Odbory ve světě: Čína, Írán, Německo, Turecko

Odbory jsou plnohodnotným aktérem v každé společnosti, která chápe, že práva zaměstnanců jsou lidskými právy. Celosvětově dochází k omezování těchto práv, utlačování a vykořisťování pracujících. Řada z nich si to nenechává líbit a staví se na odpor. Důvody jejich boje se různí, stejně jako podmínky, v nichž se ocitají. Spojuje je snaha zachovat si lidskou důstojnost. Předkládáme pouhý výběr z množství probíhajících kampaní.

Výrobní linka Foxconnu v Šenženu. Zdroj: Wikimedia Commons

Podle zprávy organizace China Labour Watch spáchali další dva dělníci v jednom z čínských průmyslových komplexů nechvalně proslulé firmy Foxconn sebevraždu výskokem z okna. Jednomu z dělníků bylo 24 let, druhému pouze 23. Není to zdaleka první incident tohoto typu – největší vlnu sebevražd zažil Foxconn v roce 2010, kdy se zabilo okolo 14 dělníků. Vedení společnosti následkem toho začalo nutit své zaměstnance, aby podepisovali prohlášení, že se nechtějí zabít, čímž se zbavovalo odpovědnosti při případném vymáhání odškodného ze strany pozůstalých. Podle různých studií stojí za vysokou mírou sebevražd v čínských továrnách především neustálý stres, nevyhovující pracovní podmínky a nízké platy, znemožňující dělníkům a dělnicím z tohoto bludného kruhu vystoupit.

Zatím největší ze série stávek pozemního personálu německé letecké společnosti Lufthansa proběhla 21. dubna. Téměř 1700 letů bylo zrušeno. Důvod stávky byl stejný jako před měsícem – odboráři požadují navýšení platů o 5,2 procenta v průběhu následujícího roku, zatímco vedení společnosti to odmítá a vyhrožuje naopak masivním propouštěním.

Soud v tureckém hlavním městě rozhodl o propuštění 72 odborových aktivistů z vazby, která na ně byla uvalena v souvislosti s obviněním z údajného terorismu. Propuštění je však pouze podmínečné a vážná obvinění proti nim nadále zůstávají. Většina z nich strávila ve vazbě již deset měsíců, aniž by se dočkala soudního procesu. Tento případ je pouhou ilustrací, jak turecká vláda zneužívá protiteroristické paragrafy k potlačování opozice a zejména odborových aktivit. Více o tomto případu se můžete dočíst zde: http://www.labourstartcampaigns.net/show_campaign.cgi?c=1742

Protestující vylepují plakáty, vybízející k bojkotu hotelu. Zdroj: rthk.hk

Po celém světě proběhlo 1. května na Svátek práce nespočet demonstrací. Jednou z nich bylo i protestní shromáždění pracovníků v hongkongských docích, kde se podle původních plánů mělo sejít pouhých několik stovek dělníků. Dokaře, požadující zlepšení svých pracovních podmínek – jejich platy například zůstávají už přes deset let na stejné úrovni – však přišlo spontánně podpořit na pět tisíc lidí. Protestující dělníci jsou zaměstnanci třetího největšího nákladního přístavu na světě, vlastněného nejbohatším člověkem Asie Li Ka-Šingem.
Situaci asi nejlépe shrnuje jeden z organizátorů protestu, Li Čeuk-Yan: „Je opravdu ostudné, že zatímco je Hong Kong jedno z nejbohatších měst světa a Li Ka-Šing osmý nejbohatší člověk na světě, jeho zaměstnanci pracují v naprosto hanebných podmínkách, ve čtyřiadvacetihodinových směnách, bez přestávky na oběd nebo toaletu a to vše za velmi nízkou mzdu. Stávka je tak jediným způsobem, jak dát okolnímu světu najevo, jaké pracovní podmínky tu panují,“ říká odborář. Několik stovek lidí, podporujících protesty dokařů, se také shromáždilo před jedním z luxusních hotelů vlastněných právě Li Ka-Šingem a vybízeli kolemjdoucí turisty k bojkotu tohoto hotelu. Více se o tomto protestu můžete dozvědět zde: http://rthk.hk/rthk/news/englishnews/news.htm?main&20130428&56&918380

Podle mezinárodní organizace Human RightsWatch dochází v Íránu za vlády prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda ke stále rostoucímu potlačování práv zaměstnanců. Bezpečnostní složky šikanují a nahodile zatýkají čím dál více odborových aktivistů, kteří jsou pak často souzeni v politicky motivovaných a nespravedlivých procesech. Nezávislé odbory jsou v Íránu oficiálně zakázané a několik desítek odborářů sedí v tuto chvíli ve vězení za to, že uplatňovali právo na shromažďování a sdružování. Mnoho dalších je stíháno na svobodě. Íránský zákoník práce uznává pouze odbory, které jsou zastřešeny oficiálními státními institucemi, jako je například Islámská rada práce. Přesto tam však vznikají na státu nezávislé odbory, jako například Syndikát zaměstnanců teheránské hromadné dopravy (SWTSBC), Syndikát zaměstnanců cukrovaru Haft Tappeh nebo Svaz svobodných íránských dělníků. Od roku 2005 jsou tyto organizace pod stálým tlakem režimu. Naposledy, 15. dubna, tak poslal teheránský soud člena a pokladníka zmíněné SWTSBC Rezu Šahabího na šest let do vězení za údajnou propagandu proti státu a spiknutí. Začátkem března bylo na základě podobných obvinění pozatýkáno nejméně sedm odborových aktivistů ve městě Sanandadž, hlavním městě íránského Kurdistánu.

Okolo 80 procent íránských pracujících nemá standardní pracovní smlouvu, pracuje na různé částečné úvazky nebo v opakovaném pracovním poměru na dobu určitou. Tím pádem nemají právo na žádné zaměstnanecké benefity a čelí neustálé hrozbě ztráty práce. V nejhorší situaci jsou tradičně ti nejzranitelnější: ženy, děti a afghánští uprchlíci.

Na zhoršování situace íránských pracujících se velkou měrou podílí i ekonomické a finanční sankce, uvalené na Írán Spojenými státy a Evropskou unií kvůli údajnému vývoji jaderných zbraní. Zejména v posledních několika letech tak musel stále větší počet továren propouštět své zaměstnance. Podle oficiálních statistik okolo 50 procent íránských výrobních zařízení muselo ukončit svou výrobu a mnoho velkých továrem pracuje na třetinovou výrobní kapacitu. Více o situaci v Íránu ve zprávě HumanRightWatch: http://www.hrw.org/news/2013/04/30/iran-government-trampling-workers-rights

Z různých zahraničních zdrojů vybral a uspořádal Štěpán Lohr.

stepan.lohr@socsol.cz

Vyšlo v květnové Solidaritě roku 2013

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •