard dolarů v roce 2008 na více než jeden bilión dolarů v roce 2020, což je zvýšení o 500 procent za deset let. Navíc jen ve dvou letech od roku 2015 do roku 2017 kombinovaná hodnota společností provozujících platformy s tržní kapitalizací více než 100 milionů dolarů poskočila o 67 procent na více než 7 biliónů dolarů.
Hrstka těch největších technologických společností absorbovala obrovské množství peněz od nadnárodních investorů z celého světa, zoufale toužících po nových investičních příležitostech. Tito investoři nalili miliardy dolarů do technologických a platformových gigantů jako do odbytiště pro jejich přebytky naakumulovaného kapitálu v honbě za ziskem. Roční investice do výpočetních a informačních technologií (CIT) vyskočila z 17 miliard dolarů v roce 1970 na 65 miliard v roce 1980, pak na 175 miliard v roce 1990, 496 miliard v roce 2000, 654 miliard v roce 2016, 800 miliard v roce 2019 a nakonec na 975 miliard v roce 2020. Jak kapitalisté investují tyto miliardy, tak se propojují světové bankovní a investiční domy s technologickým kapitálem. Stejně tak podniky po celém světě přecházejí na cloudová úložiště dat (cloud computing) a využívání umělé inteligence. Je jasné, že astronomické částky spojené s tržní kapitalizací technologických firem jsou většinou výsledkem burzovních spekulací. Zdá se tu být obrovská, jen těžce, pokud vůbec měřitelná propast mezi hodnotou hmotného majetku těchto společností a jejich tržní kapitalizací, odrážející stejně velkou propast mezi reálnou ekonomikou a fiktivním kapitálem popsanou v předchozím oddílu. Tím říkáme: vztah mezi financemi a produkcí je stejný v technologickém sektoru, jako je ve velkém v globální ekonomice.
Ale mohlo by se jednat jen o dočasný vztah, když investice do technologií generují oživení produkce a expanzi? Oživení produkce by vyžadovalo, v duchu logiky kapitalismu, aby míra zisku rostla. To by mohlo nastat v důsledku růstu produktivity prostřednictvím digitalizace bez odpovídajícího růstu celkové míry mezd, nebo alespoň kdyby zisky rostly rychleji než mzdy. Data ukazují, že od osmdesátých let zaznamenaly korporace, které přešly na výpočetní a informační technologie (CIT), výrazný nárůst produktivity oproti svým konkurentům. Podařilo se jim zvládnout takzvaný „paradox produktivity“, přičemž růst produktivity výrazně zpomalil v roce 1973, v roce nástupu strukturální krize a následné globalizace. Jedna ze zpráv společnosti McKinsey odhadovala v roce 2016, že míra globálního růstu v příštích 50 letech zpomalí na téměř polovinu míry, které dosahovala v předchozích 50 letech, z 3,8 na 2,1 procenta. Pohřbila tak naděje vkládané do digitálních technologií jako hlavního zdroje budoucího růstu produktivity.
Digitalizace je „technologie pro všeobecné použití“, což znamená, že stejně jako elektřina se šíří do všech odvětví ekonomiky a společnosti a je zabudovávána do všeho. Ti, kteří kontrolují rozvoj a aplikaci digitálních technologií, získávají nově objevenou sociální moc a politický vliv. V tomto procesu se objevují nová seskupení a bloky kapitálu. Vzestup digitální ekonomiky zahrnuje fúzi Silicon Valley s nadnárodním finančním kapitálem – například investice amerických bank do technologií vzrostly od roku 2017 do roku 2019 o 180 procent – a vojensko-průmyslově-bezpečnostním komplexem. To vede ke vzniku nového trojbloku kapitálu, který se zdá být jádrem vznikajícího post-pandemického paradigmatu. Triumvirát Silicon Valley-Wall Street-Pentagon se v současnosti jeví jako vrcholek globálního silového bloku.
Jak se tento proces prohlubuje, vyvinuly skupiny nadnárodní kapitalistické třídy (TCC), které ovládají všeobecnou digitalizaci, nové způsoby získávání relativní nadhodnoty a zvyšování produktivity exponenciálním tempem. Takto nové technologie narušují stávající hodnotové řetězce a generují reorganizaci mezi sektory kapitálu a frakcemi kapitalistické třídy. Umožňují technologickým gigantům a digitalizovanému finančnímu kapitálu přivlastňovat si stále větší podíly hodnoty generované globálním tokem akumulace. Jestliže je reálná ekonomika „doháněním“ („catch-up“), jak je popsáno výše, je to ve vztahu technologického sektoru vůči nadnárodnímu finančnímu kapitálu. Je možné, že masívní vstup finančního kapitálu do tohoto sektoru bude generovat produkci hodnoty a takto rostoucí zisk v digitálně řízené produkci bude hnacím motorem „dohánění“ („catch-up“)? V současnosti neexistují žádné náznaky, že by se to dělo, ale jazýčkem na vahách by mohla být reforma státu vyvolaná masovými protesty, jak o tom bude za chvíli hovořit.
Obhájci světového kapitalismu prohlašují, že digitální ekonomika přinese vysoce kvalifikovaná a vysoce placená pracovní místa a vyřeší problém sociální polarizace a stagnace. Je pravda, že první vlna digitalizace na konci dvacátého století vyústila v bifurkaci práce, která na jedné straně přinesla vysoce placená a vysoce kvalifikovaná pracovní místa a vzestup nové armády technických a finančních pracovníků, inženýrů, programátorů a podobně. Na druhé straně digitalizace stvořila daleko početnější masu nekvalifikovaných, málo placených pracovníků a řady nadbytečných pracovních sil. Ale nová vlna digitalizace nyní hrozí učinit nadbytečnými většinu takzvaných „znalostních prací“ a dekvalifikovat a degradovat významnou část těchto pracovních míst, založených na znalostech, které ještě zůstaly. Stále častěji se tvůrčí zaměstnanci i pracovníci platforem potýkají s nízkými mzdami, nudnými opakujícími se pracovními úkony a prekarizací. S tím, jak jsou na pracovišti a na trhu shromažďovány a zpracovávány data a poznatky profesí založených na znalostech a následně jsou převáděny do algoritmů, hrozí, že tyto profese budou nahrazeny umělou inteligencí, autonomními vozidly a dalšími technologiemi čtvrté průmyslové revoluce. I před pandemií se automatizace šířila z průmyslu a finančnictví do všech odvětví služeb, dokonce i do fastfoodů a zemědělství. Očekává se, že nakonec nahradí mnoho odborných činností, které v současnosti vykonávají právníci, finanční analytici, lékaři, novináři, účetní, pojišťovací makléři a knihovníci.
Připomeňme si, že krize poskytují nadnárodnímu kapitálu příležitost obnovit úroveň zisku vynucením větší produktivity z menšího počtu zaměstnanců. Tento proces, popsaný prozíravým Marxem, je popoháněn novou vlnou digitalizace, nyní ještě zrychlenou v důsledku ekonomických a sociálních podmínek vyvolaných pandemií. Téměř veškerý úbytek pracovních míst rutinních profesí v důsledku automatizace v USA od osmdesátých let nastal během recesí. První vlna výpočetních a informačních technologií (CIT) v pozdějších dekádách dvacátého století vyvolala explozívní růst produktivity a výrobních kapacit, zatímco nové digitální technologie slibují mnohonásobně zvýšit tyto kapacity. Konkrétně digitalizace výrazně zvyšuje organické složení kapitálu, kdy část pevného kapitálu ve formě strojů a technologií má rostoucí tendenci v porovnání s variabilním kapitálem ve formě práce. Laicky řečeno, digitalizace výrazně urychluje proces, v němž stroje a technologie nahrazují lidskou práci a rozšiřuje tak řady těch, kteří se stávají nadbytečnými a marginalizovanými. Na konci tohoto procesu, i když stále ještě daleko, je výroba bez práce. Procesy, které tlačí kapitalismus směrem k výrobě bez práce, také stlačují vedlejší náklady k nule, to znamená nulové náklady na každou přírůstkovou jednotku výstupu. Směřování produkce k vyloučení práce a směřování nákladů k nule je krokem do neznáma. Je téměř nemožné, abychom někdy dosáhli výroby bez práce nebo nulových vedlejších nákladů, určitě ne v nejbližší době. Nicméně čím více se systém vzdaluje od práce a stlačuje vedlejší náklady k nule, tím více se dlouhodobě potýká s krizí hodnoty, protože hodnotu může vytvářet pouze živá práce.
Je jistě možné, že ještě před okamžikem, kdy krize hodnoty způsobí zhroucení systému, vyvolá restrukturalizace novou vlnu expanze. Nicméně každá taková expanze narazí na problém, kdy zvyšování organické složky kapitálu představuje pro systém pokles agregátní poptávky a hromadění zisku, který nemůže být výnosně investován. V globálním měřítku získá Nadnárodní kapitalistická třída (TCC) prostřednictvím globalizace a financializace daleko více sociální moci. To jí umožní podkopat redistribuční politiku a zavést pro světovou pracovní třídu nový pracovní režim, založený na flexibilitě a prekarizaci, nebo proletarizaci v podmínkách trvalé nejistoty a prekarizace. Mezinárodní organizace práce v roce 2019 oznámila, že většina z 3,5 miliardy zaměstnanců ve světě si vydělávala na živobytí v šedé ekonomice (nebo se o to pokoušela) – tedy rozšířila řady nadbytečné pracovní síly – nebo pracovala v nejistých podmínkách, zahrnujících neoficiální, flexibilní, nestálé a proměnlivé pracovní podmínky a práci na částečné úvazky. Globalizace v posledních čtyřech dekádách přinesla nové kolo globálního ohrazování, když se stovky milionů vykořeněných venkovských obyvatel zemí Třetího světa staly vnitrostátními i mezinárodními migranty. Někteří z těchto vykořeněných milionů jsou vykořisťováni začleněním do globálních továren, farem a kanceláří, kde vykonávají prekarizované práce. Jiní jsou marginalizováni jako přebytečné lidstvo odsunuté na „planetu slumů“. Přebytečné lidstvo není pro kapitál přímo použitelné. Na druhou stranu, nadbytečná práce je pro globální kapitalismus klíčová, protože tlačí mzdy dolů, disciplinuje ty, kteří zůstali aktivní na trhu práce, a dotuje kapitál prostřednictvím společenské reprodukce práce, kterou vykonává v neformálním sektoru.
Zatímco právě probíhající vlna technologických inovací může být z dlouhodobého pohledu velkým příslibem, společenské a politické implementace nových technologií – vyvíjených v rámci logiky kapitalismu a jeho neúprosné touhy hromadit – představují v prostředí globálního kapitalismu velké nebezpečí. Tyto nové technologie zejména přispívají k růstu nadměrné akumulace a rozšiřování řad nadbytečného lidstva. Umožňují nadnárodní kapitalistické třídě (TCC) a jejím zástupcům stvořit děsivé nové systémy společenské kontroly, nadvlády a represe, systémy, které kterou mohou být použity k omezení a potlačení vzpoury globální pracující a lidové třídy, opozičních hnutí a vyloučených mas. Kriminalizace, často rasově motivovaná, a militarizovaná kontrola se stanou v kombinaci se snahou o militarizovanou akumulaci s potenciálem k vytvoření globálního policejního státu nástroji preventivního zadržování. Čelíme rozpadu konsensuální dominance a vzestupu donucovacích systémů společenské kontroly jakožto strategii pro řízení nadbytečné populace.
Nadnárodní kapitalistická třída (TCC) již nové technologie „militarizovala“, a to jak v přeneseném významu, kdy výrobní síla, kterou dávají nadnárodnímu kapitálu je zbraní v jejich třídním boji proti globálním lidovým třídám, tak i v doslovném významu, kdy se tyto technologie uplatňují v nadnárodních válkách a nových systémech sociální kontroly a represe, tj. při zavádění policejního státu. Globální ekonomika se stává stále závislejší na vývoji a zavádění systémů válčení, sociální kontroly a represe řízených novými digitálními technologiemi, protože jsou prostě prostředkem k dosahování zisků a k pokračování akumulace kapitálu tváří v tvář chronické stagnaci a nasycení globálních trhů. Na tuto situaci, v níž globální válečná ekonomika závisí na neustálém státem organizovaném válčení, sociální kontrole a represi, se odkazuje pojem „militarizovaná akumulace“. Tyto státem organizované praktiky jsou outsourcovány nadnárodnímu firemnímu kapitálu a zahrnují v sobě fúzi privátní akumulace se státní militarizací sloužící k udržení procesu akumulace kapitálu. Zde je patrná konvergence potřeb globálního kapitalismu – politické potřeby sociální kontroly a represe a ekonomické potřeby neustálé akumulace tváří v tvář stagnaci.
Digitalizace společně s globalizací a financializací činí kapitalismus stále více rychleji se měnícím a proto ještě více pohyblivějším cílem. Těm, kteří se účastní bojů pracující třídy a lidových vrstev, nemusí být nutně známy základní vztahy kontroly a vykořisťování. Práce zůstává jediným skutečným zdrojem hodnoty ve světě. To znamená, že lidé pracují svými těly a svým myšlením, aby vytvářeli bohatství. V dřívějších epochách kapitalismu jsme si představovali proces vykořisťování nebo přesun bohatství od těch, kteří jej vytvořili k těm, kteří kontrolují výrobní prostředky, jako přímý vztah. Ale jak můžeme vidět, hmotné i nehmotné bohatství je nyní financializováno a protože hodnoty jsou donekonečna přivlastňovány a znovupřivlastňovány novými způsoby, je tím komplikována naše schopnost identifikovat vztahy vykořisťování. Zatímco dříve taxíkářské společnosti vlastnící flotily taxíků mohly vykořisťovat řidiče taxi, dnes jsou řidiči Uberu v Indii nebo Mexiku vykořisťováni držiteli akcií z celého světa, a to v „platformové“ společnosti, která nic neprodukuje, ačkoliv měla na konci roku 2021 hodnotu 78 miliard dolarů. Pracující třída je tak nucena čelit novým zarážejícím způsobům nadnárodní kapitalistické třídy (TCC).
Bez reforem přerozdělovacích a regulačních mechanismů nebo státních intervencí vytvářejících veřejné nebo alternativní formy zaměstnanosti, digitálně řízená globální transformace prohloubí strukturální krizi nadměrné akumulace. Otázka se pak stává otázkou třídního boje a politického soupeření. Mohou masové protesty lidových vrstev a pracující třídy přinutit systém k opatřením v redistribuci, regulaci i investicích do sociální péče, která by do budoucna mohla kompenzovat krizi a vdechnout globálnímu kapitalismu nový život? Možná ano, ale digitální transformace současně také prohloubí krizi legitimity státu a kapitalistické hegemonie.
III
VŠEOBECNÁ KRIZE KAPITALISTICKÉ VLÁDY
Doposud jsme se zabývali strukturální dimenzí globální krize. Ale krize je stejně tak politická, jako je ekonomická. Po desetiletích strádání a úpadku čelí kapitalistické státy spirále krizí legitimity způsobené neoliberalismem a prohloubené neschopností států vypořádat se zdravotní nouzovou situací při pandemii COVID-19 a ekonomickým kolapsem. Tak, jak se hroutí kapitalistická hegemonie, tak se systém se velmi rychle přibližuje všeobecné krizi kapitalistické vlády. Jak zjistil výzkum z roku 2020, většina světové populace (56 procent) věří, že kapitalismus způsobuje více škody než užitku. Ztráta důvěry v kapitalismus byla nejvyšší v Thajsku a Indii (75 procent, resp. 74 procent) s Francií v závěsu (69 procent). Většinového odmítnutí se dočkal kapitalismus v mnoha státech Asie, Evropy, Zálivu, Afriky a Latinské Ameriky. Pouze v Austrálii, Kanadě, USA, Jižní Koreji, Hongkongu a v Japonsku většina nesouhlasila s tvrzením, že kapitalismus v současnosti působí více škody než užitku. Po celém světě propuká „globální jaro“. V letech 2017 až 2019 zmítalo světem více než 100 velkých protivládních protestů, v bohatých i chudých zemích, které vedly ke svržení zhruba 30 vlád nebo vůdců a vyvolaly eskalaci státního násilí proti protestujícím. Toto dvouleté období však bylo jen vyvrcholením lidových nepokojů, které se rozšířily po velké recesi z roku 2008. Je to skutečné tsunami masových povstání, jaké jsme neviděli od roku 1968.
Povstání má skutečně globální charakter. Od Chile po Libanon, od Iráku po Indii, od Francie po USA, od Haiti po Nigérii a od Jižní Afriky po Kolumbii. V některých případech se zdálo, že masové boje nabývají radikálního antikapitalistického charakteru. Mezi protestujícími byli mezi jinými dělníci, často migrující pracovníci, farmáři, komunity původních obyvatel, ženy a feministky, studenti, vězni a aktivisté proti masovému věznění, prodemokratičtí a protikorupční aktivisté, antirasisté, bojovníci za autonomii či nezávislost, bojovníci proti úsporným opatřením a ochránci životního prostředí. Přes všechnu svou odlišnost měly tyto protesty svůj základní společný jmenovatel – agresivní globální kapitalismus v krizi, který se snaží expandovat na úkor těch, kteří už nechtějí snášet další strádání, útisk a nedostatek. Zdá se, že rozpory systému zmítaného krizí dosáhly bodu politického zlomu a staví svět do nebezpečných situací hraničících se světovou občanskou válkou.
1 Tato kapitola se výrazně opírá o William I. Robinson, Global Civil War: Capitalism Post-Pandemic (Oakland: PM Press, 2022).
2 Francouzská Škola regulace a Škola sociálních struktur akumulace vytvořily podobné, ne-li totožné teoretické rámce pro pochopení této restrukturalizace v delších cyklech nebo vlnách. Viz Robert Boyer, The Regulation School: A Critical Introduction (New York: Columbia University Press, 1990); Dovad M. Kotz, Terrence Mc Donough a Michael Reich (editoři), Social Structures of Accumulation: The Political Growth and Crisis (Cambridge: Cambridge University Press, 1994). Oba tyto přístupy se zaměřují na zkoumání, jak se soubory sociálních, politických a kulturních institucí spojují, aby strukturovaly a stabilizovaly odlišné vzorce akumulace kapitálu, které se historicky objevují prostřednictvím třídních bojů a krizí. Například fordismus by měl být považován za jeden z takových „režimů“ či sociální strukturu akumulace.
3 Carlota Perez, Technological Revolutions and Finance Capital: The Dynamics of Bubbles and Golden Ages (Northampton, MA: Edward Elgar, 2003).
4 Manuel Castells, The Rise of Network Society, Volume 1 (Hoboken: Wiley-Blackwell, 1996).
5 Literatura věnující se těmto novým technologiím a restrukturalizaci, kterou přinášejí, se rychle rozrůstá. Viz mezi jinými: Eric Brynjolfsson a Andrew McAfee, The Second Machine Age: Work, Progress and Prosperity in a Time of Brilliant Technologies (New York: WW. Norton, 2014); Martin Ford, The Rise of the Robots (New York: Basic Books, 2015); Klaus Schwab, The Fourth Industrial Revolution (Geneva: World Economic Forum, 2016); Nick Srnicek, Platform Capitalism (London: Polity Press, 2016); Foreign Affairs, The Fourth Industrial Revolution: A Davos Reader, vyšlo v Foreign Affairs bez uvedení editora, místa a roku vydání (kniha je sbírkou esejů dříve uveřejněných v Foreign Affairs, pravděpodobně napsaných v desátých letech 21. stol.; Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), Digital Economy Report 2019 (UNCTAD: Geneva, 2019); Shoshona Zubov, The Age of Surveillance Capitalism: The Fight for Human Future at the New Frontier of Power (New York, Public Affairs, 2019). Viz mou vlastní rozsáhlejší polemiku o digitalizaci a restrukturalizaci globálního kapitalismu v William I. Robinson, Global Civil War: Capitalism Post-Pandemic (Oakland, PM Press, 2022), ze které tato kapitola vychází.
6 UNCTAD, Digital Economy Report 2019.
7 Klaus Schwab a Thierry Malleret, COVID-19: The Great Reset (Geneva: Forum Publishing, 2020), str. 27, částka 5,2 miliard je ze stránky 165.
8 Thomas Marois, „TiSA and the Threat to Public Banks“, 21. dubna 2017, Transnational Institute, dostupné 31. listopadu 2021 na https://www.tni.org/en/publication/tisa-and-the-threat -to-public-banks
9 Robinson, Global Civil War.
10 Pro zdroje dat v tomto odstavci viz Robinson, Global Civil War.
11 Federální rezervní banka St. Louis, Economic Research, „Private Fixed Investment in Information Processing Equipment and Sofware“, viz průběžně aktualizované údaje v grafu, Úřad pro ekonomické analýzy USA, dostupné 30. listopadu 2021 na https://fred.stlouisfed.org/series/A679RC1Q027SBEA
12 Brynjolfsson a McAfee, The Second Machine Age, str.100 -101.
13 Průměrný růst produkce na jednoho pracovníka byl v USA v letech 1891 až 1972 2,3 procenta, v letech 1972 až 1996 1,4 procenta a 1,3 procenta v letech 2004 až 2012, ačkoli v letech 1996 až 2004, což zhruba odpovídá období, kdy se počítačové a informační technologie rozšířily v průmyslu a službách, dosáhl historické úrovně. Viz Marin Wolf, „Same as It Ever Was: Why the Techno-Optimists Are Wrong“, v The Fourth Industrial Revolution: A Davos Reader (Davos: Foreign Affairs, nedatováno, ale podle obsahu vydáno někdy v polovině desátých let 21. století), str. 117 -118.
14 Duncan Kauffman, Diaan-Yi Lin, Kevin Sneader, Oliver Tonby a Jonathan Woetzel, „Overcoming Global Turbulence to Reawaken Economic Growth“, McKinsey&Company, září 2016, dostupné 30. listopadu 2021 na https://www.mckinsey.com/~/media/mckinsey/featured%20insights/employment%20and%20growth/overcoming%20global%20turbulence%20to%20reawaken%20economic%20growth/overcoming-global-turbulence-to-reawaken-ecnomic-growth.pdf
15 CBinsights, Research Brief, „Where Top US Banks Are Betting on Fintech“, 20. srpna 2019, dostupné 30. listopadu 2021 na https://www.cbinsights.com/research/fintech-investments-top-us-banks/
16 Viz, mezi jinými, Jeremy Rifkin, The Third Industrial Revolution: How Lateral Power is Transforming Energy, The Economy and the World (New York: St. Martin’s Griffin, 2011). I když všechny dostupné důkazy prokazují opak, ekonomický konzultant Rifkin žije ve světě fantazie, když trvá na tom, že „více distribuovaná a kolaborativní průmyslová revoluce“ vede k „distribuovanějšímu sdílení vytvořeného bohatství“, a že v této nové revoluci „je vlastní zájem podřízen společnému zájmu“ (str. 115).
17 K diskuzi viz Robinson, The Global Police State
18 K diskuzi viz Robinson, Global Civil War
19 Tento pojem se poprvé objevil u Mikea Davise v knize Planet of Slums (London: Verso, 2007).
20 Robinson, The Global Police State.
21 Mark John, „Capitalism seen doing ‘more harm than good‘ in global survey“, Reuters, 19. ledna 2020, dostupné 30. listopadu 2021 na https://www.reuters.com/article/us-davos-meeting-trust/capitalism-seen-doing-more–harm-than-good-in-global-survey-idUSKBN1ZJ0CW
22 Normálně Wikipedii necituji, ale jeden záznam má snad nejobsáhlejší seznam významných protestů ve 21. století s odkazy na jiné zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_protests_in_21st_century
23 Carnegieho nadace pro světový mír, „Global Protest Tracker“, dostupné 10. prosince 2021 na https://caernegieendownment.org/publications/interactive/protest-tracker. Počitadlo je interaktiovní a je pravidelně aktualizováno.
24 Přehled a diskusi o celosvětové vzpouře a výzvách, kterým čelí, naleznete v Robinson Global Civil War.
