Odborová eurodemonstrace v Bruselu

Dominik Forman

V pátek 4. 4. 2014 se v Bruselu sešlo na padesát tisíc odborově organizovaných zaměstnanců z jednadvaceti evropských zemí. Vyjádřili jasnou nespokojenost s dosavadním vývojem politiky Evropské unie a dali razantně najevo, jakou Evropu si pracující občané představují. Demonstraci organizovala Konfederace evropských odborových svazů, jejíž členem je rovněž Českomoravská konfederace odborových svazů. Pod programem Nová cesta pro Evropu  proklamovali protestující, jaký vývoj by měl v Evropské unii nastat.

 

Dvě Evropy

Před volbami do Evropského parlamentu se otevírají v zásadě dvě možnosti, kudy by se Evropa mohla ubírat. Pokračovat v cestě škrtů, prohlubující se sociální stratifikace v důsledku masivního ubývání pracovních míst, zhoršování pracovních podmínek a oklešťování pracovních práv ve prospěch politiky zisku, daňové nespravedlnosti a politice, která upřednostňuje trh na úkor sociálního pokroku, protestující striktně odmítají.

Na místo toho prosazují cestu, která přinese udržitelný růst a kvalitní pracovní místa. Požadavky jsou jasné: skrze plánované investice ve výši 2% HDP EU ročně během deseti let nastartovat ekonomiku udržitelného růstu, což by mohlo v důsledku přinést až 11 milionů kvalitních pracovních míst, zabezpečit dobře fungující státní systémy, nastavit spravedlivou daňovou progresi, aby se zamezilo dalšímu růstu sociální nesouměřitelnosti, skoncovat s daňovými úniky a efektivněji bojovat s korupcí.

První cesta v logice neoliberální a konzervativní politiky je cestou, díky níž se země Evropské unie dostaly do hluboké krize. Ta se projevila jednak v charakteru celku, který se v podstatě rozdělil na bohatý sever a jih, jehož země spadly do dluhových pastí. (Neoliberální mýty o důvodech tohoto zadlužení – „lenosti“ a „rozežranosti“ tamních obyvatel – vyvrací např. studie Stefana Kaufmanna „Když jste na mizině, tak prodejte své ostrovy, Řekové! viz panel PŠA) Dalším příznakem této krize je nemožnost souměřitelnosti mezi chudnoucí většinou a bohatnoucími elitami v samotných jednotlivých zemích EU, což je dnes obecným jevem postihující v té či oné míře všechny země EU.

Recept pravicových politických sil na tuto situaci je vskutku originální: ještě více prohloubit opatření, která do tohoto stavu evropské země přivedla. Taková strategie s sebou však přináší tendence, které ohrožují samotný projekt evropské integrace. Je nesporné, že tyto kroky budou důsledkem po volání návratu k principům národnostního státu a sílení nacionalistických tendencí, jež s sebou nesou jako průvodní jevy nenávist vůči přistěhovalcům, rasismus, a v neposlední řadě zahalování třídního protikladu falešnou národnostní pospolitostí. Obzvláště někteří čeští konzervativně neoliberální političtí představitelé o tuto vizi přímo usilují.

Druhá možnost, po které v pátek v Bruselu volali evropští odborově organizovaní zaměstnanci, je přehodit výhybku a společnými silami vybudovat takovou Evropu, jež bude hájit zájmy pracujících a překoná krizi, ve které se nyní EU nachází. Evropu spojující zaměstnance, soudržnou, solidární, s důstojnými podmínkami pro život většiny, sociálními jistotami a kvalitními pracovními příležitostmi.

 

Radikalizace

Protest se vedl ve zcela jiném duchu, než na jaký jsme zvyklí z tuzemských demonstrací. Odhodlání protestujících prosazující jasný pozitivní program bylo více než zřejmé a z charakteru padesátitisícového průvodu byly cítit respekt a vážnost. Atmosféru vystupňovalo rovněž používání silných dělobuchů a pyrotechnických pomůcek, takže Brusel připomínal bojovou zónu. Nejradikálnější svazy, jako byl například svaz Přístavních dělníků z Antverp, společně s různými typy menších radikálnějších levicových uskupení, se pak nevyhnuly střetům s policií, která jejich útoky odrážela vodními děly. Sílu, která se v pátek prohnala Bruselem, si neodvážil nikdo provokovat, natož pak se jí postavit. Je evidentní, že tlak na zaměstnance v Evropě sílí.

 

Evropa bude taková, jakou si ji vybojujeme!

Na konci průvodu, který skončil v parku Jubel poblíž budovy Evropského parlamentu, se vystřídaly se svými projevy představitelé jednotlivých svazů ze všech zemí. Poselství, která se z řečnického pódia velmi bojovně linula, měla jasnou podstatu: „Nechceme Evropu liberální, ale sociální!“ „Prosazujme zájmy práce na úkor zájmů kapitálu!“ a „Evropa bude taková, jakou si ji společně vybojujeme! Nikdo to za nás neudělá!“

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •