“Čas truchlit, čas jednat: otevřený dopis ukrajinské levici” a komentář Volodymyra Iščenka

Čas truchlit, čas jednat: otevřený dopis ukrajinské levici

Píšeme, abychom vám v těchto nelehkých časech vyjádřili svou solidaritu. Vaše země pohřbívá snad sto mrtvých, demonstrantů i policistů, a další stovky zraněných stále jsou v nemocnicích. Ukrajinu ještě neopustil přízrak občanské války. Ačkoliv nepatříte k poraženým, většina z vás nemůže sdílet radost vítězů. Euromajdan sotva byl ideálním polem pro váš boj. Jeho rozpory vás rozdělily a ti, kdož se ho účastnili, byli početně zastínění Pravým sektorem. To nemá být výčitka: až na pár výjimek, jako je bývalá Jugoslávie, Řecko a Turecko, je východoevropská levice všude nepočetná a všude rozdělená ve svém postoji k tomu podivnému, avšak silnému sociálnímu hnutí, jež se našimi zeměmi prohnalo v posledních letech a vyjadřovalo sociální hněv leckdy matoucími způsoby. Četli jsme vaše bolestně upřímné sebereflexe o ukrajinské levici v době Euromajdanu. Obdivujeme vaši upřímnost a sdílíme vaši frustraci.

Nyní však Ukrajina směřuje k dalšímu, porevolučnímu období. Ačkoliv mnoho zákulisních dohod ještě čeká na podepsání, demonstranti na Majdanu se ještě nerozešli, regiony nebyly zpacifikovány a volby se nekonaly, změna vlády ve vaší zemi už začala. Píšeme to s jistotou, že vás čekají lepší dny.

Vždyť historie se opakuje – dokonce i ta ukrajinská, se svým nenapodobitelným dramatickým kouzlem. Ozbrojená konfrontace, k níž právě došlo na Náměstí Nezávislosti a v jeho okolí, představovala neporovnatelně násilnější a krvavější opakování Oranžové revoluce, jež Janukovyče skoro před deseti lety poprvé zbavila moci. A Ukrajincům poučení z předcházejícího převzetí moci neuniklo – že Juščenko/Tymošenko byli sotva lepší než Kučma/Janukovyč, že „vlastenečtí“, „praví ukrajinští“ oligarchové nekradli méně, než nynější sponzoři Strany regionů, že je mnohem jednodušší vystřídat funkcionáře než změnit strukturální podstatu periferního kapitalismu. Není náhodou, že po roce 2004 byla ukrajinská levice na vzestupu.

Dnešní Druhá oranžová revoluce – lidové hnutí, jež jednu politickou elitu efektně nahradilo druhou, aniž by sáhlo na základní mocenské vztahy – právě uspěla; teď nastává čas, kdy přijde zklamání a krach, což bezpochyby pocítí její frontoví bojovníci a upřímní přívrženci. S ohledem na to, jaké politiky vrací na jeviště, tomu nemůže být jinak; nemohou nebýt zkorumpovaní, nemohou dělat nic jiného, než zavádět úsporná opatření, jež doporučují jejich věřitelé; napomáhají tomu praktikováním nepotismu či postupováním stále větších kusů ukrajinské ekonomiky místním oligarchům, západnímu nebo ruskému kapitálu. Dejte jim čas a zdiskreditují se sami. Své počáteční neúspěchy budou samozřejmě svalovat na neúspěchy svých předchůdců (a budou mít zčásti pravdu), ale jak dlouho to může vydržet? Jak dlouho to může trvat, než začne být nápadná podobnost mezi opozicí a vládou, jež si pravidelně vyměňují křesla, očividná? Jak dlouho to může trvat, než se přijde na to, že ultrapravicová parodie socialismu od Svobody je obyčejný podvod? Porevoluční podmínky jsou zralé pro to, abyste vytvořili třetí pól, odlišný od dnešních  Tydlitáků a Tydliteků, jejichž vzájemná podobnost bude den ode dne očividnější.

Ovšem, vaše vítězství není v žádném případě jisté. Dnešní hrdinové z Pravého sektoru a Tjahnybokovi jestřábi se mohou pokusit zavést do praxe své oblíbené pokřiky „Smrt nepřátelům!“ nebo „Na šibenici s komunisty!“; brzy vymění své polovojenské pracovní oděvy za policejní uniformy. Dávejte na sebe pozor! Až se noví páni pokusí upevnit svou moc, přijdou i strašné kulturní bitvy: Leninovy sochy už padají a Banderovy brzy povstanou; nové zákony čekají ruštinu. Jste to však vy, kteří lépe než kdo jiný chápou působení mechanismů, jež mají lidi přimět hlasovat proti svým sociálním a ekonomickým zájmům. Ať už se vám tento pohled na věc líbí nebo ne, jste teď praví ukrajinští vlastenci. Jste hlavní silou, která může rozetnout falešnou volbu mezi Evropou a Ruskem, Západem a Východem, jíž mocichtivá politická třída trhá vaši zemi na kusy.

Ze stránek LeftEast jsme se pokoušeli sledovat vaše debaty o tom, zda ukrajinská levice promarnila šanci vytvořit Levý sektor Euromajdanu, nebo jestli udělala dobře, když se držela stranou hnutí,kompromitovaného silnou přítomností ultrapravice a předurčeného ke spolupráci s diskreditovanými politiky. Sice stále ještě nevíme, zda jste svou šanci propásli nebo ne, ale události posledních dnů způsobily, že tyto debaty již nejsou aktuální.

Jsme si však jisti, že nyní nadešel váš čas. Jste jediní, kdo může dát smysl smrtím a ranám Euromajdanu. Hodně úspěchů v boji!

Solidárně

Redakční kolektiv LeftEast

Komentář Volodymyra Iščenka (ukrajinský sociolog, člen redakce časopisu Spil’ne/Commons)

Levicové texty, psané během posledních několika dní, vyvolávaly smutek. Prohlašovali jsme se za budižkničemy, příliš pozdě jsme litovalipropadali emocím. Navzájem jsme se nechutně obviňovali z podpory krvavého režimu a práce pro Kreml, nebo z podpory fašistického převratu a občanské války. Uvážlivý postoj východoevropských soudruhů z redakce LeftEast, kteří nás vyzývají, abychom se přes minulost přenesli, byl velmi příjemným překvapením. Přišel čas, abychom se vážně zamysleli nad budoucími perspektivami a novými hrozbami. Ano, podařilo se zastavit systematické utahování šroubů a režim o mnoho represivnější, než jaký jsme měli doteď. Levice to ale lehčí mít nebude. Naopak, bude to složitější.

Nová vláda, sestavená bývalou opozicí, všechny rychle rozčaruje. To ale ještě neznamená, že bude jednodušší kritizovat místo diskreditovaných politiků dominantní ideologie Majdanu: populistický boj s „bandity“, neoliberální euroidiotismus a „antimoskalský“ nacionalismus. Čím více obětí bylo ve jménu vítězství položeno, tím déle ho budou omlouvat, tím déle nebudou chtít uznat, že se vítězství změnilo v porážku. Dokud panují emoce, není pro levicovou kritiku a střízlivou analýzu místo.

Naši nesmiřitelní ultrapravicoví nepřátelé jsou teď národními hrdiny, nejradikálnějším křídlem vítězné revoluce. Mají zbraně, které pochopitelně neodevzdají, a budou mít své zástupce v bezpečnostních složkách. Není pochyb, že rychle zapomenou na zásluhy těch levičáků, kteří jim na barikádách stáli po boku. Jen co dorazí pozůstatky Janukovyčova režimu, pustí se s největším potěšením i do dalších „ukrajinofobských“ živlů. Ke konečnému řešení „levičácké otázky“ se jim teď otevře mnohem víc možností.

Neměli bychom se utěšovat iluzemi, že „leninopád“ a demolování kanceláří KPU (Komunistická strana Ukrajiny) se nás, nové levice, vůbec netýká. Je naivní myslet si, že je to jen erupce emocí proti symbolům brežněvovských časů a „komunistické“ opoře oligarchického režimu. Bude těžší obracet se k důležitým vymoženostem nejrozsáhlejšího, byť neúspěšného pokusu o socialistické přeměny. Bude těžší hájit komunistickou perspektivu, nezbytnost cílevědomé levicové politiky, disciplinované a rozhodné politické organizace. Nezbude nám, než si znovu projít chybami fetišizace horizontálních sítí, radostí z protestů „bez politiků“ a strachem z důsledného boje o moc.

Bude to těžké, ale musíme jít vpřed a vzájemné rozmíšky nechat za sebou. Třetí Majdan už bude sociální. To, zda ho budou vést socialisté, a ne pravicoví populisté, záleží na tom, jak rychle se dokážeme stát subjekty ukrajinské politiky. Během tohoto Majdanu jsme neměli mnoho možností: buď nosit pravičákům munici, nebo je kritizovat na internetu, či se s pocitem, že nelze stát stranou, věnovat dobročinnosti. Propagovat levicové myšlenky jako takové se dařilo jenom během bodových intervencí. První a neodkladný úkol dnes tedy zní: začít vytvářet politickou sílu, jež by dokázala vést masy k uchopení moci a důslednému uskutečnění socialistického programu. Teď už to není jen otázka ideologických zásad, ale i naší vlastní existence v této zemi jakožto revoluční levice.

Přeložil Miroslav Tomek

Originál dopisuhttp://www.criticatac.ro/lefteast/a-time-to-mourn-a-time-to-act-an-open-letter-to-the-ukrainian-left/ .

Originál komentáře zde .

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •