Přinášíme projev Jeanne Reynolds a Gabriela Nadeau-Dubois, mluvčích studentské koalice CLASSE (Coalition large de l’Association pour une Solidarité Syndicale Étudiante), večer po demonstraci proti zvyšování školného, které se zúčastnilo 22. 3. 2012 v Montrealu přes 200 000 lidí. Projev byl prosloven u příležitosti koncertu na podporu studentské stávky, který uspořádali umělci v montrealském klubu Metropolis.
Podle CLASSE, která požaduje vysokoškolské vzdělání zdarma pro každého, byla demonstrace 22. 3. pouze začátkem studentských protestů proti plánu zvyšovat školné, předloženému liberální vládou Jeana Charesta. Od březnové demonstrace již proběhlo množství studentských akcí napříč Québecem. Taktika, k níž se studenti uchýlili, zahrnovala občanskou neposlušnost a různé formy přímých akcí nejrůznějšího druhu včetně narušení ekonomiky provincie masovými demonstracemi a pochody na začátku turistické sezóny. Studenti v tomto projevu také zmiňují, že demonstrace 22. 3. byla zlomovým bodem, kdy se studentské protesty transformovaly v širší občanské hnutí.
Jeanne Reynolds: Jste krásní. Celý Québec je dnes krásný. Bylo nás 200 000 v ulicích Montrealu. Historická manifestace historického hnutí. Ukazujeme vládě, že se mýlila, když tvrdila, že jsme jen menšina. Vláda Jeana Charesta se domnívala, že se hnutí vyčerpá. Ale dnes deklarujeme, že jsme neskončili a že budeme pokračovat v zesilování tlaku, dokud vláda neustoupí od asociálního a nespravedlivého plánu zvyšovat školné.
Gabriel Nadeau-Dubois: Dnes stojí provincie Québec na křižovatce a má na výběr. Má na výběr mezi Québecem na prodej, mezi Québecem, v němž bude kultura na prodej za skvělou cenu pro ty, kdo nabídnou nejvíc, pro ty nejlepší dražitele z menšiny nejbohatších.Takový Québec si můžeme vybrat. Ale je tu ještě jedna volba. Můžeme si vybrat jiný Québec. Québec pro nás pro všechny. Québec, v němž vzdělání nebude sloužit byznysu a šéfům, nýbrž autonomii, svobodnému myšlení, předávání kultury, která je dostupná pro každého, bez ohledu na to, jak tlustá je jeho peněženka.
Ministryně školství Beauchamp1 nás žádá, abychom se vrátili do školy a učili se. No, mám pro paní ministryni novinku: stávkováním se učíme. Hodně se učíme. Během stávky se učíme o aroganci vlády, učíme se, komu tato vláda slouží. Během stávky se učíme, jaká je funkce policie a komu slouží svým násilím. Učíme se, co je to sociální nespravedlnost, co je to neoliberalismus a jakým způsobem znevýhodňuje obyvatele Québecu.
Jeanne Reynolds: Ale my mu vzdorujeme, protože nejsme zboží a protože se nechceme stát zbožím. Na celém světě – v Anglii, v Řecku, v České republice, v Kolumbii – na celém světě studenti bojují proti zvyšování školného, vždy v solidaritě s pracujícími, kteří rovněž bojují proti úsporným opatřením. Znovu deklarujeme svou solidaritu se studenty v Chile, kteří byli ve stávce osm měsíců, solidaritu s místními i zahraničními pracujícími, solidaritu s dělníky z Rio Tinto Alcan2 v Almě a především nejčerstvěji solidaritu se zaměstnanci firmy AVEOS.3 Jsme solidární s těmito lidmi. Jsme solidární se všemi ženami světa, které jsou prvními oběťmi nerovnostářských a nespravedlivých politik. Jsme solidární se všemi, kteří nesou břímě útlaku.
Gabriel Nadeau-Dubois: A především jsme tady, abychom řekli ministryni Beauchamp, ministru Bachandovi4 a premiéru Charestovi, že nedovolíme, aby prošlo to, co nazývají „kulturní revolucí“.5 Studenti a québecký lid nebudou nikdy akceptovat destrukci a privatizaci veřejných služeb. V neděli nás bylo v ulicích 30 000. Většina účastníků nebyli studenti. Byly to québecké rodiny, které spolu s námi zabraly ulice Montrealu, aby řekly „ne“. Dnes večer jsou to umělci, kteří jsou zde s námi na pódiu, aby řekli „ne“ zvyšování školného, „ne“ privatizaci, „ne“ Québecu ve službách komodifikace a kapitálu. Všichni: mládež, pracující, umělci – všichni vyrážejí do ulic s jednou a toutéž zprávou: zvyšování školného je nespravedlnost, je to bezpráví a… neprojde!
Ale namísto toho, aby liberální vláda naslouchala lidem, aby naslouchala těm, které má reprezentovat, namísto toho preferuje obušky, granáty a slzný plyn. Víme, co to znamená, víme, odkud to pochází. Víme, že se to děje proto, že vláda neslouží zájmům lidu. Víme, komu tato vláda naslouchá. Víme, že dopřává sluchu pouze požadavkům nejbohatších, šéfů těžařských společností, jež budou profitovat z projektu „Plan North“,6 který je plný svinstva. Je vnímavější k těmto lidem než ke svým vlastním občanům, a to je nepřijatelné.
Po dnešku už nesmí být boj proti zvyšování školného nikdy popisován pouze jako studentský boj. Ode dneška musí být boj proti zvyšování školného nazýván pravým jménem: je to lidové hnutí, je to třídní boj!
Pokoušeli se nás umlčet. Ale mám špatné zprávy pro liberální vládu támhle v Québec City. Nepřestaneme bojovat. Nepřestaneme bojovat během naší stávky ani po té, až skončí, za veřejné vzdělání, za vzdělání dostupné zdarma pro každého, o Québec, který bude spravedlivější, rovnostářštější, lidštější.
Četli jste už v novinách, že pan Bachand hovoří o svém posledním rozpočtu v tom smyslu, jako kdyby to neměla být pouze „kulturní revoluce“, ale také druhý Máj 1968? Nejsem si jistý, zda pan Bachand navštěvoval kurzy historie, ale dovolte mi, abych mu připomněl, co se dělo v Máji 1968: studentská stávka, z níž se stala stávka sociální. V Máji 1968 byli lidé v ulicích a stavěli barikády. Pokud chce pan ministr druhý Máj 1968, pak ho dostane!
Připravila a přeložila Kateřina Krejčová.
Překlad původně vyšel v červnovém čísle Solidarity roku 2012.
1 Line Beauchamp, od roku 2010 québecká ministryně školství, v květnu 2012 podává po neúspěšných jednáních se stávkujícími studenty demisi a je nahrazena Michelle Courchesne.
2 Firma Rio Tinto Alcan v québecké Almě propustila v prosinci 2011 800 zaměstnanců.
3 AVEOS: letecká společnost, zajišťující technický servis pro AIR Canada, která v březnu 2012 propustila 2400 zaměstnanců. Studenti podpořili jejich demonstrace.
4 Raymond Bachand, od roku 2009 québecký ministr financí.
5 Reformy údajně příliš štědrých veřejných služeb prosazované liberální vládou.
6 Dlouhodobá strategie pro vývoj těžby přírodních zdrojů v severním Québecu. Plán má být uskutečněn během 25 let a je jedním z centrálních bodů programu Charestovy vlády. Má plnou podporu těžařských společností, kritizují ho ekologické organizace i široká veřejnost.
